(nejen) piráti a Internet
reakce na články Strana pro pirátství na
internetu zřejmě vyhraje křesla v Evropském parlamentu a Zásadní změna ve vydávání knih?
Ten článek ukazuje
na další problém, který s postupující technikou bude lidstvo mít.
Mladší
příbuzný mne opakovaně upozorňuje na to, že v digitálním věku je stávající
koncept autorských práv neudržitelný současně se svobodou projevu. A já
s ním souhlasím, že je neudržitelný technicky. To už dávno věděli lidé
v zábavním průmyslu a té digitalizaci bránili; jenže její přínos ke
kvalitě reprodukce je takový, že ji trh prosadil. Ani o té svobodě (na
Internetu) mu neumím nic účinného namítnout.
Vrtá mi ale hlavou, z čeho by jinak měli autoři žít a proč
pracovat; to byl totiž můj profesní zájem. Že by bylo možné spolehnout jen na
dobrovolné příspěvky, tak, jak to mají z valné části zavedeny Britské
listy a někteří autoři software?
Ta
autorská práva se už dnes mohou "vykládat" jako absurdní: Ten
popularizátor vědy, jehož politický postup jsem na téhle své stránce tak zkritizoval,
byl schopen číst text rychleji než stránku za vteřinu a pak správně odpovědět
na cokoliv, co se obsahu těch desítek přečtených stránek týká a přesně ten text
reprodukovat. O něm mi ten příbuzný "tvrdí na důkaz té své téze", že 'tím, jak se dívá, se soustavně dopouští
porušování autorských práv, protože kopíruje bez předchozího písemného
souhlasu...'.
A bude
hůř: už dnes (podle televizního pořadu i podle jiných mých informací) existují
přístroje, které nasazeny na hlavu umějí hýbat s věcmi podle toho, jak na
ně ten dotyčný pomýšlí. Podle kvalifikovaných odhadů prý je také už jen několik
let vzdálena doba, kdy lidé nebudou vůbec schopni při elektronické komunikaci
(hlas a video) rozeznat, jednají-li s živým člověkem nebo
s automatem. Radši nemyslet na to, co to přinese propagandě.
Takže se
také rychle blíží doba, kdy při stávající legislativě budeme moci dostávat
obsílky typu:
"Dostavte se, případně patřičně se svým
zákonným zástupcem (osobou odpovědnou), na služebnu ... ve věci Vašeho
porušování autorských práv. Včera dne 7.4.2012 v 10:47 jste si při
průchodu kolem domu Praha1 Karlova 27q
v duchu prozpěvoval(a, o) melodii..., na kterou podle databáze autorské
organizace ... nemáte dosud zaplaceny autorské poplatky."
Tomu
konkrétně by snad ještě mohla bránit ochrana osobních údajů. (Ale co
s těmi zatracenými teroristy? Oni dobře vědí, jak proti svobodě, viz 1/ a
v 2/
u slova 'kufru'. )
K té
propagandě: Lidi si budou muset opravdu, ale opravdu zvyknout ještě daleko víc
analyzovat, než je podle těch mých výzev nezbytné už teď.
Jsou i
významní lidé, kterým přicházejí na mysl tak odtažité problémy. Podívejte se
třeba na úvodník I.M. Havla Budeme nesmrtelní?
z časopisu Vesmír 82,363(2003/7). (Doufám, že právě
k němu mne můj počítač nepouští na internetovou stránku Vesmíru bez
přihlášení jen proto, že jsem předplatitel; to byste si ho potřebovali opatřit
jinak.)
Ta věc
s autorskými právy má principielní hospodářské souvislosti 3/.
Výrobní podklady průmyslových výrobků a vynálezy se ovšem prostřednictvím
Internetu a veřejných publikací nabízet nemusejí, s duševním vlastnictvím
na pomezí aplikované vědy a technického výzkumu je to ale známý problém. Software
je někde mezi. O souvislosti s dobrovolností v jiných oborech
hospodářství píšu tady dále. Příklady amerického snu pro autory software (Microsoft,
viz i u jména Gates v 5/)
i techniky (Hewlett-Packard) na dobrovolnosti založeny jak víme nejsou.
