concept for translating from Czech. 

Je dost času se ptát vedoucích světových politiků, proč se nemohou dohodnout?
Is it enough time to ask the world's leading politicians, why they can not agree?

   Víme, jak dobrý výsledek měla spolupráce Sovětského svazu, USA, Velké Británie, Francie, Československa a dalších států v boji proti Hitlerovi a jeho spojencům. Přitom to byly státy, oficielně založené na protichůdných principech a k té spolupráci je přimělo společné existenční ohrožení Hitlerovou světovládnou ambicí. Teď jsme zase v takové situaci, místo Hitlera tu máme organizované teroristy a situace je ještě kritičtější, protože technika a organizace ničení dosáhla stavu, kdy příliš mnoho lidí může snadno spustit pozabíjení nás všech i všeho živého na Zemi. Opravdu se musíme jen trpně dívat, jak se světoví politici nedokážou domluvit? Opravdu se musíme jen hloupě dívat, jak lidi v Sýrii kvůli tomu trpí a řešit, co s těmi miliony lidí, kteří v takové situaci zoufale utíkají do neznáma?
   We know about the good result of cooperation of the Soviet Union, the US, Britain, France, Czechoslovakia and other countries in the fight against Hitler and his allies. Then, these were states, officially based on contradictory principles and the collaboration only began due to the common existential threat from Hitler's world-conquering ambitions. Now we have organized terrorists instead of Nazis and the situation is even more critical because technology and the organization of destruction has reached the status when too many people can easily trigger slaying all of us and all the living things on Earth. Indeed, do we just passively watch how world leaders can not agree? Also, can we only look unintelligently how people in Syria suffer because of it and contemplate, what about those millions of people in this situation desperately fleeing into the unknown?  

   Většina lidí uznává, že řadoví lidé se řídí svými city a že se dokážou domluvit i s potenciálním nepřítelem daleko lépe než politici. Ti se rozhodují podle obecností a lidsky jsou omezováni potřebou udržet si podporu velkého množství lidí, za které odpovídají. Proto se ti politici drží starých klišé omílaných v tom velkém množství lidí a ta klišé jsou hodně setrvačná. To je velice nebezpečné v takové situaci, jaká byla po první světové válce a jaká je teď, kdy se lidi ve významné části světa cítí podvedeni/poraženi. Rusové si dobře pamatují svou součinnost se Západem při poražení společného smrtelného nepřítele ve druhé světové válce a pak Reaganovo objímání s Gorbačovem při perestrojkovém pokusu zavést otevřenější společnost, který už nemohl zabránit krachu sovětského impéria. Přinesla pak ta demokratizační snaha Rusům to zlepšení jejich životní úrovně, které by mohlo vyvážit jejich pocit, že ztratili vliv na zhoubný vývoj světa? Vím, že Rusové mají strach, že se jim ten nepřítel v jiné podobě snaží zase dostat ke krku narušením vojenské rovnováhy. A s výmluvou na jejich obrannou reakci jim zhoršuje život sankcemi jako přípravou na definitivní útok. Tam je to klišé jasné: my s Německem v NATO jsme podezřelí ze zrovna takového zrádného záměru s jakým je přepadli němečtí nacisti; a to podezření se jim potvrdilo vyhlášením Ukrajiny, že nedodrží smlouvu o neutralitě s Ruskem a naopak bude usilovat o spojení s NATO.
   Most people accept that the general public make decisions by their feelings and that they can deal with a potential enemy far better than politicians who decide according to general aspects and who are constrained by the need to maintain the support of many people in their charge. Therefore, the politicians hold old clichés used by a large number of people; the clichés are changing too slowly. That is very dangerous in a situation such as that after WW1 and now, when people in a significant portion of the world feel deceived/defeated. Russians remember strongly their cooperation with the West in defeating their common mortal enemy in the WW2 and then Reagan embracing with Gorbachev during the perestroika trial to introduce a more open society, which could not prevent the collapse of the Soviet empire. Has the democratization effort then really improved their living standards so that it could compensate for their feeling that they had lost their influence on the development of a malignant world? I know that Russian people fear that they have got otherwise the same enemy trying again to prepare to pounce upon them by violating the military balance. And that the enemy, with an excuse for their defensive response, worses their living by sanctions and so prepares for the decisive assault. There is the cliché clear: We with Germany in NATO are suspected of just such a treacherous intent with which German Nazis attacked; that suspecting is confirmed by Ukraine's announcement that it fails to comply with an agreement on neutrality with Russia and vice-versa that it will seek links with NATO.

