nebarevně
barevně
, s mým "barevným výkladem                              

politických souvislostí, viz v seznamu textů.


 

Tímhle konglomerátem textů se snažím, v rámci svých možností, naplnit výzvu nevyvážeností BL mohou něco udělat jen zastánci pravice. Obrazně řečeno, jde mi o "prezentaci mého vědeckého světového názoru", který doufám nemá ty hrubé chyby toho komunistického, na nichž je založena jejich PRopaganda vůči přemýšlivým lidem.

   Ukázalo se, že byl i odpovědí na články Zdrojem moci jsou občané. Ale česká vláda na to kašle a Tak to si Obama za rámeček nedá… komunisty Neorala (*/ **/) a na článek Důchodce píše mladým. A na redakční(?) článek Když ne Klaus, tak Masaryk? a (spolu s mým k demokracii v EU) na články ekologisty Dolejšího z té redakce. A na redakční článek Nesmíme se přizpůsobovat, ani mlčet. A na článek Odluka státu od občana, viz i korespondence s Dr. Čulíkem . A spolu s komentářem k mému pokusu o korespondenci s V. Havlem i na hanopisy o prezidentu Havlovi Svazu mladých komunistů a Čulíkových Britských listů. A spolu s články o trhu a o propaganděČeské televizi a s komentářem prof. Bělohradskému i na populizmus o odměnách. Ukazuje, jak je to ve skutečnosti s rozlišováním pravice a levice (levice,levice,levice) a spolu s korespondencí i jak mnozí vzdělaní lidé svou inteligenci na politiku používají a uvažuje o tom, proč.

Neuskutečnitelnost prospěšného socializmu. Král demagogů a princové – pohled na jedna jejich díla. Česká republika a Evropa.

Levičáckou "píár" PRopagandu nemůžeme podceňovat: je to jediné, co těm režimům jde.

Tomáš Pečený

 

   Socializmem tu nazývám ty režimy, v nichž jsem žil 1939 - 1945 a 1948 - 1989, a levicové ideologie, které k nim vedly. Do jaké míry se obojí ta ideologie a praxe shoduje, si mají čtenáři odvodit sami, z uvedených dokumentů, dokreslených mými osobními vzpomínkami a postoji. Ten článek má vyjadřovat můj názor, že ta ideologie se shoduje až moc v tom, co uplatňuje v propagandě. A důsledky pro společnost (viz např. citace Orwellova rozboru Nacizmus je forma socializmu) i hospodářské výsledky pak také.

    (Obrázky vytištěných textů v následujících odkazech se dají nastavit do čitelné velikosti v Internet Explorer 7.0 volbou procentního zvětšení vpravo dole. Při stisknuté klávese Ctrl se tam klepnutím vytvoří pro odkaz vždy další karta, takže se mezi těmi odkazy dá pak přepínat, měnit jejich pořadí tažením myší za titulek karty, vybírat je v rozbalovacím seznamu vlevo od titulků a zavírat je podle potřeby. V předchozí verzi Internet Explorer se mi nepodařilo nastavit správnou velikost jinak, než změnou rozlišení celého displeje; odkazy v ní šly vyvolávat do zvláštních oken pravým tlačítkem myši na odkaz a volbou z místní nabídky. O zobrazení počitadel přístupu v IE8 viz */.)

    Ty odkazy berte prosím jako poznámky pod čarou, i vnořené k popisu jejich souvislostí, které mají umožnit, abych tu nejednoduchou problematiku mohl popsat a v množství textu nezaniklo to podstatné; některé ty odkazy mají spíš charakter samostatných článků nebo takovými články jsou, jiné jsou přímo dokumenty nebo naopak "odlehčující" ilustrace. Překlad cizích výrazů, které jsem použil v dobových souvislostech, je k dispozici např. ve slovníku na www.seznam.cz; někdy je k tomu třeba rozdělit složené slovo na části, s využitím automatické nabídky. Souvislosti se také snažím připomenout tehdejšími hovorovými/slangovými termíny; ty ukazují postoj lidí k situaci a mají tím vlastní výpovědní hodnotu. Pro nazývání komunistů je tu nepoužívám, protože nechci poškozovat možnost domluvit se s lidmi, které považuji za podvedené; i když u příslušných politiků by ta snaha byla nejspíš zbytečná; kromě toho mi v souvislosti s Ukrajinou začátkem r. 2015 přišel znova na mysl jeden podstatný rozdíl mezi komunisty a nácky: když ty režimy končily, chovaly se ty komunistické až na výjimky dost pokojně, zatímco náckové vyváděli nesmírná zvěrstva, dokonce i vlastním lidem, viz konec odkazu o "bojovnících za mír". Teď nepochybuji, že náckovští fanatici by v takovém okamžiku způsobili i konec všeho života na Zemi, kdyby měli dost zbraní hromadného ničení.

    Použité termíny: 'levicovou' tu rozumím politiku, spoléhající hlavně na řízení a regulaci zejména hospodářské a odborné činnosti institucemi nadřazenými jednotlivým lidem, zejména státem, tedy řídící se představami někoho jiného, než lidí samých, co je (i pro ně) dobré; 'pravicovou' tu, která co nejvíc spoléhá na hospodářské a odborné rozhodování jednotlivých lidí a tedy na jejich odpovědnost (hodnocenou spíš dodatečně); 'levičáckou' tu, která fundamentalisticky dotahuje levicový postoj až do totalitních důsledků. Ta terminologie nemusí přesně souhlasit s významem, který těm termínům dávají někteří jiní autoři. V tom bývá pramen nedorozumění, i záměrně vyvolávaných, viz dále.  Pokud vám ty pravo-levé termíny vadí, upravte si prosím celý text i text odkazů záměnami
'pravicový' ->'preferující ekonomickou svobodu a do značné míry i nezávislé odborné rozhodování' či snad 'individualistický' (ale viz dále u slova 'kolektivistický'),
'levicový' ->'preferující regulaci' či snad 'paternalistický'  ('vejtahovský' by bylo moc subjektivní a je to možná jen můj dojem;

     'kolektivistický' je jen jedno hledisko, navíc zneužívané PRopagandou k maskování podstaty té věci; výraz

     z konce poznámky zbytečné regulace se k veřejným projevům nehodí),
'levičácký' ->'totálně regulovaný' resp. 'prosazující totální regulaci'  ('móc vejtahovský' atd. viz předchozí stupeň).

    Pokud vám vadí termín nácek nebo sudeťák, upravte si tak prosím ty texty záměnou podle souvislosti buď
nácek ->'agresivní mizera', nebo
nácek ->'německý nacionální socialista, příslušník NSDAP',
óbr-nácek ->'vysoký činitel NSDAP' a
sudeťák ->'vyznavač představ
Henleinovy náckovské Sudetendeutsche Partei'; ten termín zmizí ze všech mých stránek rychle po tom, co se ze spolehlivého pramene spolehlivým způsobem dozvím, že definitivně přestal platit program 20 Punkte, o kterém je můj pokus korespondence se Sudetendeutsche Landsmannschaft; nebo až mi český politik, kterému po všech podstatných stránkách věřím i vysoký český duchovní hodnostář, kterému důvěřuji, sdělejí způsobem, kterému důvěřuji, že ten program je přes všechnu podporu významnými EUropskými/německými politiky a frenetickými projevy současných sudeťáků na jejich shromážděních pro český národ a Českou republiku neškodný.

     Těm termínům budu rozumět a používat je pak i v případné diskusi. Za tip na dva z těch hlavních náhradních termínů autorovi děkuji.

 

     Od spolupracovníka jsem dostal odkaz na článek s projevem Goebbels , Goebbels2, Goebbels3  z Völkischer Beobachter 21.ledna 1939 (pramen) .

     Přepis toho projevu do současného tvaru písma je Was will eigentlich Amerika a český překlad Co vlastně chce Amerika . Prosím všimněte si dobře data toho projevu óbr-nácka Goebbelse ve vztahu k obsahu. Bylo to

     - několik let potom, co Německo porušilo mezinárodní locarnskou smlouvu a vojensky obsadilo demilitarizované pásmo v Porýní (nevím, jestli přitom Hitler tu smlouvu opravdu demonstrativně roztrhal a mezinárodní smlouvy výslovně označoval za 'cáry papíru'; v těch termínech o tom tehdejší prameny referují). A

     - několik týdnů potom, co mnichovský diktát dal mimo jiné de facto zelenou Henleinovi (co o něm vědí mladí lidé?) a Hitlerovi uskutečnit důkladně připravené zničení našeho národa (literaturu jsem zmínil v článku Bohumil Doležal, extremismus a petice, další v úvodním komentáři k pokusu o korespondenci se Sudetendeutsche Landsmannschaft; nejrychlejší varianta harmonogramu toho 'Endlösung' 'české otázky' počítala s českým ozbrojeným odporem; sjednané záruky okleštěných hranic nácky ani nenapadlo uvažovat) a jejich síly začaly obsazením československého pohraničí ten záměr uskutečňovat. A

     - několik týdnů předtím, než potom už snadno obsadili i ten zbytek našeho státu a mohli v něm plně řádit a pak se vrhli na ostatní svět.