Dobrovolný Linux sám teprve začínám
používat a vypadá to, že účast ve společenství jeho uživatelů je tak
inspirující, jak píšu o jiných věcech dále; překvapilo mne, jak důkladně je ten
systém už prakticky propracovaný. Řekl bych, že se proti průmyslově
organizovanému vývoji software prosadí; zatím nevím o ničem, v čem by
neuměl produkty Microsoft plně nahradit. (Po stránce bezpečnosti se mi moc
nelíbí, že směřuje k umísťování všeho možného na veřejné servery, ale
k tomu směřují zejména mobilní produkty Microsoft také.) Předvojem pokud
vím nebyl. Nevzpomínám si na žádný obor, v němž by ta dobrovolnost opravdu
zpřístupnila takový "nový kontinent na mapě hospodářského pokroku a
životní úrovně". Přitom sám dávám na těchto svých stránkách volně
k dispozici šachový program, který jsem si napsal pro vlastní potěšení a
mám k tomu připraveny jiné užitečné programy; musel bych zjistit, jestli
jejich zveřejněním sám ta autorská práva neporuším, protože některé vznikly
v souvislosti s mou prací. U základní vědy je situace dávno jasná:
právě její nezávislost na hospodářských podnětech (penězích) dává možnost
publikovat všechny nové myšlenky, která je pro lidi tak inspirující a ten
vědecký pokrok přímo umožňuje; ochrana takového duševního vlastnictví
(autorství) je současnými mechanizmy publikování zajištěna dostatečně, protože
není příliš napadána z hospodářských ("zištných") důvodů a
slušnost vědců je dostatečná (to souvisí; kéž by to tak mohlo být i
v politice 6/).
Proto také jsou vědci nedůvěřiví k užitečnosti "moci peněz".
Někdy může být ten jejich postoj brzdou i jejich vlastní práce, totiž tam, kde
jde už spíš o výzkum aplikovaný, ale oni pro svou inspiraci potřebují tu
svobodu/nezávislost publikování a považují se (proto) za vědce základního
výzkumu a zanedbávají (proto) možnost získat pro svou práci podporu
z průmyslu.
Následující úvaha se týká jen kultury a berte ji prosím zplna jen jako
fantazii laika. Živobytí autorů by opravdu bylo možno založit na dobrovolnosti
a jejich platbu autorským organizacím definovat výslovně za propagaci (i
debutantů) a řídit konkurencí těch organizací, tedy tržně? Tady někde může být
psychologický kořen příchylnosti umělců k levici, spojený (jako vždy) s osobním
zájmem. Byl bych rád, kdyby se někdo z umělců o tom vyjádřil sem pro rubriku Názory jiných lidí,
zatím se mi nepodařilo někoho k tomu přesvědčit. Podobný problém jsme se
domnívali vidět se vztahem peněz ke zdravotnictví 7/, než
nám vyžírkové z Lékařské komory a jejich odborů
ukázali něco jiného.
Politici -
zákonodárci to ve spolupráci s odborníky nějak budou muset vyřešit; to
nebude jednoduché. (Tak zásadní změny se snad po technické stránce obvykle
dělají postupnou deregulací.)
V článečku výchova, vzdělání a
propaganda uvažuji o tom, kdy je správná doba pro řešení nějakého
společenského problému. Je s těmi autorskými právy v kultuře ta
situace zralá už teď; když připadá ten problém tomu mému příbuznému tak
naléhavý? Nejsou (vždycky) naléhavější problémy, třeba ty sociální, nebo teď
globální změny klimatu či docházející nafta? Podle mj. téhle mé stránky je na ty sociální
už jasný recept ' Více kapitalizmu, trhu a svobody a méně levicovosti!' a ty
druhé dva nejsou teď pro hromadné řešení důsledků zralé.