   28.5.17 jsem v Moravcově televizním pořadu viděl našeho generála Pavla, předsedu Vojenského výboru NATO, a ministra obrany Stropnického. Pan generál uváděl jasná data: počty vojáků NATO rozmístěných trvale v blízkosti hranic Ruska jsou daleko menší než počet vojáků Ruska při nedávném cvičení blízko hranic; NATO se soustřeďuje na možnost rychlého přesunu podstatných sil v případě ruského útoku. Z toho útoku mají podle osobního rozhovoru pana ministra s ministrem severoevropského státu výslovný strach Švédové a potvrzuje se jim a zejména malým pobaltským státům narušováním vzdušného prostoru ruskými stíhačkami.
   On May 28, 2017, I saw Moravec's television show with our General Pavel, the Chairman of the NATO Military Committee, and Minister of Defense Stropnický. The General has provided clear figures: the numbers of NATO troops deployed permanently near Russia's borders are far less than the number of Russian soldiers in a recent near-border exercise; NATO focuses on the possibility of a rapid transfer of substantial force in the case of a Russian attack. According to a personal interview of the Minister of Defense with the Minister of Defense of the North European State, the Swedes fear from Russian attack more than from the migration. It is confirmed to them, and especially to the small Baltic states, by disturbance of the airspace by Russian fighters.

   Nevěřím tomu, že je vláda Ruska tak šílená, aby v současné vojenské situaci vážně pomýšlela na útok proti NATO, i když podle toho, co jsem slyšel dřív, má preventivní užití jaderných zbraní v oficielní vojenské doktríně. Útok si v té rovnováze vzájemného zničení od druhé světové války i bolševik Brežněv dovolil jen uvnitř hranic svého vojenského bloku. K nám v r. 1968 (v rozporu s tím, co jsme slýchali z médií donedávna!) ho předem oznámili NATO a přitom postupovali hodně opatrně co do počtu obětí té vojenské akce provedené jednotkami, jaké v námětu světovým politikům označuji jako elitní (a to jsem byl a jsem na ně hodně naštvaný): byly schopny a ochotny se s lidmi v obsazovaném území domluvit. (Že to tehdy byla vojensko-politická hrubá chyba a nejspíš začátek toho zmíněného krachu sovětského impéria, tím že po jejich návratu ani bolševická PRopaganda nedokázala zablokovat jejich informaci jak do té akce byli vehnáni pod vylhanou záminkou, je doufám v současné souvislosti vedlejší.)
   I do not believe that the government of Russia is so insane to think seriously, in the current military situation, of an attack on NATO. Despite according to what I have heard before, the preventive use of nuclear weapons is a part of their official military doctrine. Since the start the Cold War, i.e. equilibrium of mutual destruction, even the Bolshevik Brezhnev afforded attacking only within the borders of his military block. In 1968 (contrary to what we have heard from the media until recently!), it was announced to NATO in advance, and the occupants did a lot of caution in terms of the number of victims of the military action. I call the units 'elite' (despite I was and I am very angry at them): they were capable and willing to negotiate with the people in the occupied area. (I consider it as a gross military-political mistake and probably the beginning of the above-mentioned crash of the Soviet empire, because after their return, even the Bolshevik propaganda could not block their information that the action was done under the truthless pretense. In the present context, I hope it to be secondary.)

   Ani lidé z druhého pólu světové politiky, zejména Rusové, by neměli setrvávat v dojmu, že představitelé NATO, zejména USA a Německa, jsou tak šílení, aby v současné vojenské situaci vážně pomýšleli na útok proti ŠOS. Nebo tak nezodpovědní, že chtějí být Orwellovsky "demokratickými" pány světa aspoň perspektivně dlouhodobým poškozováním druhého pólu. (I o Číně jsem v souvislosti s autorskými právy slyšel s nelibostí, že tam někdo, tedy jejich řídící režim, hlásá o USA a tedy vlastně i o nás: 'Oni nám ten náš úspěch nepřejí!'. Kecá; my jen nechceme, aby narušili tu globální rovnováhu. A našim představitelům nedochází, že by neměli lidem tolik ukazovat, že se nemusej moc snažit.)
   Neither people from the second pole of world politics, especially the Russians, should remain in the impression that NATO officials, especially the US and Germany governments are so insane to think seriously, in the current military situation, of an attack on SCO. Or so irresponsible that they want to be Orwell's "democratic" masters of the world, at least by long-term damage to the second pole. (Seeking for copyright in China, I have heard with displeasure about that someone, that means their governing regime, is proclaiming about the US and, this way, also about us: "They do not want us to do our success!". Piffle; we only do not want to disrupt the global balance. And our leaders do not realize that they should not show people so much that they do not have to try hard.)

