"Trautnberk" (jako "špička
ledovce" toho problému; pak se také divíme, kde se bere nacionalizmus).
I filmové: vzpomínám si, jak jsem jako
studentík pocítil uspokojení, když v 'Dalskabátech, hříšné vsi' prostý
hrdina Martin Kabát (J. Bek) překonal inteligentní nástrahy a surový nátlak
pekel, ukázal té hloupé princezničce, jak na to v životě, napravil toho
loupežníka 'poctivou' prací (čtěte 'manuální', nějaké rozumování by se
milostpánům soudruhům nelíbilo; srovnejte i s '30000 úředníky do výroby',
prací na pražském Mostu inteligence,
celinami i s 'Arbeit macht frei'); a ukázal i naivitu té druhé složky
mimolidské moci (nebeské) a scestnost abstraktního a zbytečně odříkavého
přístupu otce Školastyka; také se přišlo na to, že ten inteligentní, dobře
oblečený a světa znalý ženich té princezničky je agent pekla.
Porovnejte si to s tím 'inteligentním,
pilným a statečným lidem' (němčina má stejné slovo pro lid i národ)
v náckově projevu: 'mazání medu kolem huby' je také účinná metoda
PRopagandy.
Také v 'Pyšné princezně' to ošklivé království se zakázaným zpěvem a s
krkavcem na hraničním kameni bylo 'severní' (a ne 'východní' či aspoň 'daleko
západní'), jak tam mladému králi Miroslavovi tak pěkně ukázal ten prostý švec.
(Komunisti, i ti trochu přebarvení, sami
nacionalizmus ve skutečnosti hodně využívají, teď viz i ten přístup
k radaru na konci hlavního textu o socializmu.)
Teprve časem mi ty souvislosti došly a dostal
jsem vztek, jak jsem naletěl.
Ale dnes jsem viděl pohádku, která se mi líbila, byla lidská, měla ducha s kterým nadšeně souhlasím a která byla podle mého pocitu dokonale profesionálně (kdybych byl kompetentní, viz úvodní věta */, řekl bych umělecky) udělaná: Lotrando a Zubejda. Snad budeme i v dobách pohody mít víc děl, která na naše city působějí tak, jako v dobách průšvihu televizní seriál o F.L. Věkovi a pohádka podle Jiráskovy Lucerny, nebo Nezvalova Manon Lescaut a v dobách tání filmy 'Bílá paní', Sexmise, 'Pražská pětka' a v televizi snad Menzelův film či pořad o vyhnání/útěku z ráje. Ale pozor.