     Československo bylo mnichovským diktátem přinuceno odevzdat náckům i své pohraniční pevnosti, na nichž důkladně, technicky dokonale a hospodářsky únosně, i když tím tehdy vojensky už trochu nemoderně, založilo svou obranu (doporučuji návštěvu v Dobrošově, 50°24'9"N, 16°12'8"E). Zbraně z těch pevností byly tak dobré, že je náckové použili o řadu let později pro 'Atlantický val' proti invazi z moře a zřejmě pak zabíjely i vojáky "mnichovanských" států.

     USA jako jediná velmoc (kromě Číny už napadené Japonskem) se na tom mnichovském komplotu nepodílely, ani se jiného paktování s Hitlerem nedopustily a jak vidno, přistupovaly k Hitlerovu socialismu od počátku tak, jak bylo zapotřebí.

     Podívejme se v té souvislosti, jak si doopravdy počínali "naši" komunisti: tohle je část usnesení ústředního vedení KSČ z 15.12.1940; to bylo
rok po

         - vraždách českých studentů (Opletal podlehl střelnému zranění při té manifestaci, devět dalších bylo toho původního 17. listopadu 1939 popraveno)

         - a deportaci tisíce našich studentů do koncentráku

         - a zavření českých vysokých škol.

     Skoro všechny samochvalné žvásty KSČ o jejich úloze při záchraně našeho národa jsou jen jejich PRolhaná PRopaganda (také jsem se tomu kdysi divil), zneucťující památku těch, i komunistů, kteří v tom boji vedeném prezidentem Benešem i na východní frontě proti nacistům padli.

     Sovětské impérium se snažilo, i tím paktem Molotov-Ribbentrop, co možná válku pro sebe odložit a vstoupit do ní až bude vhodný okamžik pro ovládnutí dalších států "socialistickou revolucí"; zatím se na to ve spolupráci s Hitlerem připravovalo válečným obsazováním dalších území, mj. polských a pobaltských; k tomu mají ti "naši" soudruzi v tom svém usnesení moc krásnou pasáž o 'teritoriálním mohutnění' SSSR. Když se pak náckové vrhli i na něj, ukázalo se, že byl moc špatně připraven i na svou vlastní obranu (přestože mu předtím i Československo dodávalo v rámci domlouvané vojenské spolupráce potřebné zbraně) a obstát po počátečním debaklu mohl jen díky strašlivým lidským obětem (i o jejich dobrovolnosti víme své). A ještě moc rád se pak zachránil tím, že se sám s USA i Velkou Britanií a Francií spojil (viz tu na konci 'duch Jalty a Postupimi') a přijímal od USA mohutnou vojensko-technickou pomoc; americká byla mj. většina nákladních aut sovětské armády. Nedávno jsem viděl i zprávu o tom, jak "dobrým" spojencem byl pro USA SSSR ve válce proti náckovskému spojenci Japonsku, když už mu bylo jasné, že vyvázl: Sověti internovali v r. 1945 (aby si "nerozházeli" Japonce) posádky a americká letadla, která nouzově přistávala ve Vladivostoku po bojovém poškození. A hned ta letadla okopírovali (Boeing B29 Superfortress).

    Francie ovšem také hrála v postoji proti náckovské totalitě moc ostudnou roli svými ústupky (připuštění té demonstrace síly v Porýní), lajdáckou a nemorální nepřipraveností, naprosto neodpovídající jejím hospodářským zdrojům, a v důsledku se pak vykroutila ze závazně sjednané vojenské součinnosti s Československem a podpořila tak i počáteční politiku britskou ('appeasement'). Ukazuje se (pramen), že podle instrukcí, které dostal francouzský vyslanec Noël v r. 1932, připravovala Francie tu zradu už tehdy. Francie s neutrální Belgií byly také nejslabším článkem v řetězu napadených států, když se pak náckové vrhli i na ně. V pozdějších obdobích jsem sledoval (možná přecitlivěle), že z evropských nebo velkých netotalitních států je Francie vždy nejochotnější k bezzásadové "naivní" podpoře neřádstva v mezinárodních vztazích. Na ten můj postoj má asi vliv i buranská forma, kterou ta "velmoc kultury" pro to odmítnutí součinnosti použila: pro ústní předání ultimativního požadavku československé kapitulace, domluveného předem s Hitlerem, nechali francouzský vyslanec s britským vzbudit 21.9.1938 naši hlavu státu; splnění toho požadavku pak Francie s Britanií vymáhaly tou přímou oficielní dohodou s Hitlerem a Mussolinim v Mnichově.

     K našemu tématu propagandy se ta věc váže i:

     - "Zdůvodněním" toho francouzského vypovězení vojenské spolupráce s námi: ta mazaná prolhaná goebbelsovská propaganda líčila situaci německé menšiny v našem pohraničí v takových barvách, že si to Francouzi mohli vzít za záminku. Henlein se pak veřejně vychloubal, jak pěkně to pro Hitlera zařídil, když odmítl i plný Benešův ústupek svým požadavkům. Mladší čtenáři (než já, tedy skoro všichni), prosím vás, přečtěte si dobře tu literaturu, kterou o tom období doporučuji, viz i dále. Je to moc zajímavé čtení.

     - Tím, že komunistická PRopaganda nezapomíná "Mnichov" patřičně využívat; jen teď, kdy se té trochu přebarvené lépe hodí zdůrazňovat svou 'proevropskost' (čtěte 'podporu poškozování trhu a vrstev obyvatelstva, které nevolí levicově; tak jak to dělají levicové vlády v EU'), už to není její nosné téma.

     Vraťme se k tomu náckovou projevu a k té ukázce komunistického usnesení; v nich jsou podstatné

     - historické souvislosti s datem vydání, které ukazují, jak "pravdivá" ta levičácká PRopaganda je a jak "prozíravé" a "bojově spolupracující s jinými částmi národa" je "myšlení" komunistů ('nahánění českých lidí do anglické imperialistické armády'…'činí z Beneše a jím vedené emigrace zájmům českého národně osvobozovacího boje svrchovaně nepřátelskou a krajně nebezpečnou agenturu'…'hrozí českému národu osudné zneužití, jež by český národ zavedlo do tragické srážky s německým revolučním dělnictvem', 'Zásluhou KSČ roste odolnost českého pracujícího lidu vůči protiněmecké šovinistické agitaci benešovských stoupenců') ,

     - ostré socialistické odsudky demokracie, trhu a jejich institucí,

     - obviňování USA z toho, že jejich postoj proti totalitě je jen snaha nahnat si kšefty zbrojními zakázkami resp. válečné štváčství proti Japonsku (rok před Pearl Harbor !); víme, že právě USA to byly, kdo prosadily svůj morální ideál během první světové války a staly se v očích Evropanů předními nositeli ideje demokratického soužití národů,

     Nojo, dva socialističtí kohouti, hnědý a rudý – jeden druhému podsouvá imperialistické choutky, ale v hodnocení demokracie a jejích institucí i úlohy USA se móc shodují.

     A také v názoru na méněcennou českou rasu (o těch goebbelsovských názorech víme odjinud) a její reprezentaci, zejména prezidenta Beneše, jen terminologie je jiná: u komunistů to pro naše řadové lidi byl ten 'šovinizmus proti německým pracujícím'. Známe i jiné termíny pro tu věc, viz ten můj předchozí článek; např. ta 'chybná a nemravná' 'česká státní doktrina' o naší reprezentaci. Viz i 'Podiven' dále v odkazu výsledek referenda a výrok z článečku Vládla nám.

     Vidíme také, že "naši" komunisti měli velké pochopení i pro tu náckovskou "internacionální pomoc", a to i potom, co Sovětský svaz proti ní zdvořile zaprotestoval.

     K tomu prezidentovi: znovu se obracím na čtenáře, zejména mladší, aby si dobře přečetli zdůvodnění verdiktu našeho Ústavního soudu z devadesátých let i literaturu týkající se náckovské okupace, vše citované v tom mém článku blízko řetězců "Ústavního soudu", "Přečtěte si práce" a "kde je najít".

