http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-kubr.php?itemid=1531 u řetězce "Masaryka".

Ten odstavec, který ze stránky 15. své knihy 'Průvodce politickým divadlem' pan docent cituje ve své odpovědi, je:

"Najdou se i čtenáři, kteří budou s našimi pohledy na politiku hluboce nesouhlasit a budou se cítit dotčeni. Budou přitom vycházet ze svých osobních politických zkušeností a z upřímného přesvědčení, že jejich vlastní hodnoty a způsoby jednání jsou docela jiné, než se v této knížce píše. Nebo si vzpomenou na národní velikány, jejichž motivaci a zásluhy se nesluší zlehčovat. Jsme si vědomi toho, že takový závěr může být v jednotlivých případech poctivý a naprosto správný. Dokáže se tím však jen to, co už všichni víme, tj. že výjimka potvrzuje pravidlo."

K tomu bych dodal: Když použijeme na demokratickou politiku ten příměr s divadlem, usilujme každý svým hlasem o to, aby to bylo divadlo dobré, které pravdivě ukazuje potřeby lidí i celé společnosti. Pak ta politika bude také to potřebné správně zařizovat. Tomu ostatně odpovídá i zažitá terminologie o kulturnosti politiky, viz červeně zvýrazněný text v odkazu výsledek referenda.