S těmi autorskými právy v kultuře zřejmě souvisí úsilí té
politické strany z toho článku. Třeba ta dobrovolnost prospěje i úrovni;
na nervy mi lezou právě násilnické "akční" pořady typu "my na to
máme", u nichž se primitivové vyžívají pohledem na ničení cenných věcí,
aut a letadel. (To ovšem "virtuální realita" hodně zlevňuje.)
S druhé strany zase známe postoj, že kulturní lidi se bez regulované a
dotované výroby pořadů neobejdou; to je ovšem až moc v souladu
s finančními zájmy těch výrobců. – A jsme u problematiky lobbingu, jako při hmotných, třeba dopravních, zájmech
územních celků.
Pro
příspěvek (prostřednictvím umělecké školy nebo grantové komise) debutantům bych
v případě té plné dobrovolnosti byl i já. Ale ráj to zase nebude a mladé
opravdové talenty to budou mít někdy těžké jako to měly vždycky. Slyšel jsem o
úspěchu českého studentského filmu v Cannes. Kdoví, možná právě jeho téma
by přitahovalo dobrovolné dárce, kteří přispívají na charitu; a sám ten film je
vlastně dobrou propagací takových projevů lidskosti; takže by se ty zvyky
slušné dobrovolnosti mohly vzájemně podporovat.
Situace
kolem protestů např. 2.2.12 proti zákonům ohrožujícím svobodu na Internetu i
osobní svobodu mi není příjemná, protože v takových veřejných protestech
cítím i duch ohrožení systému, v kterém se nám všem tak dobře žije a na
který jsem se celý život těšil. Ale plíživé omezování svobody je
nebezpečná hrozba. Doufejme se ty protesty uplatní hlavně jako informace o
přístupu jednotlivých stran pro další volby, v tom smyslu bych vítal i je
a podle těch informací se řídil. Ten mladší příbuzný mi jako ukázku výsledku
dobrovolné práce se zásadním významem uvádí Wikipedii,
v tom s ním souhlasím. Snad by bylo dobře využívat techniku Internetu
důsledněji 'clusterově' aspoň pro software, tak, že
jádra nových programů budou na Internetu a k jejich používání budou mít
přístup jen legální uživatelé (kteří si je koupili). Tu věc ale nedovedu
domyslet do důsledků ochrany ani pro ten software, natož pro kulturní pořady.
Přitom dobrovolnost podporovaná malými cenami a dobrou dostupností a možností
vyhledávání by se mohla stát vnitřní samozřejmostí každého; autoři přínosných
děl by si vydělali, nebránilo by to ani vzniku těch zásadních inovací, o které
jsem se bál, naopak by situace byla tak inspirující jako při vzniku těch mých
šachových programů a astronomické
"Verneovky", nebo té Wikipedie, a
přitom by se svoboda ani na Internetu omezovat nemusela. Ten článek o vydávání
knih z podtitulu je o těch technických, obchodních a kulturních
možnostech. Ta internetová vydavatelství plnějí tu
úlohu, o které jsem uvažoval pro tržní autorské organizace. Všechno záleží na
tom, jestli se ta tržní slušnost s patřičnou ukázněností/dobrovolností
placení udrží, nebude ta regulace a represe na řadové uživatele zapotřebí a
státům se podaří v součinnosti s občany dostatečně bránit hromadnému
nelegálnímu šíření i bez těch omezení svobody. Pak budou současné autorské a
další zákony tvůrcům i uživatelům stačit a budou v pohodě.
