{24.4.10 tu opravuji jednu svou formulaci
tak,
jak jsem ji měl napsat, kdybych byl
psal pečlivěji,
Tomáš Pečený}
From: Mariusz Szczygieł [mailto:
Sent: Saturday, April 24, 2010 11:17 AM
To: Tomas.peceny
Subject: Re: opravdu nejsem
diplomat
Vsechno v pohode.
Zdravim srdecne, u nas ve Varsave jaro uz nesmele se vyskytuje.
Tomas.peceny pisze:
From: Tomas.peceny [mailto:t.peceny@volny.cz]
Sent: Saturday, April 24, 2010 11:14 AM
To: '
Subject: opravdu nejsem
diplomat
Dobrý
den Mariuszi,
teď jsem se díval, mám-li všechno dobře vyvěšené a vidím kombinaci odkazů, ze
které mne polila hrůza: Vám snad nemusím vysvětlovat, že hrubé hodnotící slovo
v článku nám
Čechům vládla vedle slova 'zatahovat', bylo odpovědí konkrétnímu člověku na
hrubou urážku ('Na hrubý pytel hrubá záplata!'). A že by mne nikdy
nemohlo napadnout v souvislosti s {...} vojenským hrdinstvím.
Nedorozumění toho druhu mi s jiným člověkem možná opravdu vzniklo.
Já holt opravdu nejsem diplomat a ty souvislosti jsou tak mnohočetné a tak
citlivé.
Děkuju Vám za pochopení,
zdraví a pohodu,
Tom
From: Tomas.peceny [mailto:t.peceny@volny.cz]
Sent: Tuesday, April 20, 2010 1:16 PM
To: '
Subject: už vím, který je stehlík
Mariuszi,
už vím, který je stehlík;
ty na zahradě vídám; knížku jsem hledal chvíli marně, ale Internet je po ruce,
Tom
From: Tomas.peceny [mailto:t.peceny@volny.cz]
Sent: Tuesday, April 20, 2010 11:46 AM
To: 'Mariusz Szczygieł'
Subject: RE: soustrast
Dobrý
den Mariuszi {...},
děkuju Vám za odpověď i za Vaše upřímné vyznání
pocitů k Vaší vlasti.
Nebudete-li protestovat, vyvěsím ji zase s vynecháním těch věcí, které
pociťuji jako tak osobní, že se nemají zveřejňovat {...}. To je postup, na který
nemají všichni stejný názor. Ale nejsem umělec, abych pocity dokázal popsat jako reprezentativní pro
všechny lidi, jak se k tomu hlásil můj obdivovaný Karel Čapek; ani
diplomat, abych uměl volit správnou míru, když se ty pocity týkají jiného státu
či národa. Vyčítal mi to trochu v korespondenci o našich vztazích
s Němci a Rakušany p.
Lukáš Beer a tvrdě jsme na to narazili s p.
Přemyslem Janýrem.
V dopisech máme zmínky o klišé, která si lidi o národech vytvářejí; o tom
píšete jako o 'stádním myšlení'. {...} Mezi Čechy jsou lidé,
kteří se podle mne až moc kriticky vyjadřují k Čechům jako národu (viz nám Čechům vládla);
snažím se hledat tu správnou míru, která pomůže k nápravě, jako kdysi u
Tomáše Masaryka; a nebude jen škodit ničením vědomí i o naší vlastní hodnotě a
našeho postavení jednotlivců, národa a státu v evropském společenství. Na
Vaší stránce vidím Češi,
takoví jste...; všiml jste si našeho zájmu o ty problémy a krásně
vyjadřujete, jak jsou univerzální.
Ještě k těm kulturním dílům, která obdivuji: Před časem jsem viděl česky
v televizi opravdu silnou hru o válečném příběhu polského důstojníka a
Žida, kteří společně prchali před nácky. Toho důstojníka hrál Viktor Preiss; už si nevzpomínám na název; pokusil jsem se to teď
najít i Googlem, ale nenašel.
A k té společně projevované radosti. To nám Čechům opravdu nechybí (i když tu
všichni normálně pořád jen nadávají); u mne to možná souvisí i s tím, že
se hlásím ke společenství s "amerikánským" pohledem 'Keep smiling', jak jsem o tom
psal řediteli
Ladwigovi u slova 'duchovní'.
