Z korespondence s ním o socializmu jsem už vykuchal prakticky všechno kromě našeho dohadování o marxizmu a jeho šiřitelích. Přesto ho pořád nemohu přesvědčit, že by bylo potřebí tu část korespondence zveřejnit, aby se veřejnou diskusí opravdu ukázalo, jak to je. Ovšemže nepotvrzuje, že to nechce zveřejnit, protože by mohla vyjít najevo chyba v jeho úsudku. Ale při své inteligenci mi uvádí tak závažný jiný důvod, že mu nemohu nevyhovět.

A mně by se to zveřejnění tak hodilo, protože ty své typické názory formuluje velice přesně a výstižně. Nojo, matička příroda naši inteligenci vyvinula právě na takové používání. Doprčic!

V té souvislosti se mi také vybavilo řešení otázky, která mi už dlouho vrtala v hlavě: Proč jsou mezilidské poměry právě na vědeckých pracovištích někdy takové, jak se čítá v literatuře; totiž podle známého bonmotu vědců 'daleko horší než v dámské baletní šatně', který bych byl v jednom období svého života podepsal digitálně. (Teď naštěstí naopak; a mám pocit, že to není jen tím, že se mne to netýká.)

Tady si zafilosofuji: použití inteligence na poznání světa a využití ku prospěchu lidí – tj. na tu vědu - se osvědčuje, řekl bych naštěstí; tím parafrázuji názor A. Einsteina, kterému nepřipadalo nijak samozřejmé, že mnohotvárné zákonitosti (byť neživého) světa se dají vtěsnat do vědeckých pravidel a rovnic. Na jejichž nalezení a formulaci se on sám nesmírně významně podílel. Já nad tím žasnu také: protože vím, jak jsou ty zákonitosti v běžném životě "dobře skryté". Dodnes třeba nevím, jestli si starořečtí filosofové (de facto předchůdci vědců), kteří učili o tom, že svět se musí skládat z malých částí, dále nedělitelných (teď víme, že nedělitelných mechanicky), uvědomovali, že mají k dispozici experimentální důkaz té věci, pozorovatelný tehdejšími prostředky: totiž krystaly, jejich růst a štípání. A věděli i spoustu jiných věcí, třeba že Země je kulatá a zhruba i jak velká a jak daleko je Měsíc. A poznatek tehdejších lidí o tom, že chod společnosti se nedá předpovídat a že je v tom smyslu docela dobře popsatelný tím, jako by ho řídili svévolní despotové – bozi, je daleko výstižnější než představy 'sociálních inženýrů' dvacátého (a bohužel zřejmě i jedenadvacátého) století.