Jak zacházet s trhem; role 'neziskových organizací'
Rozplývám
se nadšením nad přednostmi kapitalizmu, ale pozor: ono se leccos opravdu
musí hlídat nejen kvůli různým nebezpečím. (Podvodníci, ale i právníci;
viz také korespondence */
o ceně elektřiny a plynu a o obraně spotřebitelů.) Teď smlouvy platějí, bez
toho hospodářství jak víme vadne a vztahy mezi lidmi se hromadně zhoršují, ale
je proto potřebí dávat moc pozor na ty, kdo by to mohli zneužít a jestli
to, co podepisujeme, opravdu přesně za těch podmínek a s těmi důsledky chceme.
Demokratická – tržní společnost je založena na tom, že lidi jsou dostatečně
schopni dohlédnout důsledky svého počínání, i politicky při volbách. To může
být problém hlavně pro staré nebo jinak znevýhodněné lidi.
Duchovní/charitativní a rozumné odborné organizace mohou v té osobní -
finanční části problematiky hodně pomáhat, viz i v článku výchova,
vzdělání a propaganda u slova 'postarat'. V takových případech jsou
užitečné organizace/databáze ochrany spotřebitelů. Spolupracujme s nimi, i
s poskytovateli internetového připojení k odfiltrování spamů apod. (Pozor
i na sdělení, že na něčem můžeme vydělat; ta jsou teď často podvodná úplně
[spamy s ohlášenou výhrou ve věci, které jsme se nezúčastnili, mj. pro
ověření, že adresu lze ke spamu používat] a často je podfuk v tom, že ve
skutečnosti nejde o nabídku, že za mj. práci nebo službu dostaneme zaplaceno,
ale o nabídku zprostředkování, za které budeme muset sami zaplatit. Nedoporučuji
ani požadovat zaslání digitálně podepsané smlouvy s výslovnou zárukou
ochrany osobních dat a osobní zodpovědnosti podepsaných zprostředkovatelů
"daru". 'Žádná odpověď je také odpověď', což používám při jednání
s některými politiky, politizujícími lidmi nebo politickými institucemi,
by byla slabá náplast na to, že jsme tomu finančnímu podvodníkovi částečně
vyhověli. Nedávno jsem tak dostal od německé cestovní kanceláře
"výhru" zájezdu do luxusního hotelu v Turecku, k potvrzení
že ji přijímám; nevydržel jsem a s poděkováním jsem si vyžádal to
potvrzení, že je ten zájezd opravdu bezplatný. Ovšemže mi neodpověděli.)
Velmi účinná obchodní PRopaganda zneužívá tvrzení o
léčebných účincích. Proto pozor na přístroje a léčiva, o kterých píšu
v článku výchova,
vzdělání a propaganda u slova 'alternativní'. U nich se nám snadno může
stát, že zaplatíme tisícinásobek výrobní ceny jen za to, že jim
v nejpříznivějším případě naše podvědomí uvěří a zdraví si tak zlepšíme
sami. Můj mladší příbuzný prohlašuje: 'homeopatika léčí tím, že jsou drahá'.
Prodejní metody takových věcí někdy dokonce zneužívají závislost, tak jako
"prodejní metody" drog.
Ani ten mnou tolik vychválený trh nezajistí úplně
všechno tam, kde řadoví lidi do věci dost nevidějí a neuvědomují si, že a jak
se o to mají starat. V tom vidím racionální jádro těch projevů o nutnosti
občanské společnosti a roli politických (a snad obchodních) neziskových organizací.
Něco jiného jsou organizace charitativní a duchovní. Prosím pozor na to,
že PRopaganda je s těmi politickými a obchodními obratně směšuje.