Zdraví a pohodu,
Tom
From: Mariusz Szczygieł [mailto:
Sent: Tuesday, April 20, 2010 2:29 AM
To: Tomas.peceny
Subject: Re: soustrast
Moc Vam děkuju pane Tomaši.
Mám
známé v Itálii, v Německu, ve Francii, ale nikdo z nich mi
neposlal ani sms zprávu. Nic. Zatímco to, co mě
potkalo ze strany Čechů, je překvapivé. Z Čech začaly okamžitě proudit sms zprávy a maily. Vyjadřovaly mi projevy soustrasti. Jako
představiteli národa, který postihlo náhlé neštěstí. Hana {...},
gymnazistka, napsala, že nezná osobně žádného Poláka, ale je přesvědčená, že
jsem jediným člověkem, kterému může projevit soustrast. Jiná Hana, paní {...},
mě ubezpečuje, že v Čechách není člověka, kterého by se tragédie nedotkla.
Zajímavé, protože mnoho těch Čechů, kteří mi napsali, vůbec neznám. A
z těch, které znám, napsal třeba Čech, který při každé příležitosti
vypráví vtipy, i vážná Češka, i exaltovaný Čech, dokonce Čech, který Poláky
nemá příliš v lásce. Jsem tím upřímně zaskočený. Kdysi mě jeden pán ve
vlaku přesvědčoval, že Češi jsou racionální a předvídatelní. „Pro mne ne,
pane,“ – mohu mu dnes odpovědět. Jiná věc je, že ty kondolence přišly mně, tedy
člověku, který se příliš neztotožňuje se svým národem a stále je chronicky
nespokojený s Polskem. Nejsem typický polský vlastenec. Byl jsem
z těch kondolencí nesvůj. Ale – paradoxně – ty sms
zprávy a maily z Čech mě přiblížily mé zemi. Daly mi pochopit, že sem
patřím.
Mám pocit, že polská
kultura {...}. Smrt způsobuje
zušlechtění člověka. Možná to pramení z toho, že jsme v dějinách
Polska tolik let bojovali za svou nezávislost a tolik Poláků umíralo za vlast.
My jsme prostě stále umírali, možná proto jsou Poláci lepší ve slavení pohřbů a
porážek než úspěchů. Ty oběti na životech nesměly přijít vniveč, nesměly být
zapomenuty, a tak jsme se {...} naučili {...} dávat jim náležitý rámec.
{...}
Stačí si vzpomenout, že
zatímco Češi v listopadu 1989 zvonili klíči na Václaváku, Poláci
v červnu 1989 – u nás padl komunismus dříve – to společně vůbec
neprožívali. Žádná sounáležitost při prožívání štěstí, že ta hrozná Polská
lidová republika skončila. Žádná projevovaná radost. Poláci se umějí sjednotit,
ale jen při neštěstí. Už kolem sebe slyším: „Nikdo neumí trpět jako my.“
Když jsem v březnu
vystoupil ve Všechnopárty, ocitoval jsem polského
básníka, že „Polsko, to jsou vzpomínky a hroby“. Diváci v Divadle Semafor
se tomu zasmáli jako vtipu. Jako bych vymyslel dobrý fór. Ale to je skutečný
citát, který o Polácích hodně vypovídá. {...}
{nedávné
letecké neštěstí}
Velice těžce se nám přiznává, že to byla chyba člověka, omyl, nehoda. My
všichni jsme přece Božími vyvolenci, to On vybral pro prezidenta tuto hrdinskou
smrt. Je pochopitelně normální, že hledáme způsoby, jak dát skutečnosti nějaký
smysl – já to nehodnotím, jen chci ukázat, jak stádně myslíme. {...}
Zdravim Vas velice srdečně, Szcz.
From: Tomas.peceny [mailto:t.peceny@volny.cz]
Sent: Sunday, April 11, 2010 3:56 PM
To: 'Mariusz Szczygieł'
Subject: soustrast
{...}
From: Mariusz Szczygieł [mailto:
Sent: Wednesday, April 07, 2010 11:27 AM
To: Tomas.peceny
Subject: Re: rozeštvání
Dobry den, samozrejme muzete zverejnit, jenom nic zvlastniho jsem nenapsal!