S tím
vším souvisí i otázka vztahu svobody a anonymity. Na těchto svých stránkách
považuji za samozřejmé, že každý může vyjádřit svůj názor, ale musí se
k němu hlásit. Podstatu demokracie vidím v tom, že za takový názor
nesmí být nikdo postihován, zejména ani v případě, že ho uplatní ve
volbách. Proto je k volbám specifické technické opatření: výjimka
z té zásady, že každý se má hlásit k svému názoru, aby volič nemohl
být postihován pod jinou záminkou. I z jiných důvodů jsou pro ochranu lidí
potřebí další opatření, považují se za samozřejmá a jsou uzákoněna jako ochrana
osobních údajů. Ale pro činy už taková ochrana platit nemůže a
neplatí. Za své činy musí každý být odpovědný, to je přece elementární
podmínka svobody! A ovšem i fungování státu, který lidi potřebují mj.
k ochraně své základní bezpečnosti. Má být pro konkrétní činy na
Internetu, např. pro to stahování kulturních výtvorů, Internet zcela
výjimečný a tu odpovědnost znemožňovat!? Pokud ne, jsou ovšem praktická
opatření pro identifikaci aktérů na místě. To je jiná situace než
s odposlechy pro vyšetřování trestných činů jiných - při nich je ten
odposlech nástroj vyšetřování a i jeho užívání je omezováno příslušnými zákony;
ale při činech na Internetu je ten Internet přímo prostředím těch činů, tedy
např. obdobou místa, kde došlo k vloupání. Takové místo přece musí být
vyšetřovatelům přístupné i podle služebního příkazu vydaného příslušnou
institucí na základě trestního oznámení, tedy "jen" na základě
podezření ze spáchání trestného činu. Podobně např. hackerský
program je obdobou autogenu použitého pro vyloupení trezoru. Takové nástroje je
také potřebí při vyšetřování nacházet a předkládat soudu jako důkazy; a pro
jejich hledání musejí mít vyšetřovatelé příslušné možnosti; pro vstup do
soukromého objektu tedy soudní příkaz. V těch zákonech, proti
kterým jsou ty protesty, musejí podle mne být zachována obdobná
pravidla jako pro jiná informační média.
I o nich ukazuji v tom článku u slova 'mediokracii',
že by je bylo potřebí u nás kontrolovat spíš víc, hlavně po stránce, odkud
pocházejí peníze na jejich činnost. Ovšem pozor na to, že ochrana vlastnictví
nesmí překročit dosavadní zvyklosti pro ta jiná média a platné zásady
dodržování lidských práv. Teď se na našich hranicích neprohlížejí zavazadla,
jestli neobsahují protirežimní letáky, jako to bylo za totáče.
Ani mne na ulici nezastavuje policista s příkazem ukázat, co si nesu ke
čtení a (v rozporu s presumpcí neviny!) muset prokázat, že na to mám
zaplacena autorská práva. Nevidím tedy žádný slušný důvod, proč by se měla
taková kontrola zavádět pro elektronická média. V tom smyslu
s těmi protesty plně souhlasím; jestli si taková pravidla chce zavádět
EU, braňme se jejich uzákonění u nás tak, jako bychom se měli ubránit těm jiným
pitomostem či lumpárnám, např. kažení trhu
s potravinami a energií, klamání s homeopatiky,
viz o výchově
u slova 'legislativy', a poškozování
funkcí naší republiky i v našem pohraničí. Ovšem pozor, že ten odpor proti kontrole
Internetu zároveň zahrnuje i odpor proti vlastnictví jako takovému a
tedy předpokládá a vyžaduje tu všeobecnou dobrovolnou zákonnost a trhu
ekvivalentní slušnost, nemá-li se všechno zhroutit! Jsou opravdu všichni ti protestující
toho přesvědčení, nebo mají připraveno jiné konkrétní řešení, slíbějí veřejně, že aspoň oni sami ho budou dodržovat a určejí dobu zkoušky, do kdy ta celosvětová všeobecná
dobrovolná zákonnost a tržní slušnost nebo to jejich řešení začne fungovat
natolik, aby ho bylo možno prakticky využívat a nebylo to zrušení anonymity
Internetu zapotřebí?