Ovšem: tu
'neziskovost' politických a obchodních organizací je třeba používat
v rozumné míře, ony jsou snadno zneužitelné. To je obdobný problém jako
s tím referendem, o kterém jsem se
rozpovídal v tom odkazu: lidi i celý systém (stát) se musejí starat o to,
aby ty mechanizmy opravdu pomáhaly; totiž tak, aby doplňovaly parlamentní
systém a trh, nejlépe "jen" informováním lidí o konkrétních faktech,
a umožňovaly jim správně se rozhodovat při nákupu i při volbách; a nenadělaly
ještě daleko větší škodu. (Řekl bych, že zatím to tak dopadá často, ale Český klub skeptiků - Sisyfos
a hodně i SOS: Sdružení obrany
spotřebitelů má mou důvěru; ovšem s tím, že sama sdělení výrobců a
obchodníků na jeho stránkách beru jako z jakéhokoliv jiného pramene).
V politice je to informování o faktech věcí slušnosti
nabízení k výběru; jejím opakem je 'negativní kampaň'.
I
v tržním hospodářství je třeba vynakládat značné osobní úsilí
k dosažení věcí, o jejichž užitečnosti jsme věcně přesvědčeni, ale které
na první pohled přinášejí pro investory víc rizika než zisku. Tedy starat se i
o to, aby si příslušný investor tu výhodnost investice uvědomil (,zkontroloval)
a využil. Jako typická ukázka mi připadají léky na rakovinu vyvinuté a částečně
vyzkoušené v UMCH AVČR, o nichž píše k mému dotazu profesor
Ulbrich. O zavedení takových užitečných věcí, u nichž je ten finanční
zisk sporný, se také starají rozumní bohatí lidé svým sponzorováním. Logiku
vidím v tom, že při správně fungujícím trhu je jejich vliv úměrný tomu, jak
jsou sami lidem prospěšní.
Jiná věc,
na kterou je podle mne ještě třeba vynakládat osobní úsilí, je co možno
uplatňování našich práv i tam, kde nám trh zatím dost nefunguje, totiž ve styku
s institucemi monopolními a těmi s příliš 'velkou tržní silou', tj.
skoro monopolními */. Totiž aby si jejich pracovníci neutvrzovali staré zvyky.
24.11.10 jsem narazil hned na dvě takové věci. Na poště Praha 140 02 (podle
sdělení jejího pracovníka, na budově ani uvnitř se mi nepodařilo to číselné
označení najít; je v ulici Praha 4, Krčská) byla odpoledne fronta až ven a
přitom ze čtyř okének pracovala jen dvě a snad jedno na služby, které nikdo
zrovna nepotřeboval. Lidi byli ovšem nespokojeni a mluvili o velkých cenách
poštovného v protikladu k tomu, jak tam zbytečně ztrácejí čas.
Poprosil jsem muže za dveřmi 'vedoucí, reklamace', jestli by nemohli otevřít i
další okénka. Reagoval dotazem, proč si (zřejmě já důchodce, mám šedivé vousy)
nezařídím takové věci dopoledne. O tom jsem s ním odmítl diskutovat '...už
tu nejsme za totáče'. A za chvilku pracovala naplno všechna čtyři okénka pro ty
požadované služby. Jinou takovou věc vidím 24.5.11 v rehabilitačním
středisku Medicon. Sestra u vířivky mi vyčinila, když jsem si po příchodu
později o 5 minut pustil vířivku sám. A hned mi nastavila čas na 10 minut
s ponaučením, že holt nemohu dostat předepsaných 15 minut (podle jiné mé
informace ne více než 20 minut), když jsem přišel tak pozdě. Tím si nechala na
vypuštění vaničky a její otření ještě pořád 14 minut do nástupu dalšího
plánovaného pacienta. Tohle by si mohla zkusit v USA nebo v Německu,
hned by bylo o jednu nezaměstnanou víc! Ty instituce jsou tu přece pro nás a ne
my pro ně! A ti pracovníci musejí co možno vidět, že když bude ten stěžující si
zákazník dost důsledný a půjde "nahoru", budou s tím mít o hodně
víc potíží než on; to sice není systémově dobře, víme, že za totáče to
nestačilo a v dobrém obchodě stačí zmínka majiteli nebo vedoucímu
prodejny; ale jako přechodné řešení to doporučuji.