     Prezident Beneš, jako dobrý politik-sociolog věděl, co znamená občanská válka (to ví i většina jiných rozumných lidí, K. Čapek to uměl krásně formulovat). Proto se snažil občanské válce zabránit i za cenu "osobního selhání", o němž jistě věděl, že mu ho budou poražení pravicoví politici vyčítat: Gottwaldovi v únoru 1948 ustoupil, protože věděl, že komunisti jsou schopni tady občanskou válku rozpoutat. Vím, co taková oběť pro tvůrčího člověka znamená. Snad to byl Frédéric Joliot-Curie, kdo věděl o možnosti vyrobit atomovou bombu už koncem třicátých let, ale nepublikoval to. Karel Čapek vzkázal nobelovskému výboru, který mu nabízel Nobelovu cenu za literaturu, když upustí od své protifašistické angažovanosti a napíše něco neutrálního, že 'diplomovou práci už udělal'. Před takovým přístupem se v úctě skláním.

     Proto smutně koukám na "znalce", kteří rozebírají prezidentovu povahu a naznačují jiné motivy. A hlavně na politiky zneužívající ty přemístěné transferem (odsun, die Vertreibung) a na 'politology' a "historika" ve službách česky píšícího tisku vlastněného někým jiným, kteří jim v tom nahrávali a klidně by nám tu udělali Sarajevo, Srebrenicu, Prištinu, působiště ETA, Abcházii, pásmo Gazy, Belfast nebo Kijev/Majdan a také Krym. Vzpomeňte si, jak hrůzám občanské války v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech předcházely "bilance" křivd způsobených druhou stranou za dávno minulé druhé světové války. A podívejte se prosím do dopisu pro vědce ke slovu 'rozběsněných'.

     Žijme s Němci, kteří pocházejí z našeho pohraničí, jako dobří sousedé, poznávejme se vzájemně, využívejme možnost, aby naše děti (kde to jde, spíš v pohraničí) navštěvovaly německé školy a německé děti české školy, aby si nacházely kamarády i u sousedů. Ale vycházejme důsledně z česko-německé deklarace devadesátých let, o kterou se zasloužil dnešní prezident Klaus i kancléř Kohl: oni bydlejí tam a my tady, oni nám nejsou nic dlužni a my jim také ne. Vlastní zkušenost moje a mého rodu je, že s těmi Němci se, třeba v kempu, i o té věci domluvíme daleko lépe, než s Čechy, zaslepenými nějakou ideologií. (Ještě se mi nepodařilo někoho z Němců zeptat, jak se správně německy řekne 'bordel jako na českém dvorku'; takové rčení, volná obdoba našeho termínu 'turecké hospodářství' [viz harmonizace hospodářství EU a Turecka] prý existuje a moc bych se tomu nedivil; ale jak vidno, nepodařilo se mi to "ověřit".) Rakušana pocházejícího z našeho pohraničí jsem ještě nepotkal; tam mi ta věc připadá ještě naléhavější, i když tradicí a vzdálenými příbuzenskými svazky jsou nám asi bližší než Němci z Německa. Při případné řeči o té věci s Němci a Rakušany je dobře vědět, že mohou být skresleně informováni, viz úvodní komentář k tomu Sudetendeutsche Landsmannschaft.

     Nácek Goebbels má v tom svém projevu také, pro nás moc zajímavé (protože je známe i z jiných souvislostí)

         - ostrý odsudek amerického vměšování do evropských věcí.

         - požadování výhod mezinárodního práva a zvyků pro sebe, když předtím to právo i zvyky sami bezprecedentně ostentativně porušovali.

     Nezapomínejme, co taková propaganda dokázala v třicátých letech udělat s jinak hodnými, inteligentními a kulturně vyspělými lidmi, jako jsou i Němci. Stačilo zbrojením "vyřešit" tehdejší výjimečné dno hospodářského cyklu a důsledky reparací za předchozí válku; k agitaci použít rozhlas a letadlo, tehdy technické novinky, a pořádat masové, profesionálními propagandisty také pečlivě vypočítané tyátry, kde černovlasý a tmavooký exaltovaný fýrer (Vůdce) hřímal o nezbytnosti své světovlády modrookých blonďáků, kterou svému lidu zajistí bezpečí před lumpárnami vnitřního i vnějšího nepřítele.

     Náramně se na to hodil: znal význam opakování stejného tvrzení; přesně vystihl, na co naletí průměrný člověk ['Ich meine es ehrlich', 'Sozialist', 'Volks (Wagen)', 'Verrat an dem deutschen Volke', 'der öffentliche Feind Nummer Eins' (viz slovníček newspeaku), 'Ich - oder Herr Benesch!' ]; i své okolí schopných organizátorů oslňoval fotografickou pamětí a patologickým charismatem, které zejména potřebně účinkovalo na dav.

     Jako klukovi mi naskočila husí kůže, když jsem ve škole slyšel jeho projev, přestože jsem mu vůbec nerozuměl. Stejně jako mi ještě dnes pozorovatelně naskočí, když i sám řeknu, pokud možno s původní výslovností, 'SS Obergruppenführer Karl Hermann Frank'. To byl za ČSR náš německý spoluobčan z pohraničí, poslanec; pak člen hitlerovské říšské vlády, státní ministr pro Čechy a Moravu. Na atmosféru nacistické okupace, kterou tehdy náckové – Hitlerovi a Henleinovi soudruzi (die Parteigenossen) a zejména příslušníci stranických ozbrojených jednotek (SS) vytvořili plánovitě mj. akcemi typu Lidic a Ležáků a dlouhými vyhláškami jmenných seznamů dalších popravovaných Čechů (abychom jim ještě posloužili k válečné výrobě), se nezapomene; i když v té době mi bylo šest let a nikdo z mé rodiny nebyl zabit. (Ty vyhlášky nových pánů Evropy byly psány češtinou zkomolenou německými zlozvyky, možná záměrně, abychom viděli, jaké perspektivy má i náš jazyk.) V povědomí je mám spojeny právě se jménem K. H. Franka, snad pod nimi byl jeho podpis.

     Také Hitlerův a Goebbelsův současník, český táborový demagog Gottwald, udělal (zase pro tu rudou revoluci) "pořádný kus práce". (Tu jeho charakteristiku mám ještě od táty, jejich věkového vrstevníka.)

     Proto bych vždycky nejradši praštil vejcem právníky Haška a Sobotku z ČSSD a agitátorku proti naší obraně Dr. Švihlíkovou, když je vidím v televizi licoměrně litovat "chudáky", např. nás důchodce, kteří potřebujeme víc zdravotní péče. Když si ve skutečnosti žijeme tak, jak se mně nikdy natož za socializmu ani nesnilo. A ti "naši zastánci" nás ještě ke všemu "litují, že" jsme prý ztratili důvěru v současný systém u nás. Doprčic!!

     Levičácká PRopaganda ovšem zdaleka nemusí mít jen tu uvedenou dryáčnickou podobu, určenou pro "lid": na krasoduchy působí více třeba "korektní rozbor" toho, jak svoboda je vlastně škodlivá. Viz ty komunisticko-propagandistické žvásty, začínající jako obvykle ještě rozumně tím, že 'svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda toho druhého', pokračující "shrnutím" 'svoboda je poznaná nutnost' a jako obvykle demagogicky vyúsťující ve výklad, který hlavně znamenal 'krásně svobodní jsme tím, že posloucháme ÚVKSČ'.

     Ke zošklivování svobody se před časem hodily i osobní útoky na premiéra, který se ohradil proti demagogii používající postupy bulváru jediným přiměřeným způsobem, který má k dispozici: totiž tím, že nazval věci pravým jménem s použitím termínů, které normální člověk v takové situaci použije vždycky i bez rozvláčného rozebírání, koho přesně se ty jeho výroky týkají. (K tomu postupu bulváru totiž profesní organizace novinářů jen "nabízela veřejnou diskusi s ním"; byla to jejich obvyklá výhrůžka nebo je opravdu schopna zajistit, že ten rozhovor nebude jen horším pokračováním té bulvární PRopagandy proti němu?!). Ten politik prý zase svobodu (tisku) potírá. Loni, to už jsem připravoval tenhle článek, jsem viděl pořad "Vedlejší efekty: Svobody projevu" (odkaz na stránce ČT už nefunguje), moderovaný populární Martinou Kociánovou, v jehož první části novinář a zástupkyně Syndikátu novinářů probírali otázku 'svobody tisku'. Zasvěceně se tam porovnávaly i poměry u nás a v USA, jenže nikdo tam nezmínil, že v USA není ten problém s loyalitou lidí k vlastnímu státu, který u nás přetrvává od Rakouska Uherska a který právě ti nejhorší propagandisté zneužívají k odrazování lidí od účasti na politice, jejímž výsledkem by mohla být i podpora tomu, co současná vláda v těch těžkých povolebních podmínkách už dokázala. Přesto, že hlavní obžaloba z 'vulgarity' se v tom pořadu slovně týkala i jiných našich politiků, byl výsledek podle mého pocitu jasný: tady je jeho ilustrace přejatá z diskuse (ani ten odkaz už nefunguje): 'Ale dnešní politik už snad ani pravdu říci neumí. A tak ti Míro přeju. Užij si svobody.'  Bulvár se teď hodí i ekologistovi Mgr. Dolejšímu, viz v */ (kdopak je asi u něj obdobou herečky Baarové? O Mussolinim viz dále.).