   Obě strany by měly usilovat o zlepšování vzájemné důvěry, tím spíš, že jsme ve válce proti společnému nepříteli. Na Západě nás média přesvědčují, že ten pocit Rusů, že jsou ohroženi a jejich podporu ukázek ruské síly máme vykládat jen jako příznaky diktatury a držet se klišé: Rusové tam mají diktaturu a diktatura musí být poražena, ať to stojí, co to stojí; pořád jsme silnější, každý ústupek Rusku je jen 'appeasement'. Jenže:
   Je ten
absolutně černobílý obraz jejich systému proti našemu dost správný a ta převaha naší síly s pravděpodobností našeho vítězství tak jasná? A chceme ten poslední experiment opravdu udělat? Vedoucí politici USA i NATO říkají jasně: do atomové války s Ruskem nepůjdeme, protože to by byl konec života na Zemi. Když si vedoucí činitelé USA a Ruska nezačnou v potřebné míře důvěřovat, bude se situace popsaná červeně výše, zatím "jen" pro tu Sýrii, Ukrajinu a Afghánistán, jen zhoršovat.
   Therefore, both sides should strive to improve mutual trust, the more that we are at war against a common enemy. In the West media persuade us to perceive Russians' sense that they are at risk and their supporting demonstration of Russian force only as symptoms of dictatorship and hold the cliché: the Russia is a dictatorship, and dictatorship must be vanquished without worry what it costs; still, we are stronger and every concession to Russia is only 'appeasement'. But:
   Is the absolute black and white image of their system against our quite good and the superiority of our forces and therefore the probability of our victory so clear? And do we really want to make that last experiment? Leading US and NATO politicians say clearly: the nuclear war with Russia is not possible, because that would be the end of life on Earth. If US and Russian leaders do not begin to trust each other properly, the situation described in
red words above, up to now "only" for the Syria, Ukraine and Afghanistan, shall just worsen.

   Co kdyby svět zkusil navázat na spolupráci jednotlivých lidí v rusko-amerických týmech kosmonautů a nechat to řízení společnosti testovat konkurencí s postupným vylepšováním zejména toho systému, který bude hůř vyhovovat potřebám a citům obyvatel? .
   Tedy vytvářet co možná další společné týmy pokud možno i pro nejzávažnější úkoly: Ukončení války v Sýrii a okolí a urovnání situace na Ukrajině. A shromažďovat náměty dalších lidí na řešení, ke kterému ti politici pořád nedovedou dospět a vedou tak svět do záhuby.

   Let us try to build on the cooperation between people in the Russian-American teams of astronauts. Then the society control system of each pole will continue testing by the competition and mostly the system of the less effective pole will improve.
   This means to build further joint teams, if possible for the most serious challenges: Ending the war in Syria and surroundings and settling the situation in Ukraine. And to gather the ideas for solution to which those politicians still are not able to grow and therefore lead the world to ruin.

   Po útoku USA 7.4.17 v Sýrii zase vidíme, že ani vedení USA teď nerespektuje dnešní mezinárodní právo a neukázalo schopnost navrhnout řešení dobře přijatelné pro všechny nejmocnější síly. Silného partnera nelze přimět k požadovanému postupu ukázkou bojové techniky a otravováním sankcemi. Také odvolávání na to platné mezinárodní právo je v současné situaci méně než k ničemu, jak bylo v třicátých letech dvacátého století a teď v případě Ukrajiny. Vedoucí činitelé obou pólů si o tom nemají nic vyčítat, ale spolupracovat teď aspoň na zastavení nejsurovějšího zabíjení lidí i dětí; i tím vyšetřením, jestli snad Asadova vláda opravdu neměla prsty v nedávném plynovém útoku. Z takových věcí ji dříve soustavně obviňovala kancléřka Merkelová; Německo nikdy neskrylo svůj zájem ovlivňovat politiku Ruska. Ve střední Evropě s tím máme spoustu zkušeností a v tom obvinění Asadovy vlády vidíme ten zájem také, viz i ironická "diagnóza" Asadových motivů. A také německý zájem dosáhnout většího podílu ve světových silách. Proto doporučujeme vyšetřit ten plynový útok způsobem, který takové podezření vyvrátí. Takové vyšetření nebude nikdy věrohodné, bude-li ho provádět jen jedna strana. Je zapotřebí, aby vyšetřoval společný tým obou pólů. Zkušenost České republiky s tím, jak německý tisk dokázal přimět velvyslance USA k mylnému obvinění českého ministra obrany z korupce, budiž celému světu varováním!
   After the US attack in Syria in 7 April 2017, we again see that, now, even the US leadership does not respect the present international law and has not shown the ability to propose a solution well acceptable to all the most powerful forces. It is not possible to persuade a strong partner to do required steps by demonstrating combat techniques and imposing sanctions. Merely referring to the applicable international law is less than useless in the current situation as it was in the thirties of the twentieth century and now in the case of Ukraine. The two pole leaders should not blame the other pole about it, but they should now work together to stop the most brutal killing of people and children. Also by investigating to see if perhaps Assad's government really did not have a hand in the recent gas attack. Chancellor Merkel had previously accused it of such things; Germany has never concealed its interest in influencing Russia's policy. In Central Europe, we have a lot of experience with this and, in the accusations of Asad's government, we see that interest, too. And the German interest in gaining a greater share of world power. Therefore, we recommend to investigate the gas attack in the way that excludes such a suspicion. Such an investigation will never be credible if carried out by only one side. In fact a joint investigating team of both poles is necessary. The experience of the Czech Republic, as the German press managed to persuade the US Ambassador to wrongly accuse the Czech Minister of Defense about corruption, is to warn the whole world!

   Přitom světová nebezpečí nečekají: provokativní a vyděračské jaderné a raketové testy severní Koreje nesly všechny znaky fanatického ohniska nestability a ohrožení nás všech. Podle mne už byla situace zralá na řešení, které před časem doporučil obecně prezident Zeman: hrozbu preventivním útokem na její jaderná zařízení. Právě k účinnému tomu tlaku by byla zapotřebí dohoda NATO s ŠOS, jenže Rusko a Čína vyslovily těm severokorejským snahám toleranci. Taková podpora nezodpovědného režimu zřejmě vedla k té americké odezvě letošními jednáním se severní Koreou, raketovým útokem na vědecká centra v Sýrii a vypovězením jaderné dohody s Íránem. V té souvislosti je podle mne potřeba, aby NATO zůstalo jednotné - s nelibostí vidím rozpor mezi jednáním USA a EU s Íránem, podobně jako jsem psal v textu o Sýrii i o Francii a Německu. Opakuji to, co jsem psal lidem, u nichž předpokládám trochu aktivního zájmu o světovou bezpečnost, k příspěvku naší republiky penězi do NATO: měli bychom dávat náš podíl HDP podle obecného závazku co nejdřív, ta výběrová řízení urychlit a směrovat je co možno k našim zbrojovkám. Ten náš podíl ovšem nemůže být větší než německý, protože to by v provázané ekonomice vedlo k soustavnému poškozování českých podniků. (O té zdlouhavosti výběrových řízení i o tom, jak Američani zadali svůj příspěvek českému podniku jsem slyšel v procesu s tím ministrem.) Teď když světové výdaje na armádu jsou vzhledem k světové produkci nejmenší v historii. A právě tím možná nebezpečné.
   At the same time, the world's dangers grow: the provocative and extortionist nuclear and rocket tests of North Korea had all the features of a fanatic outburst of instability and threatening us all. In my opinion, the situation demanded the solution previously recommended by President Zeman in general: the threat of a preemptive attack on its nuclear facilities. It is precisely this pressure that would require a NATO agreement with SCO, but Russia and China have expressed tolerance to North Korea's efforts. Such support for an irresponsible regime apparently led to the American response to this year's North Korean talks, a rocket attack on Syrian science centers and the expulsion of a nuclear agreement with Iran. In this context, I feel that NATO needs to remain united - I dislike US and EU acting to Iran in a contrary sense, just as I wrote in the text about Syria (in Czech) about the France and Germany. I repeat what I wrote to people, for whom I assumed had a somewhat active interest in world security, concerning the money contribution of our republic to NATO: We should give our share of GDP in line with the general commitment. As far as possible, we should speed up the tenders and direct them to Czech arms manufacturers. However, our share can not be larger than German, because it would lead to the continuous deterioration of Czech businesses in the interconnected economy. (In the process with this minister, I have heard about the length of the tenders and about how Americans submitted their contribution to a Czech company.) Now that the relation of the world's military expenditures to world production are the smallest in history. And therefore maybe dangerous.