V prodejně obchodního řetězce jsem 14.8.12 kolem
15 h zase zažil takové socialistické zacházení. Jako zákazník, který u
nich za rok platil desítky tisíc Kč, jsem si představoval, že reklamaci
sraženého mléka v době vyznačené na láhvi uznají s povděkem jako
upozornění. Ale v přítomnosti paní asistentky prodejny a od ní jsem se
dočkal výroků 'Jak mají vědět, že jsem to koupil u nich?!' a 'Si nemůžete
představovat, že půlku láhve vypijete a pak si ji vyreklamujete.' Naštěstí už
žijeme v systému, kdy na takové prodejně nejsme závislí, využívejme to. A
nenechávejme se zbytečně ponižovat - v prodejně toho řetězce, kde mají
nápadnou výstrahu, abychom nekradli. Podobný přístup v obchodě jsme jako
Češi před časem se ženou zažili ve Vídni. Na text tohoto odstavce, který
obsahoval i adresu té prodejny, jsem vedení toho řetězce upozornil. 2.9.12 jsem
tam nakupoval po několika kusech toho, co u té konkurence nevidím, jako
přípravu na zásadní omezení nákupů u nich; ale to zdvořile sprosté upozornění
už v té prodejně není a i v předchozích dnech jsem tam viděl jen
zdvořilé a ochotné jednání, takže tam asi budu nakupovat dál.
Jiný nešvar, na který si musíme dávat pozor, bývá ve
velikosti či přístupnosti tisku povinného popisu složení výrobku: ona není
velká reklama na maso, když si člověk přečte, že je ho tam snad polovina a
zbytek je voda, škrob a další přísady. (Za totáče to bylo také tak, ne-li hůř,
jenže ta informace byla tajná a i takové upravované, tenkrát aspoň třeba
'mleté', maso tak nedostatkové, že jeho zkoumání nikoho ani nenapadlo.) Ten
tisk bývá tak drobný, že si někdy do obchodu nosím lupu, i když vidím dobře; to
ovšem dělá málokdo. Na lepší poměr kvality k ceně si holt budeme muset
počkat až na ten plně fungující trh (a správně s ním zacházet). Volme své
politiky tak, aby deformování trhu nepřipustili.
Další
takovou věc vidím v pořadu České televize Události
16.12.10 : chybné zařazení dítěte na základě práce psychologa či psychiatra ho
poškodilo. Měla Česká televize1/
před tím vysíláním příslušný znalecký posudek, jestli to tak bylo? A zajímá se
(v obdobných případech vždycky) i za rok o to, jestli není na svém
dosavadním místě ten psycholog současně s ředitelem příslušného zdravotnického
zařízení či poradny a příslušným ministrem, a předává případné nežádoucí
výsledky veřejně někomu z opozičních poslanců jako námět interpelace? Byl
ten psycholog či psychiatr účastníkem toho vydírání naší
republiky ? (To bude křiku **/ o totalitních metodách a
"dočasnosti"! Ale co osobní aspoň morální odpovědnost jako podmínka
dobré svobody a co loyalita k naší republice a
k nám ostatním občanům? A co ta slabost a neschopnost vyčítaná demokraciím
při totalitním ohrožení?) Ne
A také posuzujme organizátory,