 

     Mnoho lidí stále překvapuje, že prvotní na rudém socializmu není jeho zločinnost či (majetková) nemorálnost, ale jeho neuskutečnitelnost tak, aby byl lidem ku prospěchu; řečeno jasně: jeho pitomost; důvody viz zejména  Otázka všem levicovým, založená na vysvětlivkách [1], [2], [4], [5] na konci mého článku Pekárek byl obecně považován ... . Levičácký systém nemůže trvale fungovat, pro jeho udržení aspoň nějaký čas se teprve opravdu musí násilí (i válečné) používat. To platí i pro "hnědý" socializmus náckovský. Ten rozbor jasně potvrzuje to, co jsme zažili: levičáctví nevyřeší cyklování konjunktura-recese, s nímž si ( zatím ?) neví nikdo dobře rady. Socializmus jen přinese trvale stav blízký hluboké recesi, a navíc se všemi těmi průvodními jevy nesvobody projevu a pohybu, vlády domovních důvěrnic rozhodujících o připuštění ke studiu, nedostatku čehokoliv a stálého dozoru StB.

     S tohoto hlediska jsou dějiny dvacátého století dějinami příkladného selhání intelektu, a to nejen těch, kdo by ho měli v zájmu svých spoluobčanů nejvíc používat. Přesněji řečeno: selhání inteligence používané k řízení společnosti, na velké celky, tedy jinak než k původnímu účelu získávání dominance v malé tlupě; viz i poznámka o psychologii v odkazu termíny.

     Ta věc má totiž ještě jednu významnou souvislost: je známo, že při přerozdělování státním nebo obdobným aparátem se na vlastní ten aparát spotřebuje významný podíl, snad dokonce většina toho přerozdělovaného. To je ta část, kterou "projedí" úředníci a zejména aparátčíci státostrany. Někde jsem viděl takovou analýzu, šlo o třetiny toho přerozdělovaného; nevzpomínám si, jestli ti aparátčíci spotřebují jednu nebo dokonce dvě třetiny. To se jim ovšem líbí – to je vlastně úplatek za to, že takový systém podporují. (Hlavně, že přitom mají vždycky plno řečí o korupci těch druhých, viz i ten náckovský projev.) A to se najde i dost truhlíků, kteří 'ztratili veškerý smysl pro pravdu, kritiku a pro svobodu myšlení' (formulace Dr. E. Beneše) a mj. považují tu zbylou almužnu, kterou vlastně ze svého, zejména budoucího, majetku dostanou, za významný výdobytek režimu – to jim prý "zaplatil stát", který na ně myslí. To bylo známo dávno před "únorovým vítězstvím pracujícího lidu" 1948; o naplnění zájmů dělnictva po revoluci ve srovnání s úrovní po několika desetiletích měšťanské společnosti psal už ten prezident Beneš v knize Demokracie dnes a zítra (české vydání 1946, str. 84); dobře také věděl, že i veřejné a státní podnikání musí hospodařit tržně (smysl str. 339 v kapitolce 'Poválečná demokracie a problém demokratické byrokracie'); následující desetiletí potvrdila ty Benešovy názory dokonale.

     K té korupci levicovostí, přesněji formulované v dopisu pro 9/ u slova 'ukradl' a ve zveřejněném textu 10/ u slov 'levicoví politici', viz i */: její významná část v demokratických poměrech je uplácení voličů, průhledně směrované na určité vrstvy obyvatel (viz i pokus o 'mobilovné' pro bezdomovce). Totalitní státy tu politiku hrají ovšem totálně. V Mussoliniho Itálii to bylo všude na poutačích: 'Duce, Duce, Duce a noi!' (Vůdce, Vůdce, Vůdce nám! Všimněte si, jak se to heslo také asi hodilo k roztleskávání davu při jeho "odborářském" řečnění. Ženy, které Mussolini při audienci znásilnil rovnou na koberci audienční síně, měly pak na to jeho levicové "dobrodiní ve prospěch všeho prostého lidu" asi jiný názor. Víme, že ze světově významných levicových bossů to nebyl zdaleka jediný, kdo měl takové manýry.) K tomu "dobrodiní": v témž čísle toho ústředního stranického deníku NSDAP, v kterém je ten Goebbelsův projev, je i rozsáhlý článek o tom, kolik milionů marek věnoval německý Vůdce boji proti bídě v zabraném českém pohraničí (víme, že odtamtud Čechy vyhnali, i jak zacházeli se Židy). Je tam také fotografie toho fýrera, jak ho tam vítají krojovaní lidé, v popředí on a děvčátko, 'Adolf Hitler, unser Befreier'.

 

     Ve svém záměru zničit střední třídu (živnostníci atd., která je nevolí) už levicoví bossové ani nemohou dost skrývat svůj záměr za socialistickou terminologii, viz PROČ LEVICE KAMARÁDÍ S MILIARDÁŘI (používá stejnou pravo-levou terminologii jako já tady). Levicoví politici se vždy odvolávají na ty, kdo se mají ve společnosti nejméně dobře a vykazují jim činnost v jejich prospěch. Z toho ovšem vyplývá, že mají silný vlastní zájem na tom, aby hospodářství nefungovalo a nebylo příliš sociální: kdo by je příště volil, když se budou všichni mít dobře a nebudou mezi nimi tak velké rozdíly? Prosím posuďte sami, podle jejich tváří a činů, kdo z nich je v souladu se svým programem takový altruista, že půjde tvrdě proti tomu nejvlastnějšímu zájmu svému a své strany. Vzpomeňte na charakter těch jejich investičních pobídek, na jejich postoj ke snižování daní. A na Rathovy projevy o platbách ve zdravotnictví ve srovnání s tím, jak je jako dřívější předseda lékařské komory prosazoval, viz Rath požaduje vysokou spoluúčast pacientů. A na jeho záměr vládnout s komunisty.

     Když jsem procházel literaturu o únoru 1948, napadalo mne: Měli jsme se pustit aspoň v únoru do ozbrojeného boje?

     Na to bylo už našich zpitoměných spoluobčanů moc. A měli by se ti zpitomění zabíjet, i kdyby to šlo? Ušetřily by se tím životy? Těch, které pak měl komunistický režim na svědomí (viz tu Jáchymov, dříve v odkazu slovníček newspeaku) jistě, ale kolik by to stálo životů hned při tom boji? Ten počet by ovšem vyšel, s velikánskou rezervou, kdybychom počítali dvě půlky zmrvených životů (např. i toho mého, a to jsem byl "na svobodě") za jednu vraždu.

     Demokratické síly to de facto vzdaly předem. Poslední to vzdal prezident Beneš (on věděl i o možném opakování koncentráků a politických procesů; je pro něj charakteristické, že přitom své jednání řídil ústavou i vůči Gottwaldovi; to ovšem nehrálo ve skutečném významu těch událostí žádnou roli, vládní krize byla použita jen jako záminka k násilnému převratu). Dělat ale nemohl nic; komunistická chobotnice už byla prolezlá všude, zpitomění milicionáři měli rozdané zbraně, "bezpečnost" podávala do ÚVKSČ po minutách zprávy o prezidentovi, věděl o pohybech sovětských vojsk. Po 'Únoru' stačil ještě aspoň zasáhnout ve prospěch persekvovaných profesorů vysokých škol.

 

     Komunisti stejně jako náckové se musejí napřed vypořádat s inteligentní elitou, viz předtím např. dirigent Talich. A pak třeba práce na pražském MOSTu INTELIGENCE (o něm byl před časem dobrý pořad v České televizi). A také ovšem s tradičními obecně prospěšnými občanskými sdruženími, např. Sokolem; to jsem si teď uvědomil znova při Všesokolském sletu. Komunisti se v souladu s tou jejich popsanou zrádnou rolí dokonce nestyděli pronásledovat ani bojovníky proti náckům. I předtím Stalin po paktu Molotov-Ribbentrop předal Hitlerovi řadu německých komunistů, které předtím držel v gulagu.

