shrnutí; identita a demokracie v Evropě

shrnutí mých politických názorů; identita a demokracie v Evropě

Pro celý svět mi připadá pořád perspektivnější a perspektivnější diskutovat a co možná připravovat důslednou bipolaritu.

Evropa by v nejbližším půl století měla zůstat společenstvím plně suverénních demokratických kapitalistických států. Socializace ji teď ničí hospodářsky a centralizace rozvrací politicky i hospodářsky. Výhodný volný obchod je ovšem třeba zachovat v rámci Evropského sdružení volného obchodu a pokud možno rozšiřovat i na další státy světa.

V případě akutního vnějšího ohrožení hospodářsky nebo dokonce snad vojensky se Evropa dostatečně jistě dokáže dost rychle semknout, tak jak to ukázalo za mého mládí světové společenství protifašistických států, i hodně rozdílných; a jak to v EU hospodářsky ukázal Topolánkův postup při energetických potížích za českého předsednictví.

Ta spolupráce mezi národními státy by fungovala dobře i teď při zvládání migrační vlny, kdyby ji nezkazila neschopnost EU postarat se o přijatelnou dohodu k ochraně proti migrační cunami i pak věcně o tu ochranu. A hlavní příčina té neschopnosti: snaha Německa (a Francie?!) naplnit Evropu levnou pracovní silou pro Německo (a Francii?) a zároveň mnoha lidmi, kteří se tu nikde necítějí doma, aby se rozmělnil odpor k vytváření (Velko‑) Německo-Francouzska, tj. superstátu EU.

Buďme přiměřeně připraveni i na ta vnější ohrožení měrou, která nebude kontraproduktivně zvyšovat 'mezinárodní', přesněji 'meziblokové' napětí ve světě a usilujme o takové uspořádání světa, v němž státy budou moci svou účast v blocích koordinovat vzájemnou dohodou a tím posilovat svou rovnoprávnost. Jen tak by se podle mne mohla postupně vytvářet evropská identita podobná té, která vznikla přirozeně od začátku v USA nebo ve Švýcarsku; a bez ní nelze na demokracii v těsněji sjednocené Evropě ani pomyslet. Pokusy zakládat takovou identitu na PRopagandě=(oblbování vidinami) s násilnou centralizací se v Evropě minulého století povedly ve velké míře jen Leninovi a Hitlerovi; výsledky netřeba komentovat.

Identitu českomoravskoslezskoslovenskou na rozdíl od té evropské cítím sám nerozeznatelně od té české a podle mých pozorování ji teď dostatečně cítí i masivní většina Čechů, mnoho Moravanů a dostatečně mnoho Slováků; Slezan Mistr Hurník (povídka Odkaz kojné a souhlas s jejím zveřejněním) mezi námi. Z těch našich spoluobčanů, kteří nás pojímají společně a nazývají se Čechy, znám důvěrněji jediného s názorem (2003) 'Popravdě, když vidím tu ubohost naší politické scény, tak bych byl nejradši, abychom se v té EU klidně rozpustili, protože z našich někdejších národních schopností zbyly jen ty zavrženíhodné: zápecnictví a krátkozrakost. Čest výjimkám, ale je jich po čertech málo.' Mezi lidmi žijícími v zahraničí (p. Janýr, Dr. Jírovec, v jistém smyslu Dr. Čulík) a mezi lidmi v médiu, které mělo či má zištný zájem na zničení České republiky (a/, podčárník **/) se ovšem výroky v podobném smyslu najdou častěji, tak jak jsme to viděli dřív od lidí po pobytu v Sovětském svazu a jak nás tenkrát to hlavní médium poučovalo.

Pokus o státoprávní vyjádření té identity, jak ji cítím já, se sice plně nepovedl, ale i tak je to pro Čechy, Chody, pardubické i královohradecké a Moravany, Slezany, Slováky i Východniary zatím daleko daleko lepší než v Rakousko-Uhersku; Rusíni se nám ztratili v nedohlednu, i oni pokud vím vzpomínají na Československou republiku v dobrém. Musíme si dávat pozor, abychom se vytvářením toho Německo-Francouzska nedostali zase tam, kde jsme byli.