Z technických důvodů ta anonymita pro Internet zapotřebí není. Při dnešní technice digitálních podpisů lze naopak každému uživateli přiřadit a udržovat velice spolehlivou identifikaci. Že ji hackeři umějí poškozovat a ochrany prolomit, je jen obdoba těch, kdo prijedou do banky s obrněným vozem, skupinou samopalníků a se svářečem nebo s trhavinou. Že se ta anonymita hodí podnikům provozujícím Internet, nestraší uživatele nějakým dozorem a přispívá tak k příjemnému používání nabízené služby, není také podle mne relevantní argument; zejména od těch, kdo protestují proti uplatnění skupinových (hospodářských jiných) zájmů právě při tom rušení anonymity.
Ty úvahy
jsem založil na té uklidňující domněnce, že jde o dobrou vůli a tu
demokratickou svobodu zveřejnit názor. Ale je to tak opravdu? Hackerský (=internetově gangsterský) útok na server poměrně
pravicové vládní strany (zrovna v den, kdy levice - právník p. Sobotka
z ČSSD - zahájila další vlnu mediálních útoků na tu vládu pro nedostatečné
uplatňování blaha z EU ve prospěch těch, od kterých může očekávat další "kulturní
frontu") spíš ukazuje na demonstraci síly a boj jednoho údu
společnosti proti jejím jiným částem, jako při té vyžírkovské akci lékařských odborů nebo při tom finančním
puči České televize. Situace mi trochu připomínala únor 1948,
s mocí "informační
služby" společnosti jako obdobou moci tehdejší její
"bezpečnostní služby". Víme, že revolucionáři nemívají daleko ke
'gangsterům', viz např. u toho slova na stránce pro přírodovědce.
Uvažme, kdo má vlastně takový zájem na tom, aby činy prostřednictvím
Internetu zůstaly anonymní i před soudem?! Ale nejsou to i velcí
provozovatelé Internetu, kteří si shromažďují spoustu dat o každém a mohou tedy
snadno sehrát komerčního "Velkého bratra", i ti internetoví gangsteři
- hackeři a provozovatelé "služeb" typu
dětské pornografie? Výkřiky o svobodě slova a cenzuře mohou snadno být PR
mlhou, tak jako v tom únoru výkřiky o té pravé, protože 'lidové' demokracii.
Kdyby
opravdu šlo o demokratický loyální politický program, byl by jeho hodně vyšším
stadiem 'tržní
komunizmus' i pro jiné věci než pro kulturu a software. Ten 'tržní komunizmus'
(není to skoro totéž jako 'ultraimperialismus'?) by neměl tu zásadní chybu, o
které je otázka
všem levicovým a podrobný text 4/, ale asi se
většinou shodneme, že při jeho zavádění by byla potřebí kontrola aspoň těch
'sociálně nepřizpůsobivých', tedy centrální evidence právě ve stylu "Velkého
bratra". Ta evidence by nejspíš používala karty s osobními
identifikačními údaji, opravňující k dobrovolnosti placení. Sociálně
potřební - ti, kteří by neměli trvale platnou tu opravňující kartu - by
nakupovali v součinnosti se sociálním pracovištěm, kterému by přibyla
přiměřená starost kontroly obsahu té karty a povolování dalšího období
platnosti a/nebo meze součtu cen, aby moc nedocházelo ke zneužití. Té výchově
by pomáhali duchovní, v drobném by se dočasně(?) kontrolovalo časovou mezí
součtu cen (stanovenou zákonem, možná i pro vybrané položky sortimentu, třeba
alkohol) a "sousedsky" přes drby a udávání a ve velkém policií jako
dosud na základě trestních oznámení. Představte si tu situaci na začátku, třeba
reklamní kampaň obchodního řetězce 'U nás je placení dobrovolné!' - ovšem na tu
opravňující kartu. A s tím, že 'V zájmu zvyšování kvality služeb mohou být
Vaše nákupy monitorovány'. To je skoro totalitní přístup (na jiný aspekt
komunisti ordinovali dočasnou 'diktaturu proletariátu') a totalitou mi zase
zavání i ta dobrovolně povinná 'korektnost', byť v podmínkách parlamentní
demokracie. Tohle "sociální inženýrování"
je i pro mne také hodně inspirativní, ale ty konce, když se takové projekty
velkých skoků uskuteční! Viz o socializmu
mj. u slova 'projektovat'. Kdysi jsem vkládal naděje do izraelských kibuců, ale ty se nakonec pokud vím také neudržely.