      Také studenti to pořádně odskákali, už si nevzpomínám, kde jsem se dozvěděl, jak zpitomění mladí esenbáci 25. února 1948 nenávistně surově napadli své vrstevníky studenty jako 'třídní nepřátele' při manifestaci; možná mi o tom vyprávěl starší bratranec (už nežije); měl potom 'polepený kádrový posudek', nemohl studovat a pořádnou práci mohl dělat až po sametové revoluci 1989.

 

     Z toho mi vychází jasně: měli jsme bojovat všichni, celý národ, od r. 1945. Ale ne flintami, ručními granáty nebo "dlouhými noži", nýbrž hlavou a zákony, a nepustit si, každý ve svém nejbližším okolí, pod žádnou záminkou komunisty k tomu kousku moci. Pak by to ta sovětská armáda neměla tak snadné, kdyby zasáhla; těžko vědět co by, kdyby; třeba by si to proti naší armádě v té době ani nedovolila. Takových zásahů si ani velmoc nemůže dovolit moc (viz tu dříve konec odkazu slovníček newspeaku); a kdyby: bylo by to něco mezi horšími "maďarskými událostmi" padesátých let (viz dále v odkazu poválečná situace) a sovětskou okupací 1968. Koho by zabíjeli, kdyby všichni ukázali 'holé ruce' a skoro nikdo by jim neprásknul 'třídní nepřátele'?

     V té literatuře se také najde názor prezidentova kancléře Smutného, že i Gottwald byl vlastně řízen nejen ze Sovětského svazu, ale i v Čechách; že totiž skutečným organizátorem toho únorového převratu byl Gottwaldův soudruh a spolubojovník Rudolf Slánský. Toho pak nechal Gottwald justičně pověsit; víme, že také Hitler nechal zavraždit i Roehma, jediného člověka, s nímž si tykal. Podobně dopadli u Fidela Castra prý Cienfuegos a jistě Guevara. O vládcích SSSR si iluze nedělám.

 

     I s vědomím těch zločinů musím trvat na tom, že nejvýraznější charakteristikou toho režimu je jeho pitomost. Přitom její ideologický základ vyznává pozoruhodný počet akademických a špičkových inženýrských pracovníků. Takové znám osobně, významného vědce (ten by si uměl analýzu udělat, kdyby se té věci nezaujatě věnoval; ty své skoro komunistické názory si přihříval na americké univerzitě, viz i podčárník v 6/) a skvělého inženýra (nesmírně logicky a technicky inteligentního a sečtělého i humanitně; ten emigroval, protože tu pro něj bylo nesnesitelně, teď je mimo jiné ve styku s vysokou školou v jiné vyspělé zemi). O dalších vím mj. prostřednictvím Britských listů. Výborný rozbor té věci má na svých stránkách prezident Klaus, The Intellectuals and Socialism; na těch stránkách je i česká verze Intelektuálové a socialismus . Mám dojem, jako by snad prezident ty jmenované lidi znal osobně z rozhovorů s nimi. Sám jsem se také přesvědčil, že přírodovědci, nezvyklí na podvádění, podceňují vliv propagandy na sebe (ten konkrétní vědec výslovně) a neuvědomují si dost důsledek toho, že zároveň s poctivou vědou, kterou se učili při univerzitních studiích, se museli učit i tu marxistickou pavědu (komunisty ovšem vydávanou za základ všeho vědění a pokroku). Svou roli přitom může hrát i "přízemní" hmotná stránka platů vědců ve srovnání s ostatní populací, viz tu i podčárník v odkazu úspěchy vlády a článečky */ a **/.

    Přístup těch uvedených, vědce i inženýra, i dalšího akademického pracovníka (ta nezveřejněná korespondence), k demokratické diskusi je shodný: vždycky na mne vychrlí dlouhou komunisticky-propagandistickou řeč složenou z těch polopravd tak, jak jsem je celý život slýchal v rozhlase, televizi, při hodinách toho marxáku a jak byly jistě i v Rudém právu; a pak, když se je pokusím přimět k poctivému zdůvodnění některé z nich, nasadí postoj obtěžované slečinky; stejně jako nezakrytý komunista Neoral a někteří další z té korespondence. Tu výzvu k odpovědi posílám vždy i těm, jejichž názory a postupy na své stránce kritizuji; nikdo z nich nedokázal proti té argumentaci položit nějakou jasnou námitku.

 

     Prosím také pozor, ty dvě podoby levičácké pitomosti (rudá a hnědá) nejsou jediné, které teď aspoň lidem otravují život i práci PRopagandou přehnaně zdůrazňující potřebu ochrany něčeho či někoho; ty "argumenty" už tak dobře známe z rétoriky těch dvou totalit., viz v mé poznámce  k demokracii v EU a k obhajobě našich státních a národních zájmů ekologisty.

 

     Levičácká PRopaganda má dvojí tvář: využívá současně mučedníky i diktátory, často tak, že pro tu propagandu jedné barvy jsou ty role opačné než pro jinou barvu; někdy vystupuje táž osoba i v obou rolích té jedné barvy, viz i ta poznámka. Takovými modely jsou Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová i Hitler, Horst Wessel a jeho komunističtí vrahové i Tiso a Saddám. Jsou používány střídavě, podle okolností, jak se levičákům příslušné barvy právě hodí. Takové metody jsou profesionálně propracované; souvisí to i s přístupem 'Zuckerbrot und Peitsche' k našemu národu za náckovského totáče.

     I levičácké činy a osobní postupy té kombinaci mučedník/revolucionář <-> diktátor odpovídají: uvažte, jaký motiv mohou mít (nejdřív jen podvědomě) ti pouliční křiklouni; a ještě spíš vrhači zápalných lahví na policii typu Cohn-Bendita, viz tu také poznámka o svobodě a jejím zneužívání . Měli by si přečíst výše o Roehmovi, Slánském a Guevarovi.

 

    Na té PRopagandě se za komunistického totáče významně podílela televize, řízená od Vůdců prostřednictvím ÚVKSČ, která např. pohádkami, výtvarně i jinak podle mého pocitu profesionálně bezvadnými, vychovává mládež v duchu, že každý příslušník nesocialistické elity je směšný a neschopný blbec a mizera. V jejích pořadech byl T.G.Masaryk ten, kdo dával střílet do dělníků (tohle jsem slyšel ještě loni od šedesátiletého bývalého horníka; když viděl, jak jsem ztuhnul, nabádal mne 'Neřešte to, jsou důležitější věci'!).

     V jednom ze svých minulých článků jsem prosil jiné médium, aby se zamyslelo nad tím, jestli nepomáhá svým zaměřením něčemu špatnému. Podobnou prosbu mám teď k České televizi i dalším, totiž aby nevyráběly "blbou náladu"; její důsledky nás všechny přicházejí hrozně draho. Já vím, že dobré zprávy snižují účinnost reklamy, ale…; viz také např. odkaz v odkazu slovníček newspeaku. Také termín 'podnikatel' teď snad už v televizi není vyhrazen jen pro toho, kdo balí mrtvoly svých kompliců do drátěného pletiva a hází je do přehrady.
Ale v souvislosti se zpochybněním naší protiraketové obrany využívající ten radar si snad mohli v ČT odpustit poznámku o 'konci snů o našich nadstandardních vztazích s USA', která zase tím známým způsobem přihřála levičáckou polívčičku.

     V té České televizi jsem dělal a vím, jak jsou její lidé hrdí na svou profesní zdatnost, i na výkony, které spolu s výzkumníky dokázali svým vysíláním při nástupu sovětské okupace 1968. I sám moc oceňuji její vzdělávací přístup těsně potom: zase jsem si pouštěl seriál o F.L. Věkovi, v němž nám tvůrci dokonale předvedli, jak budou staronoví soudruzi mocipáni přistupovat k nám i k literatuře a jak nám budou vykládat svobodu. Tolik krásy a podle mého pocitu skvělých výkonů herců i dalších tvůrců; to nás povzbuzovalo stejně jako Nezvalovy verše během náckovského totáče. Ale v tom zaměstnání jsem pak také viděl, jak snadno se "transformuje" postoj levičáka komunistického PRopagandisty v postoj levicového osmašedesátníka 'Vidíte, my jsme to chtěli s lidskou tváří, ale ti zlí Sověti nám v tom zabránili'.

