Původní kratší formulaci tohoto textu jsem odeslal 28.5.09 redakci Britských listů s návrhem na uveřejnění. Znovu jsem na tento text upozornil redakci BL 24.8.10. Jako dříve oceňuji, že Dr. Čulík tu drsnou kritiku v Britských listech opravdu zveřejnil */. Na aktualizaci - kritiku postoje ke knize o nacionalizmu jsem Dr. Čulíka upozornil 29.8.10 a spolu s kritikou další zaplacené agitace proti americkým vojenským zařízením i 20.9.10 .

 

nám Čechům vládla...

 To je odmítavá reakce na článek Zdá se, že Češi rádi trhají knihy z vazeb a směsná na  Nenávist . A moc souhlasná s článkem O příživnících aneb Pilotáž na KAA. Ukázalo se, že je i negací článků Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali a O českém nacionalismu ; v tom smyslu jsem ji doplnil podrobněji.

Tomáš Pečený

 

     V Česku (i od Čechů žijících ve vyspělých zemích) se od Čechů zřejmě hodně rozmáhá rasizmus, a to rasizmus protičeský, viz i u řetězce "českou rasu" v článku o socializmu a v úvodním komentáři korespondence s autorem té 'Nenávist'i, p. Janýrem. Pro Dr. Čulíka jsme 1/, podobně jako pro Emanuela Moravce 2/ (a vlastně i Václava Havla ) 'Čecháčkové' a 'Apely Václava Havla, aby lidi „žili v pravdě“ byly ignorovány, protože většina lidí nevěděla, co to znamená' v tom článku 'Co způsobilo...'. Jako jeden z těch, o jejichž nejtypičtějších postojích píše Dr. Čulík, že 'z nich snad nejcharakterističtější je tento: "Jsem zbabělec, a proto kolaboruju s cizí mocí, která zotročuje mou zemi a jíž jde o likvidaci mé kultury i mě samotného. Vím, že mě i mou kulturu tato kolaborace ničí a mrzí mě, že na tom osobně spolupracuju. Nedokážu se však vzepřít...' potřebuji reagovat. I k výtkám mladých a ne dost znalých (nemohu moc často používat ty výrazy, které se mi derou na jazyk a do klávesnice) oponentů, že jsem ve škole chodil do májových průvodů, tu popíšu svůj pocit z totáče, podstatně odlišný od toho z Čulíkova popisu:

     'Vládly nám hovada (vždyť je znáte; že si je naši lidi vyvolali, nebylo už podstatné). Stádo splašených bejků se také nesnažím holýma rukama zarazit nebo usměrnit, ani do takového pokusu blbě zatahovat další lidi; ale můžeme tomu stádu nastavovat překážky.'

     To je přístup, který podle mne není nijak špatný ani ponižující. Podrobněji o tom píšu v odkazu slovníček newspeaku toho mého občanského kréda o socializmu , hodně k té věci napsali i jiní lidé ve své korespondenci; podívejte se prosím mj. do okolí slov 'mostu inteligence' v té od odpůrce4; dopisy s tím člověkem byly moc charakteristické.

     V odkazu výsledek referenda píšu o souvislosti takového přístupu a pojmu "dědičný hřích". Podívejme se na sebe i v lepším světle: Češi můžou být na sebe pyšní, ... a u slova 'generalizovat' v odkazu ****/.