Vzpomínám si na řeči protivného učitele na devítiletce v r. asi 1949,
kovaného soudruha, o tom, že pokusy o rozdávání chleba zadarmo v Sovětském
svazu vedly k velkému zneužívání - lidi jím vykrmovali zvířata. A že
celospolečenská dobrovolnost fungovala zatím vždycky jen v době ohrožení
nebo jinak krátkodobě (viz i vznik města Tábora s válečným komunizmem
husitů a další osud toho města jako jiných s peněžním hospodářstvím). To
jsem slyšel brzy po válce, i tenkrát jsem tomu rozuměl dobře; a pak jsem smutně
koukal s ostatními na to, jak bylo poválečné budovatelské nadšení jen
zneužito. Radši ani nemluvme o opravdu předvídatelných důsledcích toho, že
levičáčtí politici soustavně sugerují lidem, že náš stát a současný systém je
jejich nepřítel; totiž jak právě ti lidé, pro které jsou ty projevy určeny, pak
přistoupějí k dobrovolné spolupráci
s ostatními a tím státem (viz i články o propagandě
u slov 'okamžitému osobnímu prospěchu' a o trhu
u slova 'Dobrovolné') i při placení (=ignorování lacinějších nelegálních
možností) pro tu kulturu z Internetu, natož pro věci běžné potřeby?!
S tím pokusem "velkého skoku" opravdu, ale opravdu počkejme, až
kdyby se to případně osvědčilo na tom Internetu. Vzpomeňme třeba na společenské
potíže a obviňování z korupce při zavádění IZIP
u nás, i když ekonomický zájem podniků informačních technologií by ten 'tržně
komunistický' projekt asi podporoval a umožnil. Ten omezený pokus
s Internetem (asi umožňujícím potřebné snížení cen širokým i globalizovaným odbytem) tak, jak probíhá s těmi
knihami, vítám jako jeden z těch malých kroků k demokratickému
ověření funkčnosti velkou částí systému, o jakých píšu v tom textu o
socializmu a jako součást té potřebné výchovy
poháněné zájmem "vychovávaných" a patřičně hodnocené. I když jeho
význam pro zobecňování ani na jiná kulturní díla nemůžeme přeceňovat, papírové
knihy se půjčují skoro bezplatně už teď. Přesto by k tomu teď bylo asi
vhodné odložit to zrušení anonymity Internetu na tu určitou dobu a pak tu
výslednou dobrovolnost dodržování zákonů a slušnost/dobrovolnost placení (hlavně
pro jiná kulturní díla, taková která chtějí mít skoro všichni) nebo výsledek
toho jiného řešení vyhodnotit a politicky
rozhodnout, jestli stačí aspoň pro ten Internet. Aby byla dosažena co možná
nejlepší vyváženost mezi zájmy jeho poctivých uživatelů a co
nejsnadnější postihování těch internetových gangsterů, tak jak je to
potřebí vždy a všude.
Vidím, že
při tom posuzování nebezpečnosti činů na Internetu jsem neuvedl nebezpečí od
internetových agresorů, obdobné ozbrojenému napadení celého státu. Tím víc
vítám připravovanou možnost vlády vyhlásit stav kybernetického ohrožení; i to,
že naše republika bude mít kvalifikovanou instituci, která se bude o
spolehlivost a bezpečnost Internetu starat. Jen doufám, se PRopagandě
"České" televize spolučinné s novinami cizích
vlastníků nepodaří ji zničit tak, jak teď vypadá, že dopadne ten IZIP;
který i já tak potřebuji a který by dobře šetřil tolik potřebnou spoustu peněz
zdravotnictví a zlepšoval jeho možnosti.