     Ta levicovost z České televize vyzařuje pořád a mohutně a soustavně tak formuje názory a volbu našich občanů. Ti by si ovšem měli rozmyslet, jestli i ten socialismus s lidskou tváří by mohl fungovat, viz ta otázka všem levicovým, ten můj minulý článek */ v BL a v korespondenci **/. (Teď sice existuje velikánská země, která pod komunistickou vládou funguje technicky znamenitě a rychle zvyšuje životní úroveň svých lidí, ale pojímat její hospodářský systém jako komunistický vyžaduje snad opravdu jinou mentalitu; v mé terminologii jde o nepochybný kapitalizmus. Viz tu začátek poznámky Benešovy názory.) O té České televizi jsem psal výše i v souvislosti se zošklivováním svobody v očích lidí. I 15.1.2010 ve zdánlivě nepolitickém pořadu 'domácí štěstí' moderátorka nezapomněla citovat Havlíčkovu básničku

'Nechoď  Vašku s pány na led,

mnohý příklad známe,

že pán sklouzne a sedlák si

za něj nohu zláme.'

bez zmínky o tom, že tenkrát nešlo o naše pány, které si sami vybíráme v demokratické republice 1/, 2/, 3/. Při práci na 7/ vidím, že ten časový údaj se nápadně shoduje s tím, co popisuji v tom článku u slova 'kolaborujícím'; že by i v tomto případě šlo o synchronizaci, jak jsem o tom psal mj. v kritice opravdu Česká televize i hnědá? ! Taková PR PRopaganda (že 'demokratická politika je svinstvo a naši čelní představitelé jeho kápa') je bohužel účinná; prosím všímejte si toho a snažte se jí podléhat co nejméně. V poslední době se mi zdá, že přibývá i pořadů, které jednají o zločinnosti socializmu ve smyslu Havlovy levice; agitace pro současný status EU trvá. Nezapomínejme, ta zločinnost je aspoň u rudého jen důsledek, příčina je ta pitomost socializmu; ty pořady lze chápat i jako PR pro (další pokus o?!) (snový "měkký"?) socializmus (a ovšem naplňují nadále tu potřebu médií vydávat nepříjemné zprávy, nekonkurující reklamě). Další taková ukázka levicové PRopagandy byla v Moravcově nedělním diskusním pořadu 11.4.10 : k souboji lídrů dvou hlavních stran měla Česká televize připraven šot na dřívějšího ministra Langra, s nepokrytými náznaky že jeho nepopulární opatření mají poškodit ODS ve volbách; ten pořad podle mne podstatně přispěl k jeho jmenovitému vyřazení při volbách 29.5.10. Tomu rozumím moc dobře, MUDr. Langr je ten 'ostřílený bojovník mj. proti korupci v mocné mediální instituci', o němž píšu v odkazu skandál ODS a u slov 'televizní krize' v 4/. Také Moravcův díl 2.5.10 z Aghánistánu 5/ byl volební agitací ČSSD: své politické názory pro ten pořad mohl zeširoka vykládat jen soudruh Zaorálek. Ta PR manipulace proti pravici trvá i po těch volbách, které nám daly šanci na vytvoření zodpovědné většinové vlády. Pořad ČT24 s členy  vyjednávacích týmů ODS, Top09 a V V  31.5.10 večer byl jasně směřován na veřejné (veřejnoprávní?!) popichování jedněch proti druhým, daleko přes míru únosného "zvyšování sledovanosti", a poškozoval tím možnosti dohody na té pravicové koalici.Znovu se mi připomněla poznámka k poměrům v televizích s "dopisem pro Sally" z podčárníku článečku 6/ . V červnu 2010 mám pocit, že přece jen ta Česká televize vzala na milost i strany vznikající vládní koalice, nominálně pravicové. Ale s tím přílišným zdůrazňováním rozdílných názorů mezi nimi, disproporčně k jejich volebním výsledkům, což škodí při vytváření dobře fungující vlády s dostatečnou podporou v parlamentu a propaguje tak i do budoucna konzervaci nežádoucího stavu s patovými nebo neprůhlednými výsledky voleb, jak o tom píši v odkazu výsledek referenda a v korespondenci zejména s paní Dr. Šiklovou. To rozeštvávání pravicové koalice, PRopagandu směrem k občanům a poškozování věci České republiky v EU vidím i ve slavnostní den 28.října 2010, kdy Česká televize nápadně během oslav i následujícího rozhovoru s Madeleine Albrightovou zdůrazňovala nápisem nahoře na obrazovce, jak tvrdě se vyjádřil premiér Nečas k ministru Schwarzenbergovi. Pak, při skutečném vysílání příslušného interview, který premiér poskytl cestou v letadle, byl ten výrok úplně jinak a byl daleko kooperativnější. I potom ČT ve zprávách tu (záměrně?) zkreslenou "informaci" s urážlivou formulací vysílala. Někdy mám pocit, že bych měl psát o 'dezinformačních (i veřejnoprávních) médiích'. Ve vztahu k českému státu a národu ("boření mýtů", viz tam blízko slova 'kolaborujícím') jsem takový pocit měl i o časopisu Respekt, viz i dříve 8/ u jména 'Tabery'. 29.10.10 jsem viděl interview se slovenskou poslankyní Vašáryovou. Ta při zmínce o problémech se zadluženou slovenskou veřejnoprávní televizí řekla, že EU trvá na tom, aby členské státy měly veřejnoprávní televizi. Tím se mi vysvětluje všechno, co jsem o PRopagandě EU a levicové hnědé sudeťácké agitaciČeské televizi napsal. Staré návyky se nesnadno zapomínají. Na to má profesor Parkinson známé řešení: založit jinou organizaci s jiným názvem a jinými lidmi, protože kontinuita je právě to, čemu je potřebí zabránit. Aspoň těch, kdo rozhodují o programové skladbě (technici za to nemohou a bylo by jich škoda). Začátkem prosince 2010 mám dojem, že je to s tou objetivností ČT ve vnitrostátní politice daleko lepší. Viděl jsem i Moravcův pořad a zase se mi tak líbil, jak jsem dříve psal Dr. Jírovcovi a p. Michálkovi. Viz také i o kulturních a zábavných programech v podčárníku článku u sv. Václava 17. listopadu 2010. 25.9.11 jsem zase viděl ten Moravcův pořad a líbil se mi ještě víc, protože nerozeštvával politiky a naše lidi tak, jak jsem to pořadům České televize vyčítal dřív. Ale další zkušenosti mi ukazují, že taková příznivá období nemívají dlouhé trvání.

 

     Matení lidí levicovostí je propagandisticky účinné i proto, že něco podobného může dobře fungovat v rodině, kde jsou lidé v neustálém kontaktu a tím mají o sobě soustavně dost informací (a mj. i z toho vyplývající důvěru). Na tu rodinu (původně malou tlupu) jsme vyvinuti (viz poznámka o psychologii v odkazu termíny), proto právě ta překvapující svůdnost levicové propagandy, přestože rozumové argumenty hovoří jasně: ta propaganda zneužívá právě ty mechanizmy vytvořené evolucí k fungování té malé skupiny; to jsou i city. Ty se dají v daleko větším celku, jímž je třeba stát, profesionálně snadno zneužívat. Výsledek s levičáctvím jsme už zažili dvakrát. Výsledek 'přímé demokracie', které se levicoví politikové tolik dožadují, zatím naštěstí ještě ne. Podle mého názoru je výsledek referenda mj. plně určen (i jen logicky) formou otázky, takže ten, kdo tu otázku formuluje, už rozhoduje o výsledku. Není vlastně právě to příčinou (aspoň podvědomou) obliby přímé demokracie u těch dnešních narudlých? (Předváleční levicoví se ještě nemuseli distancovat od důsledků "moderní" totality; ty důsledky si tenkrát málokdo uměl představit; skutečné poznatky ze Sovětského svazu nebyly 'in' a bylo sporné, nejde-li o podvrh; hodně se na tom podíleli umělci, jak jsem psal v tom minulém článku.)

     Zajímalo mne, co může vést inteligentního člověka, jako byl Goebbels, k tomu, že se dá na tu socialistickou pitomost do té míry, že účinně oblbuje i své spoluobčany a přispívá k jejich hromadnému vraždění. Půjčil jsem si (ze studijní knihovny České televize na Kavčích horách) knihu Rogera Manvella a Heinricha Fraenkela 'Doktor Goebbels, jeho život a smrt' a dokázal jsem jí asi půlku přečíst. Výsledek se dal očekávat: mindrák zneuznaného spisovatele (Hitler byl zase zneuznaný malíř), který si namluvil, že může nejlépe vědět, co je dobré pro ostatní lidi, nutil je k tomu a do toho vnášel osobní pocity (viz poznámka o psychologii v odkazu termíny). Přestože svého židovského učitele původně obdivoval, odmítání židovského nakladatele vydat jeho dílo v něm vzbudilo takovou nenávist k Židům, jaká je vidět z toho jeho projevu i z toho, jak s nimi němečtí socialisté zacházeli.