podporovatele i účastníky akcí, poškozujících naši republiku, podle toho. Je jen náhoda, že právě ve dnech kolem 29.1.11 jsem se
setkal s několika projevy lajdáctví poškozujícího ostatní lidi tak, jak
jsem na to byl zvyklý za socializmu (špatně nastavené hlášení stanic v autobusu
a pod.)? To vydírání lékařských odborářů mohlo naši republiku poškodit opravdu
těžce, lidi totiž začínali zase mít pocit, že ta situace je nad naše síly; a
reagovali ovšem stejně, jako za totáče. Toho, že tu byla zase atmosféra
rozeštvávání lidí mezi sebou, si všimli i další lidé, s nimiž jsem o tom
mluvil. Je třeba si uvědomit, co je skutečným cílem revolucionářů obecně, i když
si to asi sami nepři
K tomu
fungování trhu s běžnými věcmi: Objevují se zprávy, že třeba v Německu je levné
potravinářské zboží kvalitnější. Oni holt si v Česku budou lidi muset
zvyknout, že mohou mít i nejlepší věci, ale musejí pro to správně 'hlasovat
nohama' a zejména vůbec vědět, že to zboží za tu cenu existuje a že si
k němu tak mohou vyšlapat cestu. Žena mi před časem dala podrobnější
článek o těch věcech a já jsem jí navrhl, abychom příští zájezd za potravinami
udělali do Furth im Wald; moc se jí to nelíbí. Možná (viz dále dotace) zkusím
víc uplatňovat argument, že je to i její občanská a vlastenecká povinnost, viz
odkaz svoboda článku o socializmu. (Nakupujeme
vždycky schodím
jezdím nakupovat moc rád, jak o té radosti píšu v odkazu úspěchy toho článku o socializmu. Ani mi
v Bille neuměli odpovědět na otázku, jestli ta 'kachní paštika
s portským' za 27 Kč/100 g, která mi tak chutná, je to, čemu
Francouzi říkají 'pâté de foie gras', jak o tom jako o velkém luxusu
v Paříži psal Somerset Maugham v mé oblíbené knize 'The razor's
edge'; spíš ne, soudě podle toho, co obsahuje.) Jenže právě u potravin je třeba
co možno sledovat, jestli ochrana trhu proti dotacím funguje, abychom nákupem
dotovaných potravin nepomáhali naopak těm, kdo tak ničí naše zemědělství. Moc
mi vadějí pastviny zarůstající plevelem, které jsem před časem viděl; i
zemědělská půda zakrytá EUropsky dotovanými slunečními elektrárnami, které by
podle mne měly stát jen na budovách a také by tam stály, kdyby nebyla pokřivená
cena půdy.
I z dopisu ekonoma
(viz u řetězce 'zcela běžně') víme, že ceny jsou už často takhle
deformovány.
Podle mne je to velká chyba a je potřebí se snažit o nápravu. (Snažil jsem se
získat o dotaci potravin souhrnnou informaci, např. existuje-li neziskovka, která
takové informace shromažďuje, abych je tu mohl čtenářům nabídnout. Ale nejspíš
tomu tak není: odborník mi poskytl jen přehlednou informaci, že ve státech EU
jsou ty zemědělské dotace pravidlem a navíc, jak víme i z televizních
pořadů, nejsou rovnoměrné. Počítáme-li dotace u našich sousedů Německa a
Rakouska jako 100%, jsou v 'nových členských zemích', tedy mj.