K legrace jeste - polsky zpravodaj rozhlasu v Praze menoval se Pavel Šukala.
Polsky se to vyslovi: Szukała.
Predpokladam, ze nemel to v CR lehky.
Zdravim a krasny den.
Tomas.peceny pisze:
děkuji Vám moc za odpověď a porozumění.
Souhlasíte s tím?
Dík!
Tomáš Pečený
PS. Je príma,
že máme taková srozumitelná jména. Teď už bych věděl, jak říci Polákovi, že
jsem viděl stehlíka. Má to ale háček: já nevím, jak stehlík vypadá a nepoznal
bych ho. (Náš soused se jmenuje Stehlík.)
Já sám si musím dávat pozor při představování; raději než 'Těší mne, já jsem
Pečený' říkat ...'já se jmenuju Pečený'. I moje žena
si s tím naším jménem užila dost legrace. {...} Jiná
taková souměrná mezinárodní legrace vznikla loni při našem pobytu v penzionku blízko Adršpachu a polských hranic, kde jsme si
povídali s Poláky. Moc nás potěšili tím, jak se jim čeština líbí, ale že
jim připadá, že všichni šišláme. Těm jsme se pokusili vyložit, že nám to
připadá s polštinou přesně tak.
A když už jsem u těch blízkých slovanských jazyků: Kdysi jsem se po cestě do
NDR (východního Německa) pokusil najít mezi lidmi na ulici nějakého Lužického
Srba, ale nenašel jsem ho. Byl bych se ho rád zeptal, jak vlastně vypadá
použité dvojné číslo. To prý kromě jednotného a množného ve slovanských
jazycích bylo a v té lužické srbštině se zachovalo; i v češtině jsou z toho
nějaké zbytky (snad 'oběma nohama'). To dvojné číslo si představuji nějak tak,
jako 'jedna ryba', 'dvě rybě', 'tři ryby'.
From: Mariusz Szczygieł [mailto:mariusz@mariuszszczygiel.com.pl]
Sent: Wednesday, April 07, 2010 1:27 AM
To: Tomas.peceny
Subject: Re: rozeštvání
Vazeny Pane Peceny,
moc Vam dekuju za dopis. Ja vim, ze pratelstvi
v ramci statu lidove demokrace bylo zdanlive. Myslim si, ze ted nastala doba, kdy to pratelstvi
ma moznost bejt uprimne a autenticke.
Tak jako Vy zboznujete Sexmise,
tak ja a me okoli zboznuje film od Tomase Vorela - Skritek. Videl jsem ho sedumnactkrat.
Zdravim Vas srdcne z Varsavy a preju hodne stesti
a zajimavych nazoru.
Szczygiel (polsky Stehlik)
Tomas.peceny pisze:
Dobrý den pane Szczygiełi,
dostal jsem a se zájmem přečetl Vaši knihu Gottland a
viděl jsem Vaše vystoupení v Šípově pořadu.
Rád bych Vás (a vlastně i pana Šípa) upozornil, že současný vztah Čechů k
Polákům a naopak není zdaleka jen výsledkem přirozeného vývoje.
Moskvě se
ovšem nehodilo, abychom se v předchozích desítkách let moc přátelili a
propaganda za totáče na tom pilně
"pracovala". Nás bombardovali povídačkami o tom, jak Poláci šmelejí (to jsem použil výraz pro černý obchod, který se tu
používal kdysi za války) a Polákům podstrkovali, jací jsme zbabělci, když jsme
se nepostavili náckům na odpor vojensky. Naši komunisti na tom rozeštvávání
pracovali už za té války. Podívejte se prosím na výrazy, které o Polsku použili
v usnesení ústředního vedení KSČ z 15.12.1940,
citovaném v článku o socializmu na stránce mých politických názorů.
A ti levičáci to dělají (ze zvyku?) dodnes, viz článek ekologisty Dolejšího, na
který mám druhý odkaz v záhlaví článku k demokracii v EU.
Jsem moc rád, že pomáháte tomu vzájemnému porozumění. Svůj vztah k Polákům
nejraději charakterizuji svým pohledem na film Sexmise:
ten považuji za vůbec nejlepší film, který jsem kdy viděl (při svém věku už
ne[jen] kvůli těm kráskám).
Přeji vám hodně dalších úspěchů,
Tomáš Pečený