     V terminologii rudých socialistů je ten nezbytný univerzální nepřítel pojmenován jako 'třídní nepřítel'. Levičáci ovšem potřebují, aby se nedomluvili ti (= všichni), kdo jsou jejich počínáním poškozováni. Proto jejich PRopaganda vždycky pracuje na rozeštvávání lidí; v tom komunistickém usnesení jsme viděli, jak i v době, kritické pro existenci národa, ten národ rozeštvává. V tom se cyničtí (hnědí) levičáci nijak neliší od těch pokryteckých ostatních. Ta PRopaganda to ovšem nedělá vždycky výslovně, pro PRopagandu jsou nejúčinnější právě postupy, kdy se lidem zdá, že jde o něco jiného. Proto ta rudá mj. tolik zdůrazňuje internacionalizmus (bratrství lidí různých národů, viz "bratrská pomoc") a ta hnědá nacionalizmus. V komentářích tu píšu o tom, jak i po krachu socializmu se udržuje to vštípené povědomí. V tom smyslu udělali vlastně i disidenti medvědí službu naší současné demokratické republice, když za totáče parodovali skvěle vtipně socialistické zákony poznámkami o "pozvracení republiky". Když vidíme, jak levičácká PRopaganda rudá se sudeťáckou tu naši republiku i teď pro své potřeby rozvracejí poškozováním důvěry a vytvářením atmosféry podezřívání a vzájemného ostouzení. K tomu se jim hodí i zneužívání skutečného průběhu demokratických procedur (třeba použitím toho zápisu pro poslanecký klub TOP09), vzpomeňme na Gottwaldovu 'žvanírnu' a ten Goebbelsův postoj k demokracii. Odvádějí tak společně lidi od loyality doopravdy. To jsem si uvědomil plně už dříve nad PRopagandistickými postupy Dr. Švihlíkové a spol., pro které je 'vláda národního konsensu' trnem v oku.

 

     Při svém koumání nad (společenskými) zákonitostmi světa jsem narazil na to, že chování dost složitých systémů nelze předpovědět z principiálních důvodů, a to nikoliv jen pro potíže s technikou výpočtu (chaos). Je známo z praxe, že takové předpovědi, jako jsou předpovědi počasí na delší dobu, jsou zatíženy "motýlím efektem" - nepatrné změny výchozích parametrů působí zcela zásadně rozdílné výsledky. Na těch praktických poznatcích zakládám své přesvědčení, že prorokovat a do detailů úspěšně projektovat vývoj společnosti je nemožné a že ti, kdo to dělají, jen klamou, ať už vědomě nebo nevědomě. Oba důsledné takové socialistické pokusy dvacátého století také skončily horami mrtvol a zničením hospodářství celých kontinentů; ekonomové nás učejí, že takové 'sociální inženýrství' škodí hospodářství i při mírnějším uplatňování.

     Příroda se s tou nemožností předpovědi v průběhu věků vyrovnává dobře evolucí, metodou drobných úprav ("pokus - omyl?") a vyhodnocováním odezvy velkých částí systému na ty úpravy. To je pro lidstvo, jako součást přírody, dobrý návod; a lidstvo na něj přišlo: jde o demokracii (pro niž je svoboda lidí nepostradatelná) a trh jako demokracii ekonomickou a zároveň informační systém ekonomiky. (Když systém tu svobodu opravdu využívá i hospodářsky, je podle té definice pravicový.) Všimněte si, proč takoví Goebbelsové demokracii a trh nenávidějí – demokracie a trh zařizuje nejlépe (pozor, nikoliv absolutně dokonale, to nejde!) to, na co oni se pasují jako nepostradatelní experti absolutní dokonalosti.

 

     V tom citovaném článku mám zmínku i o naší vojenské a zahraniční politice, totiž o potřebě vojensky spolupracovat s velmocemi, zejména i s USA; tady to uvádím proto, že právě čeští levicoví politikové se všemožně snaží tu spolupráci zničit (přestože radar vlastně původně sami sjednali) a že i z toho náckovského projevu je vidět, kdo měl dost rozumu i síly se náckům postavit. To podle mne platí i o dnešních pokračovatelích náckovsky zločinných přístupů.

     Tady je podle mne potřebí se zmínit nejen o hmotné stránce pramenů terorizmu, viz v tom mém článku Pekárek byl obecně považován ..., ale i o duševní. Před časem jsem slyšel o demonstraci sdružení, které se až moc hlásí k národní tématice; demonstrovali pod hesly 'Smrt islamizmu!' a dokonce 'Smrt islámu!". To mi připomnělo 'třídní nenávist'. Podle mne není nenávist řešením čehokoliv, viz i postoj V. Havla, z toho důvodu nemám rád ani tak projevovaný antikomunizmus. K tomu islámu: pokud vím, termín 'Alláh' je arabským termínem pro Boha, který má víc společného s křesťanským, než bohové úplně jiné kultury, např. bůh Slunce. K tomu Bohu se váží také v islámu ty známé příběhy; uvádím ukázku zpěvu o příběhu Panny Marie v Koránu, s textem v angličtině. Já tomu zpěvu, zřejmě v arabštině, ovšem nerozumím, ale je doprovázen videem o tom příběhu tak, jak mi ho doporučilo nějaké informační středisko islámu; z toho zpěvu je znát, že ti lidé ten příběh silně prociťují (připomíná mi to, co jsme slyšeli v Tunisu). Je to  Ukázka z islámu . Přitom pozor na to, kolik společného měli třeba Mengele a Henlein s křesťanstvím, nebo prof. Zd. Nejedlý, K.H. Frank, Berija či Urválek s humanistickými snahami utopických socialistů! K tomu se vztahovala moje poznámka z toho článku, že je potřeba se pokoušet i tamějším lidem vysvětlit o co jde.

     (Bylo by krásné, kdyby všichni lidé na Zemi považovali za svou nejvyšší morální autoritu tu jedinou a tak jednoznačně určenou, jak se o to zřejmě snažili ti arabští myslitelé, kteří pro Boha a Alláha zavedli jediný symbol. A kdyby pro tu nejvyšší autoritu byla také tak jednoznačně formulována pravidla chování lidí, zejména týkající se násilí.)

     Propagandě se někdy podaří, spolu se státně donucovacím aparátem, dohnat věc až k otevřenému vraždění, např. válečnému. Pak, když už nezbývá pro vlastní záchranu nic jiného, je třeba bojovat, tedy v nejhorším zabíjet také. Ještě poměrně dobrý je stav, dokud stačí prostředky, z definice obranné, které zabijí co nejméně lidí; tak by se snad mělo pokud možno vždycky začínat, i když racionální vojenská nauka říká něco jiného. V té souvislosti jsem nesmírně ocenil vojenskou politiku USA, že se tím útokem na Obchodní centrum v New Yorku nenechala vyprovokovat k jadernému úderu na Irák ani když se jim Saddám vysmíval; viz dále.

     Nezapomínejme, že Američani vlastně napravili i Japonsko (užitím svých metod boje a metod nápravy) tak jako Německo a zaplatili také většinu 'studené války', která, když se ukázalo, že Sověti de facto neustupují od své dobyvačné "revoluční "politiky, urychlila krach sovětského impéria. (Moji známí, kteří se vraceli ze stáží v USA, vyprávěli, jak si jim tam lidi stěžují, že je v tom Evropa nechává samotné a vylepšuje si životní úroveň, zatímco oni chudnou.) Proto je nesmysl vyčítat Američanům (podle té Goebbelsovy i rudé propagandy) např. v souvislosti s Irákem, že se tam angažují jen pro své kořistnické zájmy.

     Také obviňování vrcholných státníků NATO ze lži o zbraních hromadného ničení v Saddámově Iráku mi připadalo jako typická PRopagandistická finta "bojovníků za mír". Chemické zbraně (tj. zbraně hromadného ničení, které si mohou opatřit i chudé státy) průkazně v Iráku byly: ty přece nechal Saddám použít na vlastní obyvatele (zplynovat městečko Kurdů) a prokázal tak znovu, že co do lidskosti je nácek. Na to, že Saddámovo hitlerovské chvástání je jen goebbelsovský bluff, se nikdo nemohl spoléhat, zejména po tom, co si Saddám pochvaloval, jak dobře hrdinové zasáhli amerického Satana s těmi mrakodrapy Obchodního centra a jak je z toho vidět, že ty USA jsou slabé; to byl ve státech toho regionu předmět takových těch bojovně nadšených masových shromáždění, jaká před lety v Německu pořádali goebbelsovští propagandisté. (Budiž ale po pravdě řečeno, že poznámku o lži v té souvislosti vidím i v pramenu, kterému stoprocentně důvěřuji; možná šlo o konkrétní podrobnost, snad uvedení zpravodajské služby jako pramenu o množství, do té míry jsem se věcí nezabýval.)

