Církevní restituce a 25. únor 1948
k projevům řady odpůrců těch restitucí, mj. ke kopii
projevu Lenky Procházkové, kterou mi teď známý poslal
Ty projevy, i ten který znám jen v té kopii,
jsou neseny dobře známým duchem: 'Demokraticky zvolené naše vlády jsou
zločinné, vykořisťují nás a olupují tak, jako nás oloupily privatizací po
sametové revoluci. Na tom ovládání vykořisťovaných se církve podílely a proto
je potřebí této jejich činnosti zabránit.', všechno ovšem vyjádřeno jazykem
čeledníku a s hrubými věcnými chybami. Důsledky takového přístupu
v předchozích generacích jsme všichni nesli celý můj život, jak o tom píšu
v základním textu těchto svých stránek Neuskutečnitelnost
prospěšného socializmu a konkrétně v jeho závěru o penězích každého z nás.
I ze své zkušenosti vím, že pozornost k ostatním lidem, tak jak ji ty
náboženské instituce různorodou kulturní formou lidem v naší uspěchané
době připomínají, je dobrá pro rovnováhu vlastní mysli i užitečná pro ty
potřebné zejména nemocné, kteří tak dostanou pomoc a morální podporu. Tím mám
ovšem na mysli jen náboženství a náboženské organizace tolerantní a
nezapomínám, že je potřebí dávat pozor na to, do jaké míry přispívají k míru
a nenásilí.
Plně souhlasím se záměrem odluky církví od
státu, která je součástí toho restitučního zákona; ten zákon má tu odluku právě
umožnit. Jako příznivec tržního
hospodářství nesu těžce teď, kdy se všude šetří i pracovními místy, že
každé církvi platíme tolik duchovních a jejich pomocníků, kolik ona sama uzná
za vhodné a vyžádá si. Vítám ochotu katolické církve, která ze svého
restituovaného majetku pomůže i menším církvím a náboženským společnostem, aby
i ony teď mohly začít spoléhat jen na své příznivce.
Za naprosto nepřekročitelnou hranici všech restitucí, a tedy i té
církevní, považuji tu zákonnou, 25. únor 1948, a jako vždy nesmírně oceňuji
v těch věcech přístup prezidenta
Klause i jeho korektní přístup k představitelům těch církví zřejmý
z jeho navazujícího dopisu. Vydávaný majetek tedy musel být podle
československých zákonů průkazně ve vlastnictví těch církví k tomu 25. únoru
1948. Pokud se jedná o nedodělky dokumentace pozemkové reformy
z r. 1947, které způsobil komunistický puč v tom únoru 1948,
musejí podle mne být ošetřeny přesně daným způsobem a nesmějí být významnou
částí vydávaného majetku, protože si nedělám iluze, že taková opatření budou
přesná na halíř; každá
taková změna vlastnictví, i ta, která vrací majetek uloupený komunisty, má
určité ztráty. Podle toho, co o věci vím, byla privatizace po sametovce u nás daleko nejkorektnější a pro lidi
nejvýhodnější v dalekém okolí včetně privatizace ve vyspělých zemích, proto velmi pozorně sleduji PRopagandu
o naší celkové zkorumpovanosti, viz mj. o
České televizi. Ta PRopaganda je vedena záměrem
napadat poválečný transfer Němců a náhradu částečky jimi způsobených škod
konfiskací jejich majetku; na to už léta upozorňuji. Jako nebezpečnou vidím
kombinaci té PRopagandy de facto komunistické
(zmínění odpůrci toho zákona) a té hnědé; obě nám v jejich zájmu soustavně
vnucují, jací jsme
všichni špatní a zkorumpovaní a vzájemně se podněcují; oba ty projevy
levicovosti se dobře shodovaly už při vzniku druhé světové války; o tom jsou
důkazy v tom textu o socializmu. Dávejme si na to velký pozor!
K praktickému provedení těch
restitucí: Neznám podklady pro výpočet
finančních částek, které mají být v zákoně uvedeny a považuji za
samozřejmé, že v úhrnu nemohou překročit celkový majetek církví k tomu
datu, který nebude vydán věcně. A to případně s přiměřeným uvážením
časového vývoje. Ty věci musejí podle mne být v tom zákoně výslovně a
srozumitelně obsaženy!