v Česku a Polsku asi 60%; Poláci ale mají pobídky s úlevami pro
rodinné farmy, takže jsou proti našim zemědělcům také zvýhodňováni.) Dobrovolné
příspěvky na dobrou věc (tím mám na mysli i ten nákup dražších potravin českých
nebo dražší elektřiny z vyvíjených dalších zdrojů energie, jsou-li opravdu
šetrnější k životnímu prostředí) mohou té věci hodně prospět, ale je to
zase náročné na získávání informací o tom, jestli opravdu nejde o zneužití,
to je obdobný problém jako s charitou. Je otázka, kolik času má občan
spotřebovat takovým obstaráváním informací o běžných výrobcích, když mu je
automatika trhu neposkytuje a kolik peněz má tomu věnovat, aby situace spěla
k lepšímu; je jasné, že takový stav je krajně nežádoucí a nehospodárný, o
tom mám zejména ten článek o socializmu. O těch
dalších zdrojích energie viz i podčárník toho článku výchova, vzdělání a
propaganda. Za důležité považuji posilování důvěry v seriozní instituce
a dobrou kapitalistickou společnost. Ta je na důvěře založena hodně; např. ústními
smlouvami se všechno urychluje. Podle informací, které jsem si sbíral i o USA,
ani tam v tom smyslu není všechno jako v ráji; ale ústní smlouvy se
také
Něco proti
nedostatkům trhu dělá každý kapitalistický stát: za velice důležité považuji
hlídání monopolů; ty fungují zřejmě proti zájmům společnosti. Vzpomeňme si, jak
za totáče byla většina zboží pro delší
Jenže ten
postup se
Takové
zhoršení kvality při 'přechodu na vyšší technickou úroveň' vidím např. ve
zrušení složky VPS televizního signálu při přechodu na digitální vysílání. VPS
umožňuje nahrávat si ke sledování v individuálně vhodnou dobu doma televizní
pořady opravdu v čase, kdy se skutečně vysílají; a ne v čase, který
provozovatelé televize (i "veřejnoprávní"!) poskytují divákům a který
zahrnuje i reklamu a nezahrnuje nepředvídané časové posuny. (To pokud vím není
situace jen v České republice.) Tady je souvislost s hospodářskými zájmy
televizních médií nepochybná a je to námět pro televizní radu a pro kontrolu té
televizní rady, viz výše o konkurenci. Základ technického řešení (návrh normy
digitálního vysílání VPS) jsem schopen dodat i sám (na organizaci zařazování
toho signálu do analogového vysílání České televize jsem pracoval a kdysi dávno
jsem programoval v Assembleru a zajímal se o techniku digitálního přenosu
informace). Aplikaci té normy v televizorech a set-top boxech by si musel
vynutit trh, tím popsaným způsobem.
I u těch,
kdo třeba 'neziskově' testují výrobky pro spotřebitele, je ovšem potřebí mít na
vědomí tlak výrobců a obchodníků - stejně jako při lobbyingu u politiků; takže
zase žádná apriorně větší spolehlivost těch neziskových organizací proti
"špinavým" politikům! Naopak: ty "neziskové" instituce se
tím živějí (nejdražší vyjde vždycky to, co je "zadarmo", viz ten
socializmus a Rathovo zdravotnictví; to je důsledně ono známé 'Nejsem tak bohatý,
abych mohl kupovat levné věci.') a proto mnohdy vytvářejí samy tu atmosféru,
před kterou "chrání společnost" (ale o Sdružení obrany spotřebitelů a
Sisyfosu viz výše): Psal jsem Amnesty
International a vidíte, jak k té připomínce přistoupili. Nejzrůdnější
to vidím při "výzkumu korupce"; ten už se ani netají tím, že jde
(v příznivém případě) jen o výzkum názoru lidí, jinak jen o odhady, které
z toho názoru vycházejí; přitom ten zkoumaný názor spoluvytvářejí sami!!
Tam patří i Havlova
'blbá nálada' a Zemanova
'vytunelovaná, vytunelovaná, vytunelovaná země'; viz také články o socializmu u řetězce 'vlastní zájem' a nám Čechům vládla
u slova 'reprezentace' a korespondence s p. Jánským
u slova 'Sorbonna'.
Tahle
levičácká propaganda "výzkumem korupce" a popsanými
"hodnoceními" (viz korespondence hlavně s paní Dr.
Šiklovou, ale i se stranou
Zelených, s Transparency
International (Žádná odpověď je také odpověď!) a s akcí inventura
demokracie zmiňovanou v té korespondenci s paní prof.