 

     [Někteří autoři přeceňují význam EU pro to, že už další válka v Evropě mimo Balkán nevznikla. Válka přece vzniká agresivní politikou jednoho státu proti druhému (rozbor politických a sociologických příčin války je v té citované Benešově knize důkladný). Němci, díky hrozným válečným zkušenostem a denacifikaci, kterou rozumně zařídily hlavně USA (mimochodem řečeno: metodami odpovídajícími té poválečné situaci), i díky hospodářské pomoci USA (Marshallův plán) už přišli na to, že dobrý ekonomický a politický systém a poctivá práce, kterou tak dobře umějí, jim přináší všechno, co mohou chtít a o žádnou další agresivní válku nemají zájem (do té míry, že se vtipkovalo o tom, jak 'je svět naruby: Němci obchodují a Židi válčejí'). Sovětské impérium už neexistuje. A žádný jiný významný takový agresivní přístup k stabilním sousedním státům za mého života v Evropě nebyl; v bývalé Jugoslávii šlo o nestability související s jejím rozpadem, které by další nadnárodní vrstva vlády nemohla tlumit lépe, než jak to zčásti dokázalo mezistátní společenství.

     K našemu hodnocení perspektiv nějakého samostatného obranného projektu EU bez USA má co říci i další ukázka buranského přístupu Francie k nám: výrok prezidenta Chiraka, jenž označil i naši zemi za "...nepříliš dobře vychovanou..", která "... promeškala dobrou příležitost k tomu, aby mlčela." (18.9.11 vidím, že p. Zieleniec už ten citát ze své stránky odstranil, v různých překladech se ještě na Google najít dá.) To se bude špatně vytvářet naše 'evropská identita', když si představíme, že bychom museli vylizovat důsledky takových přístupů k jiným zemím.]

     Nezanedbatelným naším přínosem do té spolupráce s velmocemi byl ten tolik diskutovaný radar. I významní představitelé států EU přínos té věci pro bezpečnost evropských států oceňovali a usvědčovali tak ty, kdo vykládali, že jde o snahu poškodit EU, přinejmenším z omylu. V té věci jsem viděl jako velký náš zájem dokázat Rusku, že radar v Brdech není namířen proti Rusku; jsem přesvědčen, že to šlo nejlépe přítomností ruských pozorovatelů na té základně; taková součinnost mezi USA a dokonce ještě Sovětským svazem se už osvědčila v projektu Sojuz-Apollo. Významný mi v té souvislosti připadá fakt, že protiraketové rakety toho systému s naším radarem Brdech ze základen asi v Polsku nenesly žádnou nálož a nebyly tedy přímo použitelné k ničemu jinému než ke zničení útočné rakety, kdy je vzájemná rychlost tak velká, že sama srážka je pořádný výbuch. (Že to potřebuje super-mimořádnou přesnost při navádění a tedy i pořádný radar a navazující výpočetní a komunikační systém, je zřejmé každému, kdo něco ví o technice.) Také strašení našich lidí tím, že 'radar je předmětem prvního úderu', je jenom jinak řečené 'ten systém je stejně na kočku a ten radar ani např. Temelín si při vší vojensko-technické spolupráci s mocnými spojenci nedokážeme ochránit'. (Jiná věc by byl ovšem masivní útok ruských raket; proti tomu ochrana není, ten by nejvýš mohl vyvolat stejný útok USA a vedl tak k sebevraždě Země.) Mám za celý život dost zkušeností s americkou technikou, abych věděl, že Američani by neplatili tak drahý zbrojní systém, kdyby mohl soustavně selhat. Ani poťouchlé náznaky, že Američani navedli Saakašviliho a pak ho nechali ve štychu, mne neodrazují. Američani by jistě nechtěli ušetřit na potřebné ochraně a připravit se tím s konečnou platností o spojence. Tím by si přece sami strojili stejný osud. Tak hloupí nejsou, to bylo vidět právě na jejich přístupu k náckům i na dalších věcech, o nichž jsem tu psal.

    Mám obavy z volby amerického prezidenta Obamy , který, místo aby dokázal Rusům, že ten systém není namířen proti nim, ho s náramnou Putinovou chválou odkládá a radikálně obměňuje s tím, že ten radar nejspíš v České republice nebude; o budoucí úloze toho systému při obraně České republiky nic nevím a obávám se naplnění těch nejčernějších představ o zlajdačení obrany Evropskou unií, obdobně situaci Francie před druhou světovou válkou. Ty obavy teď hodně mírní zpráva, že v ČR by mohlo být velitelství pro nový protiraketový štít. A viděl jsem zprávu, že ty rakety v Polsku budou. Takže je pořád otázka, jak moc jsme tím váháním nad radarem poškodili svou pozici člena NATO, tak nezbytnou pro naši obranu. Američani budou na takové věci jistě opatrní, když si vzpomenou na spojeneckou "kvalitu" SSSR ve válce proti Japonsku.

 

     Prosím nepřehlédněte, že právě proti té ruské přítomnosti na radarové základně v Brdech se zvedl hlas soudruha Dr. Zaorálka, který zřejmě právě při té příležitosti objevil své "vlastenectví" a že v celé té věci měla "naše" levice zase významné slovo. Bonbónek s odvezením ruských jaderných raket, namířených na nás, o kus dál je nevýznamný; jejich útok bychom nepřežili ani s tím radarem, jak jsem psal. Rusko má medvědí sílu a nedávno si přiživilo nedobrou pověst způsobem zásahu v Gruzii. Jméno jeho prezidenta zní pro nás nikoliv nevýznamně svou souvislostí s tím, že jde o stát, který (či jehož předchůdce) nám v r. 1968 i teď nedávno vyhrožoval jaderným útokem a který na to má dostatečné prostředky; i proto musíme co nejpozorněji respektovat, že ten ruský postoj má nesmírně hluboké kořeny v jejich obavě z opakování hrůz, které zažili, snad ještě víc než my, Hitlerovým přepadením; a že s EU, NATO a Ruskem jsme v jistém smyslu 'na jedné lodi', '9/11 a naše neodpovědná odpovědnost' (Američani si zřejmě dobře uvědomili nutnost té spolupráce; ale konkrétní jejich postup budí rozpaky. My tu bohužel máme ještě pořád autora takových projevů, jako je '9/11 a bilance sedmileté asymetrické války proti terorismu' ). Nezapomínejme, že tomu vyhubení i nás Čechů, 'Endlösung' 'české otázky', o němž jsem tu psal, zabránilo jen to, čemu dnes PRopaganda říká 'duch Jalty a Postupimi', tedy porážka nacistického Německa spojeneckými vojsky a kompromisní dohody, které tu porážku umožnily a řešily. O nich se Německo pokud vím opakovaně zavázalo (spojencům proti hitlerovskému, původně německo-(rakousko)-maďarsko-italsko-japonskému, paktu; tedy i Francii), že je nikdy nebude zpochybňovat.

 

     Toho z čtenářů, kdo by pocítil potřebu mi sdělit, že si nějak moc troufám na obecné závěry, že nemám nahrávat buržoazním zlodějům, prosím, aby si dobře přečetl ten Goebbelsův projev i to komunistické usnesení a rozmyslel si všechny souvislosti. Aby nepoužil to obrazné vyjádření o vědeckém světovém názoru k argumentaci, že tak všeobjímající a tedy neurčitý základ není vůbec možno na praktické záležitosti správně použít; ale aby se zaměřil na co možno konkrétní námitky proti jednotlivému aspektu. A aby mi přitom také sdělil, podle čeho se má v netržním systému poznat, co se má vyrábět; a svůj co nejlepší zdůvodněný odhad, o kolik peněz každého z nás (tedy i jeho osobně i každého člena jeho rodiny včetně dětí) připravili Henlein s Hitlerem, o kolik Gottwald a spol. a o kolik Krejčíř. Doufám, že dospěje k číslům v řádech 1000000 Kč, 1000000 Kč a 10 Kč. K těm částkám se vztahují i údaje z */ u slova 'tunelováním' a poznámka Dík MUDr. Julínkovi u slov 'levicové vlády'. Kalouskův údaj na "volebních složenkách" je v této stupnici podle mne správně, ale k známějšímu představiteli jejich nové strany tu mám jinde závažné výhrady.

 

     Během přípravy tohoto článku k uveřejnění mne napadaly další komentáře .

     Původně jsem tu psal i v nadpisu rovnou o 'pitomosti socializmu'; proto ty omluvy za formu v řadě odkazů. Ale mnoho lidí mi to vyčítalo a na ty vzdělané, které jsem tím chtěl hodně ponouknout k přemýšlení, to stejně nestačilo.

 

     Za opravu přepisu a překladu toho projevu děkuji paní, jejíž maminka byla Němka.

     Počet přístupů na tuto stránku: