Trh je nástroj regulace a regulace mívají sklon k oscilacím. Takže můj pohled na ty hospodářské cykly je pohledem fyzikálního technika: jsou to divoké oscilace ve složitém systému a bylo by krásné umět je nějak tlumit. (Laický nápad, že by to tlumení měly zařizovat centrální banky v patřičné celosvětové shodě nějakým daněním jakéhokoliv prodeje akcií v závislosti na fázi toho hospodářského cyklu, tedy nejvíc ten prodej ztěžovat na začátku poklesu, nedovedu domyslet; laické nápady nebývají dobré a mohlo by to vést jen k nějaké další deformaci cen a ještě neracionálnějšímu chování celého systému. Viz odborné stanovisko ekonoma i moje další dotazy tam.)

Podívejme se, co o těch krizích říkali a říkají významní a úspěšní T. Baťa a prezident Klaus a ještě jinde on. V době první ČSR se hodně používal termín 'mravní' i v hospodářském smyslu, viz tady odkaz výsledek referenda u slova Masaryk. Tomáš Baťa měl zřejmě na mysli celosvětové zhroucení systému vzájemných zadlužení, které pokud vím spustilo r. 1929 tu velkou krizi. Ta první republika pak dělala co mohla ve smyslu těch trochu pomáhajících státních opatření, pokud vím nejvíc tou stavbou pohraničních opevnění. Sám Baťa moc pomáhal tou domluvou se svými zaměstnanci o udržení a dalším rozvoji výroby bot, založenou na důvěře tak torpédované tehdejšími levičáky včetně některých spisovatelů. A měl pak dost prostředků, takže investoval i do začátku stavby dálnice (informace od mého táty), dnešní D1; tu stavbu ale přerušila náckovská okupace .

Ta potřebná důvěra ve společnosti je podkopávána předstíráním úspěchu, k němuž může sloužit i to používání věcí pro 'reprezentaci', o němž jsem psal tomu ekonomovi, viz u toho slova.

Ten můj laický nápad s daněním převodů akcií asi opravdu není dobře. Ony jsou ty krize vlastně očistným mechanizmem od hromadného klamu a sebeklamu o skutečné výkonnosti hospodářství a o pořádku ve financích. A čím víc se do toho mechanizmu zasahuje zvnějšku, tím je ten překmit automatické regulace horší, protože se tak jen dává větší váha těm chybným sebeklamným parametrům. Je také otázka, do jaké míry k té nepřehlednosti financí přispívá sám stát složitostí a nákladností předepsaného účetnictví. Slyšel jsem, že v USA je situace jiná, tam si daně přihlašují občané sami a velká složitost té kontroly účetnictvím odpadá. Na velké účetní podvody ("kreativní účetnictví") se v obou systémech stejně vždycky přijde pozdě.