Dvořákovou) zhoršuje nejen dojem lidí o té korupci a působí tak škody tou
'blbou náladou' doma, hospodářské ztráty přístupem zahraničních investorů a
obchodních partnerů i politické ohrožení České republiky. Ona přímo působí
zhoršování korupčního jednání: Představte si, jak se asi při nabídce korupce
cítí člověk, který tu možnost má a řekne si :'Stejně se o nás nebude psát,
vysílat a mezi lidmi říkat nic jiného, než že jsme si nakradli!' ; a jak takový
člověk bude asi postupovat. Ty očerňující výkřiky mohou jen lidi odradit. Kdyby
tak aspoň pomáhaly lidi přesvědčit, že mají volit ty, kdo dosadějí na důležitá
místa odborníky-praktiky typu pana plukovníka Kubiceho, kteří se o potírání
korupce významně zasloužili. Ale ty výkřiky bývají jak víme spojeny právě se
(skrytými) výzvami, aby lidi volili a hlavně jinak podporovali ty, kdo volný
trh a související slušnost porušují. Dávejme také pozor, do jaké míry
jsou ty výkřiky podloženy skutečnými informacemi, zejména o poměru korupce u
nás a v jiných státech; o tom, jak jsou důvěryhodné a komu také mohou
sloužit, je výzva ekonomu Prouzovi
ze společnosti Partners i informace v článku u sv. Václava
17. listopadu 2010 blízko slov 'Srovnávací údaje'. K těm zahraničním
informacím o korupci u nás ze zdroje 'The economist', na které se paní Dr.
Šiklová odvolávala v televizním pořadu 'Tah dámou', jsem našel jen 5/, kde není
nic než ideologické spekulace typu, že tu komunisté zkazili strach lidí z
pekla, který se historicky osvědčil. Autor takové "informace" by si
měl přiznat, jak ten strach doopravdy brání kriminalitě
v nejkřesťanštějších částech Evropy, v Itálii a jmenovitě na Sicílii.
V tom článku také autor spekuluje, že ta (čtěte 'jím postulovaná') korupce
u nás je působena i odklady schválení zákona o veřejné službě, jak to snad od
něj převzal pan Pehe v tom pořadu, o kterém jsem napsal České
televizi. Přitom od odborníka na hospodářskou kriminalitu, teoretika nad
jiné povolaného a tak významného, že jsem se ho neodvážil požádat o souhlas
s jmenováním, jsem slyšel, že tvrdá data o korupci neexistují z principu,
všechno jsou to jen odhady hlavně novinářů, a že je moc dobře, když ten zákon
nebyl (ještě) schválen, protože by jen přinesl 'definitivu' i takovým, kteří se
té korupce dopustějí. Odkud a proč ten propagandistický vítr o korupci u nás vane, je ovšem z toho citovaného článku
zřejmé: Teprve Lisabonská
smlouva to podle těch jeho spekulací může napravit tím, že jiné státy (čti:
Německo a možná Francie) budou kontrolovat soudnictví (čti: hlavně nás
podřadných nových) členů EU. Levicovost EU přesně podle definice.
Mně by se,
jako právnímu laikovi, docela líbilo ustanovení zákona, že tomu, kdo korupcí
dosáhl nějaké výhody proti státu a pomůže účinně tu korupci odhalit, bude ta
výhoda bez jiných následků ponechána; a prostředky, které na tu korupci dal,
připadnou státu, nebo dokonce budou vráceny v případě, že se prokáže, že
na tu věc měl právo a byl tím zkorumpovaným činitelem oklamán. Pak by byly pro
posuzování korupčnosti objektivnější podklady a bylo by možno její vývoj
opravdu sledovat. I tohle jsou známé problémy demokratické společnosti: příliš
velké pravomoci policie vedou spíš k zneužívání těch pravomocí a vážnému
ohrožování svobody, než k nápravě. Zase je zřejmě nezbytné, aby se na té
snaze o poctivost a slušnost i
hospodářskou podílela většina lidí, viz odkaz 3/
u jména Masaryk.
