k dopravní kalamitě 2.12.14, pražským povodním a řízení dopravy
Šlo
o námrazu na elektrickém vedení - trolejích. Tenkrát mne jako
fyzikálního technika napadlo rozmrazování velkým proudem jako
obdoba pájecí smyčky v elektrické páječce. Informaci od
pracovníka dopravy jsem rozuměl tak, že takové zařízení už
bývalo i v Praze. To se mi pak nepotvrdilo, ale slyšel jsem o
vibrujících sběračích, které námrazu otloukají a o málo
účinném ošetřování trolejí Fridexem u trolejbusů. Pokud vím,
v Alpách jsou i některé silnice v zimě vyhřívány;
celková spotřeba elektrické energie jen pro dráty a málokdy by
byla jistě daleko menší. A při obousměrném provozu (tramvaje,
dvoukolejná elektrifikovaná železnice) jde podle mne snadno
zapojit troleje do obvodu s několika závity na transformátoru
tak, jak je zapojena ta pájecí smyčka. A/nebo inteligentně
vypínat přemostění, možná používaná právě pro zmenšení
tepelných ztrát na trolejích. (Lokomotivy a tramvaje jsou snad
dost těžké a obvody kol dost odolné proti jiskření, aby
bezpečně drtily námrazu na kolejích, pokud vůbec při té
kalamitě nastala, a nebylo zapotřebí ten led před koly
odškrabovat; nedošlo při té kalamitě i k vykolejení?)
Nejsou-li ty věci už připravovány,
doporučuji udělat podrobnější hospodářský rozbor. Rozmýšlejme
si a dobře počítejme, co v budoucnu chceme a na co máme a
budeme mít, tak jak to zdůrazňoval před svým nástupem do funkce
pan ministr Ťok. Škody, které ta námraza trolejí způsobila naší
republice jako celku nás občanů, jsou podle mého názoru
podstatně větší než by stálo to zařízení, příprava jeho
pracovníků, jeho udržování v pohotovosti těch potřebných
asi 30 let průměrného intervalu i elektřina na jeho použití. To
je situace známá z řady katastrof. U této je podle mne ten
průměrný interval dost krátký, aby umožnil dobré ekonomické
zhodnocení pro diskusi odborníků i veřejnosti.
K těm povodním Vltavy od Slap dolů: Důsledné vyřešení té jejich části, kterou nebude v dohlednu možno odstranit dokonalým zacházením s povodím horních tokú Vltavy, Berounky a Sázavy, napadlo nezávisle mne a mého spolužáka, experta výroby velkých armatur; na technických parametrech jsme se shodli překvapivě přesně. Povodňové stěny nechránějí nic jiného než kus Prahy a dalších velkých měst; kromě toho zopakují katastrofální zaplavení nižších poloh i v té Praze průsakem a skrz kanalizaci. Domníváme se, že při takové povodni jako byla v r. asi 2002, v Praze ještě ke všemu přetečou (zužují průtokový profil), i když nemáme dost prostředků, abychom to číselně dokázali. Navrhovali jsme vybudovat velké spodní výpusti zejména Slap a Orlíka s využitím a případně rozšířením obtokových tunelů, které zbyly po stavbě těch přehrad. Správně řízené to vypouštění by změnilo takovou 'mnoho-set-letou' povodeň Vltavy na 'padesátiletou', na kterou je Praha již dávno připravena. Tehdy jsem ten návrh popsal Ing. Binderovi, staviteli úspěšné přehrady na Dunaji; odpověděl, že je to jedna z možností a že potřebuje podrobnější rozbor; rozuměl jsem, že technických možností a ceny. Český vládní činitel, na kterého jsem se podle jeho doporučení obrátil, ani neodpověděl. Krizový odbor pražského magistrátu odmítl ten návrh ověřit. Součástí toho návrhu bylo i dobré modelování průtoku a jeho řízení stávajícími přehradami, které by i bez stavební úpravy potřebné pro vyřešení těch největších povodní a tedy nepříliš draho pomáhalo při častějších povodních menších. Považuji za velmi účelné ten ekonomický rozbor udělat; ten zmíněný expert mi ukázal i nepochybnou dokumentaci toho, jak právě nešikovné řízení průtoku přes Slapy ještě zhoršilo situaci v jednom z posledních případů.
8.12.15 vidím v televizi, nikoliv poprvé, že je snižována hladina nádrže Orlík, snad i z důvodu zamýšlené ochrany proti povodním. Upozorňuji, že velká povodeň se ani do takto uprázdněného prostoru nevejde; podstatou našeho návrhu bylo, že celý systém je zapotřebí řešit jako dynamický a snažit se hlavně rozprostřít velký průtok na delší dobu. 21.2.17 vidím v televizi, že se připravuje úprava přehrady Orlík s dalším slivem a hlavně, zřejmě z jiných důvodů než protipovodňových, skluzem vody, podle té reportáže tedy nikoliv podle toho našeho návrhu s velkou spodní výpustí. To připravované řešení jen velkou povodeň v Praze zhorší, protože velké vypouštění tak může začít, až když už je přehrada skoro plná a vlna z toho vypouštění se v Praze sečte s vlnami z Berounky a Sázavy. Tak vznikla právě ta zhoršení, která mi popsal ten expert.
V té souvislosti si všimněme, jak důležitou roli i pro naši republiku mají mít informatické systémy. A všimněme si zároveň, jak právě ty (IZIP aj.) byly nejčastějším předmětem té rozvratné PRopagandy, na jejíž důsledky (zastrašování zastupitelů od důkladných řešení, katastrofální nárůst zasahování i justičních státních zástupců do politiky) a původ (převážně od konkurencí a z ideologie) se snažím upozorňovat.
Informatika má pomáhat i v menším měřítku v dopravě: synchronizace světel na křižovatkách při dnešní možnosti bezdrátové komunikace (a tedy bez stavebních prací i se zakopáváním kabelů) se pro jeden úsek dá dnes pořídit s průměrnou cenou v desítkách tisíc Kč (software je univerzální a úseků mnoho), zatímco stejně účinná stavební úprava se zvětšováním počtu jízdních pruhů by stála pro ten úsek stovky milionů Kč, kdyby tam vůbec bylo místo. Ta synchronizace může podstatně prospět i situaci u ústí velkých tunelů pod městem (Blanka). Zatím mám v Praze často pocit, že místo v 'zelené vlně' jedu v 'červené'. Pokud vím, autoklub už na tu věc upozorňuje dlouho.