Odkaz  kojné


r. Watson se chystal k jakémusi oznámení. „Mám starost o jisté dítě. Žije v rodině, kterou občas navštěvuji. Dítě asi pětileté se mi dosud jevilo jako dítě bezvýrazné. V těchto dnech však nastal obrat. Chlapce posedla nenávist k rodičům, tvrdí, že mu hodili do kamen kojnou."
Holmes byl nepříjemně udiven.
„Popravdě se ta žena provdala za jakéhosi mulata a odešla. Jmenovala se Catchenca."
„Nezvyklé."
„Strašná žena... jen pro charakteristiku, ona si drobila do bílé kávy chléb."
Holmes se stáhl nechutí. „Patrně odněkud z kontinentu."

„Zřejmě. Ale to není vše. {...}
{...} Nu, nesmysl. Jenže ten chlapec kojnou strašně miloval a teď, kdy o ni přišel, vyloženě zesurověl. Stojí u kamen a vymáhá na rodičích násilím doznání."
„Vliv takových písní a diety se musí projevit. Ještě dobře, že se ta žena provdala."
Dr. Watson vzdychl: „Jenže hoch teď chce, abych mu vyprávěl pohádky já. Můj repertoár v tom směru je mizivý. — Ale tady," a doktor předložil Holmesovi nějakou silně opotřebovanou obrázkovou knížku, vlastně jen pár volných listů, „zde je cosi, co v rodině zůstalo po kojné. Text je v nějakém orientálním jazyce, jejž bohužel neznám. Ale kdyby se podařilo rekonstruovat fabuli podle obrazů..."
Detektiv zaraženě hleděl na podivný výjev. Před ohnivou dírou stály dvě děti s lopatou a na ní seděla starší žena.

„Hoch tvrdí, že děti jsou zachyceny v okamžiku, kdy se chystají vsunout starou paní do vytopené pece."

„Ale to snad je fikce," pohoršil se Holmes.
„Prosím, zatím jen reprodukuji mínění hochovo. Ale vyjděme od počátku, totiž za předpokladu, že obrázky jsou seřazeny podle původního sledu. Zde, první.

Holmes viděl temný les a v něm dvě děti, jak sbírají jahody. Za stromem bylo vidět muže, jenž jako by se od nich tajně vzdaloval.
„Obraz zavlečení," dumal Holmes, „ten muž, snad otec, jako by se chtěl dětí zbavit. Takové případy nejsou ovšem ojedinělé. Copak je to tady?"

„Chýše, jak se zdá, postavená z různých pochutin. Keksy, čokoláda, linecké řezy a podobně. Chlapec tvrdí, že je to cizí obydlí a že tyto děti na střeše prostě kradou."
„Nevýchovné."

„Bah, to není vše! On tvrdí dokonce, že ta stará paní na dalším obraze vykrmuje děti jen proto, aby, až náležitě ztuční, je mohla upéci a sežrat. Hoch praví doslova: sežrat."
„Ale to je pohoršující, takhle deformovat dětskou duši, zločin na zločin, krádež, zavlečení, úmysl antropofagický, co ještě?"

„Ach ano, co ještě," pravil doktor chmurně, „je-li pohádka důsledná, bude třeba se smířit s dalšími kriminalitami, jak se s nimi smířil, očividně bez pohoršení, můj hoch. Interpretuje tento další obraz tak, jak jsem již naznačil: děti rafinovaně obelstí hostitelku a upekou ji samy. Jestli ji snědí, o tom se hoch nezmiňuje, ale nedivil bych se již ničemu. Hle, jak se na obrázku posledním v nejlepší míře a zřejmě nasyceny setkávají s oním mužem, přinášejíce pamlsky!"
„To ovšem narušuje logiku příběhu. Jestliže se jich tento muž chtěl zbavit, pak nevím, proč se s nimi shledává tak radostně."
Doktor ponuře přemítal: „Třeba nešlo u něho o pokus zavlečení, nýbrž o navádění ke krádeži moučníků, případně k upečení majitelky."
„Což by byla ještě větší podlost. V každém případě je podezřelý z lidojedství i on."
„Proboha, kdo všechno, tady se to hemží antropofágy! Ani jediná kladná postava!"
„Shrněme, kdo je z čeho podezřelý:

Muž:

Zavlečení.

Navádění ke krádeži sladkostí.

Navádění k upečení stařenky.

Děti:

Krádež sladkostí.

Pokus o upečení stařenky.

Snědení stařenky.

Stařenka:

Vykrmování za účelem upečení dětí.

Je zřejmé, že poměrně nejlepší charakter je stará paní, tím spíš, že i to jediné podezření je pochybné. Staví-li si tato žena chýši ze sladkostí, ukazuje to na zcela jiné dietetické tendence, než z jakých bychom ji byli náchylní podezřívat."
„Nuže, rekonstruujme tento horror," pravil Watson. „Obraz první. Muž zavede děti do lesa, ať už s úmysly jakýmikoli, ale zřejmě trapnými. Dále, obraz druhý. . . nu?"

Detektiv zkoumal, porovnával a náhle uhodil pěstí do stolu: „Ne, vzpamatujme se! Dali jsme se strhnout chorobnou fantazií dítěte, pochybně vedeného chůvou z kontinentu. Tolik špatností v jediné pohádce, byť neanglosaské — vyloučeno. Ostatně, kde je psáno, že ty obrázky šly za sebou tak, jak jste je přinesl? Buďme lepšími než kojná a hledejme pokud možno nejčistší pohnutky. Což takto: obraz první, děti jedí na střeše čokoládu, protože babička, jejich vlastní babička, jim toho přeje, jak patrno ze všestranné péče o jejich výživu na obraze druhém. Objevuje se ovšem muž padouch — jednoho padoucha můžem připustit — jenž pase po soustu. Chci věřit, že ne po bílko­vinách, ale jen po cukrech a uhlohydrátech. Obraz třetí: Vyláká děti do lesa z chýše, aby se zbavil svědků, a chtěje se zmocnit jedlého stavení, musí odsunout babičku. Hodlá ji podržet v peci, aniž si ovšem uvědomuje následky pro babiččino zdraví, věřme, že si je neuvědomuje. Vtom však přiběhnou děti — obraz čtvrtý — a babičku včas lopatou vyndají. Muž je pohnut láskou maličkých a klesá k nohám dobré ženy — ten obraz tu zřejmě chybí — a odchází, načež — obraz konečný — mu děti, rovněž dojaty jeho pokáním, přinášejí pamlsky za souhlasu majitelky."
„Krásné," vydechl dr. Watson.
„Krásné, protože logické, a logické, protože umravňující. Logika lidových vyprávěnek tkví právě v důsledném naplňování etických příkazů."
„Bumbrlíček," hlesl doktor.
„Co prosím?"

„Měl hlad, byl to štvanec hladu, tedy jedl. . . a rozpárali mu břicho."
„Drastické," ztichl Holmes.

„Hrozné, nespravedlivé... Nebo ten vlk, čím jiným se měl živit než beránky... a přišel o ocas, neschopen čelit čísi rafinovanosti, díky své nižší inteligenci, za kterou nemůže! A to ještě nemluvím o vyprávění, v jehož celém průběhu se dáví kohout, zatímco svědkové k tomu klidně přihlížejí a vydírají za odporných čachrů jedinou o pomoc prosící duši, jíž jest slepice."

Ztichli oba.

„Snad byste mu měl vyprávět příběhy jiného druhu," řekl po chvíli Holmes.

„Už jsem na to myslel, například bych mu mohl objasnit některý z našich méně drastických případů..."

„Třeba o té krádeži náhrdelníku paní Dubbleové."

„Nebo o těch padělaných směnkách v Oil Company Ltd."

„To bude lepší, doktore. To bude o moc lepší."