   Znova vidíme, že stabilizaci světa zřejmě není možno dosáhnout při 'multipolárnosti'; že totiž jen posuzování podle celkových vojenských zájmů dvou bloků může poskytnout přijatelně jednoznačnou, tedy oboustranně uznatelnou informaci o tom, jestli příslušný krok tu rovnováhu stabilizuje.
   Again, we can see that the stabilization of the world may not be possible with 'multipolarity'; that only considering the overall military interests of the two blocks which will lead to accurate information on whether the appropriate step stabilizes the balance. By accurate I mean that it is believable by both sides.

   Pro úvod prohlubování vzájemné kontroly mi pořád připadá nejvhodnější přítomnost pozorovatelů z druhého pólu na těch radarových a odpalovacích základnách. Ta věc byla obzvlášť aktuální v souvislosti s tou korejskou krizí, pro uklidnění vyslovených obav Ruska a Číny z možnosti zneužití THAAD rozmisťované v jižní Koreji pro útok na ŠOS. I ta vzájemná kontrola je daleko proveditelnější v bipolárním světě než v multipolárním.
   Still appears to me that for starting more thorough the mutual supervision, presence of the other pole observers on those radar and firing bases will be most effective. The thing was particularly relevant in the context of the Korean crisis, to alleviate Russia's and China's fears of the possibility of abusing THAAD being deployed in South Korea for an attack on SCO. The mutual supervision is far more feasible in the bipolar world than in the multipolar.

   Vidím jako velice škodlivé, jak v situaci, kdy lidi ani jedné z obou stran vůbec nepomýšlejí na útok proti druhé straně a politici i vojáci dobře vědí, že by si ho ani nemohli dovolit, přesto ti politici a média pořád vlastně de facto dělají válečnou PRopagandu analýzami detailů potřeby opatření proti takovému útoku druhé strany. Je potřeba využít 'otevřenost' našeho pólu a prostupnost hranice mezi těmi dvěma póly, aby se ta válečná nálada nešířila.
   Now, people in the main states of both poles do not even think of an attack on the other side, and politicians and soldiers know well that they can not even afford it. I understand as very bad, that politicians and media despite of it actually de facto promote war by analyzing details of the need for action against such an attack by the other pole. It is necessary to use the 'openness' of our pole and the permeability of the border between the two poles so that the thinking about the war does not spread.

   Politika je umění možného. Zkusme si ověřit, jestli se najdou lidé ochotní se trochu angažovat, uspořádat si diskusi a hlasování o dotazu, který je zapotřebí těm politikům položit, a vyzvat nejspíš významné světové médium k tomu položení dotazu a k veřejné diskusi důsledku těch odpovědí. Ty lidi vyzýváme k založení Sdružení pro dotaz o světové spolupráci ve státech OSN a k jejich budoucí spolupráci; v tom Sdružení budeme hledat lepší řešení než náš námět světovým politikům.
   Politics is the art of what is possible. Let's check if some people are willing to get a bit involved and organize a debate and vote on a query that needs to be asked those politicians and challenge probably an important world medium to ask the questions and to publicly debate the answers. We call those people for establishing the Association for query on global cooperation in countries of the UN and to future cooperation of them; our Association will seek for better solution than our theme for World Leaders.

   Nebuďme moc pohodlní: možná už je na to málo času; kancléřka Merkelová de facto zavedla opatření proti informacím z Ruska; to nám nápadně připomíná situaci před druhou světovou válkou. Tím nápadnější je potřeba vysoké úrovně vedoucích činitelů hlavních sil, kteří po vzoru prezidenta Wilsona zjistí oficielně stanovisko toho druhého, teď k možné spolupráci, a včas tu spolupráci začnou aktivně ověřovat. I k tomu doufáme může být inspirací ten náš námět vytváření společných sil.
                                                  autoři 
možného scénáře vývoje světa a jejich jménem
                                                                Tomáš Pečený
   Let's not be too complacent: there may be too little time; Chancellor Merkel has de facto implemented measures for a crackdown on information from Russia; that reminds us strikingly of the situation before World War II. Therefore, high-level leaders of the main forces are needed who, following the example of President Wilson, find officially the viewpoint of the other one, now concerning cooperation, and begin to actively authenticate the cooperation. I hope our idea of creating the joint forces to be inspiration.
                   Tomáš Pečený on behalf of authors of a possible scenario for development of the world

Visits of these pages today and since 9.4.17:
Počet přístupů na tyto stránky dnes a od 9.4.17: počítadlo.abz.cz
(podle ABZ rychlé počítadlo)