Kontraproduktivnost a snaha institucí,
které se tím živějí, si ještě ty příjmy zvýšit, se pořád
projevuje v jejich úsilí zavádět další a další (drahé, brzdící a tím hlavně korupčně plýtvavé)
regulace, které spadají do oboru jejich činnosti. Např.
18.4.2010 v Moravcově diskusním pořadu projev ředitele české Transparency
International, i o potřebě těch velkých pravomocí policie. Přitom v témž
pořadu se jasně ukázalo, kde skutečná korupce může dobře nastávat: při
"porcování medvěda" (p. John uvedl i konkrétní případ s tím, že
ho nemůže dokázat), rozhodování o evropských dotacích a fondech a při dalším
přerozdělování, které levicová ČSSD soustavně propaguje, požaduje a prosazuje.
Ovšem v de facto volebním "vládním protikorupčním balíčku"
("neangažovaného úředníka", čtěte 'pražského volebního lídra ČSSD' Peciny) se potřeba jejich
odstraňování vůbec nezmiňuje. Další takovou ukázkou "nepolitické"
"neziskové" 'občanské organizace' je Svaz
pacientů České republiky , viz nadtitul 2/. O
"Alternativě zdola" či 'Ne základnám' ani nemluvím.
To levicové
zneužívání závisti i nás stojí opravdu moc, peněz i té potřebné důvěry a solidnosti; a mohlo by stát
ještě víc. Podívejte se, jak levicové vedení USA už vyhlašuje heslo 'Dohnat a předehnat Čínu' a jako komunisti za totáče tady vidí
i potřebu iniciativy a součinnosti svých občanů a nevidí, že právě důsledný kapitalizmus + loyalita byly nutným základem
dřívějšího úspěchu.
V těch souvislostech pozor
i na veřejné kampaně proti něčemu. Kam až může vést např. "snaha ochránit děti", zmínila paní doc. Cvrčková
u slov 'Britove
se nechali dost zkazit od americkych puritanu'. Přitom
rozumné státní akce vítám: proti chřipce se nechávám očkovat, i když mne před
tím 16.11.11 varuje lékařka - ortopédka; ale sama zrovna chřipku má. Před časem
ke mně dorazila i akce, která prostřednictvím osobních mailů to očkování
označovala za korupci - nahrávání vlády farmaceutickým firmám. V takových
věcech je potřebí používat vlastní rozum a vzdělání, jak píšu v tom článku
výchova,
vzdělání a propaganda i tady v souvislosti s korupcí u slova
'důvěryhodné'.
Nedejme se
mýlit řečmi o starých zlatých časech, kdy si nikdo korupci nedovolil. To snad
za Karla IV v osobním dohledu krále pod dojmem toho věšení zlodějů na
místě; a stejně se v tu dobu rozmáhal jiný nešvar (v mé terminologii
také 'korupce levicovostí'), s kterým
o generaci později bojoval rektor Hus.
O úrovni
byrokracie, kterou ČSR zdědila po Rakousko-Uhersku je sice obecně asi právem
hodně vysoké mínění, ale pamatuji se na vyprávění dědečka o tom, jak ve
dvacátých letech pan rada ten-a-ten povolil tomu-a-tomu něco proti (zákonným)
předpisům.
Při úvahách
o trhu a o referendu mne napadá, že ty
demokratické nástroje by se možná daly účinně spojit; tak, aby občané hlasující
v referendu nesli svůj díl odpovědnosti. To by byla i výchovná akce zodpovědnosti
obdobná kuponové privatizaci, poplatkům ve zdravotnictví a tomu postupu, který
zvolili PRE,
*/
pro podporu obnovitelných zdrojů energie.