     Ve svém okolí a zaměstnání jsem trochu znal jediného člověka (dobrý soustružník), který viděl svou situaci za "normalizace" tak, jak ji popisuje Dr. Čulík v tom článku 'Co způsobilo...'. Jsou ovšem i takoví, ochotní to vyjádřit i "uměleckou" formou, kteří ten rozdíl našeho života za totáče a teď vidějí dnes tak, jak ho Čulík svými "průzkumy" a jeho spolupracovníci v Britských listech i jinak propagují. Celý ten Čulíkův text, vycházející z pohledu jiné výzkumnice z 'vyspělé země', která to všechno nejspíš vidí zdálky prostorové, časové i věcné, je v hrubém rozporu s tím, jak situaci pamatuji a jak o ní četné ukázky skutečného pohledu našich lidí na ten režim uvádím zejména v tom odkazu slovníček newspeaku a v korespondenci; mj. teď s Ing. Hoškem u slova 'Průměrně'. Dr. Čulík neuvádí přesnou citaci otázky, kterou v rámci toho svého amatérského průzkumu mezi studenty o postojích rodičů použil. Nejspíš se v něm ty děti ptaly rodičů: 'Tati, cítil jsi za socializmu pořád strach?' Ale z odpovědi Dr. Čulík odvozuje, že ti rodiče necítili žádný strach projevit svůj názor veřejně. I když si odmyslím vliv kritičnosti potomků k rodičům a starším lidem, viz ty dopisy odpůrce4, je tak vedený "průzkum" zavádějící sám o sobě. O podobné věci jsem psal p. Beerovi a v odkazu výsledek referenda. Všichni lidé, s nimiž jsem byl v důvěrnějším kontaktu, v tom Husákově období věděli, že žijí v nesmyslném režimu, sloužícím někomu jinému, a odstranění totáče si přáli. Víc lidí sdílelo ale mou obavu, že konec toho režimu bude zároveň začátkem té opravdu poslední války. Když se ukázalo, že nevyhnutelný krach toho režimu už chápou i Vůdcové a není moc pravděpodobné, že by se do hromadného vraždění vojenskými prostředky ještě pustili, projevili lidé jasně masovou účastí na sametové revoluci, jak ten režim viděli. Kdyby měl Dr. Čulík s těmi postoji lidí nebo aspoň s titulkem toho svého článku pravdu, bylo by nás tenkrát na Letné pět. Ti lidé, které popisuje, jsou zřejmě mezi těmi, proti jejichž názorům teď polemizuji a kteří vytvářejí ducha Britských listů. I hodnocení výsledků Dietlova přístupu je v Čulíkově článku trapné: byl-li 'Muž na radnici' opravdu jeho dílem (už se mi to nechce hledat), vnímali jsme ho všichni jako trapnou propagandu, obdobnou 'Měsíci černých obrazovek' (oficielně "Měsíc československo –sovětského přátelství"). 'Infantilní občanství', spoléhání na to, že o všechno až po obživu se za nás postará stát, je právě ta levicovost, jak ji v tom článku o socializmu definuji; a jak její důsledek vidíme teď  bohužel i na USA a jak ji Britské listy důrazně a soustavně propagují, mimo jiné právě těmi hesly o nežádoucnosti 'konzumu'; zřejmě v protikladu k ideálům, které pro nás autor vymyslel.

     O roli Československé televize píšu v tom hlavním textu o socializmu . Ovšem, že se na zpříjemňování pobytu v tom socialistickém blbinci (vlastním profesionálním étosem kvalitních výtvarných a hereckých výkonů i na příkazy Vůdců) významně podílela. Ale vyčítat uměleckým dílům, že se zaměřují či zaměřovala na lidské a rodinné problémy, považuji za scestné ('Vstanou noví bojovníci', taková díla M. Majerové, 'Občan Brych', 'Příběh opravdového člověka' jsou jen nevábná propaganda; v protikladu k tomu, jak na nás působějí díla zmíněná na konci poznámky o televizních pohádkách; ale pozor). Řeči o úspěchu těch profesionálně kvalitních děl v odrazení lidí od aktivity vidím jen jako chiméru těch, kdo žijí v demokratickém systému a skutečné pocity lidí v totáči si ani nedovedou představit, nebo je nepřiznávají z jiných důvodů. Souhlasím s tím, že televize využívala propagandistické triky feminizmu; to ovšem plně zapadá do mého pohledu, že všechna levicovost (socializmy, ekologizmus, feminizmus) v jádru jedno jest, viz její definice na začátku toho mého článku o socializmu. Ostatně vzpomeňme na protektorátní filmy např. 'Přítelkyni pana ministra', jak tam český podnikatel jásá nad udělením titulu (protektorátní vládou), jak roztomile se krásná sekretářka stará o plynulost dodávek (ovšemže jen ve prospěch té české firmy a jejích zaměstnanců v tom období války, kterou náckovští okupanti vedli barbarsky proti všemu rozumnému na světě), jak tam všude hraje česká a slovenská národní hudba, skvělí herci vedou vtipné dialogy a všechno je v takové milé lidské pohodě, že jen škarohlíd by mohl poukazovat na tu úroveň řečmi o kýči a takový rejpal jako já (podle tátova zvyku) řečmi o účelu a profesionalitě té PRopagandy. A o osudu českých tvůrců a filmového průmyslu, koncentrácích, zachraňování a autocenzuře.