"Napravování křivd" způsobených v Evropě první i druhou světovou válkou se neosvědčilo – místo nápravy způsobilo i těm deklarovaně ukřivděným jen další katastrofy o mnoho řádů horší, než byla ta deklarovaná křivda. A co ještě horšího: poškodilo celý svět i v tom žádoucím postoji reálné globální odpovědnosti každého člověka.

Snažme se to napravovat osobními kontakty řadových lidí, mj. z obou stran těch dávných konfliktů, aby postupně vznikala vzájemná důvěra, která je nezbytným předpokladem toho možného budoucího vytváření společné identity; politici jsou automaticky podezřelí z rozdmychávání těch dávných sebevražedně zničujících vášní. A jen demokracie je drží na uzdě. Proto sledujme pečlivě, kdo z nich reálně přispěl ke zmírňování těch nebezpečí a kdo tu situaci zhoršuje a respektujme to ve volbách v těch suverénních státech; totiž státech s jasnou identitou, aby ty volby vůbec mohly mít jiný význam, než potvrzování již existujícího útlaku či automatický růst té mezinárodní nenávisti bojem proti němu. Viz i komentář pokusu o korespondenci s "Českou" televizí u sousloví 'dobrá vůle'. (Radši píšu jen o těch příštích 50 letech, dál moje futurologické vize nejsou dost určité, i když nevím o žádném případu, kdy by demokratické národní státy splynuly v jeden.)

Neodmyslitelnou součástí Masarykovy demokracie je kvalifikovaná diskuse; dávejme si pozor na to, kdo se jí vyhýbá a co tím skrývá! Ti inteligentní lidi, kteří se té veřejné diskusi vyhýbají, totiž dobře cítějí, že jsou v roli těch vzdělaných rakouských prominentů, jejichž protinárodní a protidemokratické žvásty nám v seriálu o F. L. Věkovi přesně přednesl herec Tříska. Od některých jsem to slyšel i výslovně, zejména viz výše u '2003'. Zrovna tak jako já to vidí můj mladší kamarád. Přesně ve smyslu toho, co on píše 28.3.14, mluvil při televizním puči 2000 i přírodovědec. To co píšu o používání rozumu ve věcech náboženství 1/ , platí podle mne i pro používání kritického rozumu v politice, viz i výzva vzdělaným lidem v 2/.

S hlediska České republiky nezapomínejme, jak v r. 1526, při vnějším ohrožení Evropy tureckou expanzí, sto let po husitské revoluci, se naši mocní podíleli na vytváření předpokladů k budoucímu mocenskému vzestupu Habsburků a vytváření jejich soustátí. A jak, i po dost pohodovém a produktivním období let kolem r. 1580, se jim i obyvatelům přestalo to připojení líbit. Surový vpád Pasovských, "napravovatelů našeho kacířství" vedených významným Habsburkem, byl pak už ta poslední kapka.

A jak ten český stát včetně moravského markrabství a slezských knížectví a málem i celý český národ pak po pokusu o vymanění a Bílé hoře dopadl. Ta evropská katastrofa třicetileté války souvisela sice se změnou klimatu, ale Habsburkové k ní dali svou ideologií podstatný podnět. Český národ během ní přišel o desítky % lidí. Habsburská říše nakonec přešla do podoby Rakousko-Uherska, které nebylo schopno řešit své vnitřní problémy a skončilo katastrofou, světovou, kterou podstatně pomohlo vyvolat. (Druhá světová katastrofa pak vznikla ohlašovanou agresí Německa, jíž nebylo světové společenství schopno včas zabránit; zvlášť ostudnou roli v tom hrálo Švédsko a Francie.)

V centralizačních snahách EU vidím snahu vytvořit další takový slepenec, to Německo-Francouzsko. Ten jeho zárodek už se významně podílel na hazardu se životem na Zemi v únoru 2015.