Například
pro stavbu Kaplického projektu knihovny: vyhlašme takové "tržní
referendum"; nechť odborníci odhadnou, o kolik je ta stavba dražší než
střízlivá budova pro tu knihovnu, kterou je zřejmě potřebí postavit
z normálních daní a kolik by stálo takové referendum. Součástí toho
referenda by byl podle volby každého občana buď závazný příslib zaplacení
dobrovolného příspěvku na ten cenový rozdíl nebo přímo příspěvek formou půjčky
státu, bude-li ten projekt schválen k uskutečnění; s tím, že
nebude-li do určitého data schválen, budou ty peníze neprodleně vráceny; a
bude-li schválen, bude pak vrácen úměrný podíl případně nepotřebovaných
nákladů. A jako přídavná otázka toho referenda, možná hlavně pro Pražany,
názor, má-li ta stavba stát na Letné nebo jinde. Na ministrovi kultury by pak
bylo příslušné rozhodnutí, jehož součástí by bylo zveřejnění dosaženého
výsledku půjčky a příslibů s tím, že půjčka převyšující ten rozdíl je
závazným důvodem pro realizaci a výsledek toho referenda je závazný pro to,
bude-li ta stavba stát na Letné. V případě realizace by pak bylo potřebí
nejdříve shromáždit i předem určený procentní podíl těch příslibů, snad 95%.
Takový
pokus si snad může stát dovolit, nejspíš současně s některými volbami; a
šel by pak velmi dobře vyhodnotit. Mj. pro stanovení toho procenta
z příslibů, nákladů na samo to referendum k zahrnutí do ceny dalšího
takového projektu a pro stanovení pravidla, má-li rozhodnutí přídavné otázky
(jako toho umístění) v příštím takovém referendu být váženo podle výše
těch půjček a případně dalších kritérií (jako toho bydliště v Praze).
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
*/ Podle mne je potřebí tu věc vzít v úvahu i
zákonem: obchodní řetězce s příliš 'velkou tržní silou' by měly mít
zákonem zakázáno tvořit si pravidla obchodování, zejména vybírat tzv. 'regálné'
- tomu slovu rozumím tak, že dodavatel, který chce mít nějaký svůj výrobek
v jejich prodeji, jim musí předem (pořádně) zaplatit. Tím způsobem ty
řetězce zvýhodňují finančně silné (zahraniční) dodavatele na úkor těch malých,
případně začínajících i našich, které je potřebí právě v našem zájmu
naopak podporovat. V tom zákazu bych neviděl nějaké poškozování trhu, spíš
jeho vylepšení. Konkrétní pravidla si ale netroufám plně formulovat - musela by
vlastně obsahovat povinnost těch řetězců prodávat cokoliv jim bude nabídnuto, a
to za cenu dodavatelskou + jejich průměrná nebo podobně stanovená marže pro
obdobné zboží, pokud nějakým dlouhodobějším konkrétním kontrolovaným způsobem
neprokáží, že jim tím vzniká nezanedbatelná ztráta. Ta pravidla by tedy
obsahovala regulaci; možná dokonce i kompenzaci těch případných ztrát, tedy
dotace; to vše se všemi nebezpečími zneužívání, předstírání a korupce;
k tomu je potřebí politické rozhodnutí. Nějaké takové návrhy levicových
politiků pokud vím zatím neprošly; pravicoví politici by tu věc měli podle mne
uvážit ve všech souvislostech; i té, aby tím nenahrávali propagandě, že jsou
ideologicky zaslepení a že jen nahrávají bohatým.
**/ vidím, že už bylo 4/. V tom článku je vidět,
co také může absolvent
politologie na FF UK a student mezinárodních vztahů FSV UK považovat za trh a
za občanskou solidaritu, jak opravdu po sametovce (podle Vl. Justa) 'zlevnila
odvaha a zdražil ostych' a jak výstižný je Orwellův popis úlohy štěňátek pro
revoluci na farmě zvířat. Slyšel ten absolvent politologie někdy slovo loyalita?!