     O levicovosti umělců a jejím důsledku tu píši na řadě míst, týká se jí i rozbor prezidenta Klause, který cituji v tom článku o socializmu. V té souvislosti by vypadalo nenápadně, že právě Čulíkovy Britské listy prezidenta soustavně ostouzejí, i lživou charakteristikou v kritizovaném článku. Jenže v poslední době si více všímám i toho soustavného znevažování naší politické reprezentace propagandou "českého" tisku v cizím vlastnictví . Všimněte si, jak ten trend harmonuje i časově s Čulíkovými a Dolejšího články a také s placenou (kýmpak asi původně?! 3/) agitací proti americkým vojenským zařízením u nás reklamou v Britských listech.

     Nedivím se tomu, že lidé považovali disidenty, kteří přežili skoro na svobodě a zdraví, mj. Dr. Čulíka, za nevěrohodné: víme, jak věznění surově poškodilo zdraví pozdějšímu prezidentu Havlovi; a to byl světově známý literát, o kterého se zahraničí účinně intenzivně zajímalo; o tom jsem psal odpůrci4 u slov 'ničit důsledně malé ryby'. Do toho zmíněného trendu Britských listů plně zapadá i zlehčování náckovského přístupu 'politika cukru a biče', výslovně aplikovaného na nás za Protektorátu, Čulíkovým výkladem, jako by byl Protektorát srovnatelný svým záměrem zlikvidovat  český národ s Husákovou politikou; tak, jak to známe z textů účelových přepisovatelů naší historie pracujících pro ty cizí zájmy. O tom, na co se ten tisk v cizím vlastnictví zaměřil počátkem r. 2010, píšu v tom článku podrobně. Varující je, že ta levičácká propaganda je možná zase účinná, jak je vidět v tom Čulíkově kolaborujícím článku ze slov 'V lednu 2010 zjistila česká agentura pro průzkum veřejného mínění STEM, že 80 procent českých občanů zastává názor, že dnešní čeští politikové „nejsou na vyšší morální úrovni“ než politikové z režimu v době před rokem 1989.' a z následného Čulíkova průzkumu. To byl právě takový levičácký "průzkum", jaké tu situaci samy vytvářejí; o tom píšu v článku jak zacházet s trhem u slova 'nejzrůdnější'. Novinářskou etiku zmiňuji i v článku 4/.

     K tomu článku o českém nacionalizmu: Prosím podívejte se do článku  Mary Heimannová a Česko(Slovensko) ; hned uvidíte, jak seriozní je Čulíkovo hodnocení 'Profesionální historička Heimannová, {...}, se před časem rozhodla nastudovat a napsat moderní historii menšího evropského národa, aby se zjistilo, jak odolával mezinárodním tlakům. Vybrala si Československo, naučila se dokonale česky a strávila několik let studiem primárních materiálů, dva roky z toho přímo v České republice. Vznikla z toho práce, která se výrazně odlišuje od dosavadních historií Československa psaných v angličtině, které do značné míry recyklují zjednodušený a vlastně zkreslený obraz československých dějin. '. Ve skutečnosti jde zřejmě o beletrizující knihu s urážlivou spoustou faktografických chyb, kterou člověk těžko rozliší od sudeťáckých agitek. Naprostá lež je, že 'Němci, trvale žijící na českém a moravském území, přitom od nacistických okupantů z Říše žádné výsady nedostali', jak jsem napsal podle vlastních vzpomínek v článku Bohumil Doležal, extremismus a petice u slov 'větších přídělů potravin'. O kus dál už to Čulík vidí jinak, a ovšem z toho zase vycházíme jako svině: 'Poválečný československý režim se choval k československým Němcům přesně tak, jak se choval nacistický režim k židům. Počet potravinových lístků pro německého občana byl snížen natolik, že se z toho nedalo žít.' Pane doktore Čulíku, kde jsme jich miliony povraždili plynem? Další Čulíkovo tvrzení, že totiž (před příchodem Heydricha) 'Čechům se totiž v Protektorátě nic moc zlého nedělo.' je také příznačné: ty popravy českých studentů a poslání 1200 ostatních do koncentráku (viz i v mém základním textu o socializmu) mu zřejmě připadají bagatelní a zavření českých vysokých škol mu nestojí za zmínku. Podívejte se i na jeho popis úlohy prezidenta Masaryka při vzniku Československa u slov 'američtí židé' a porovnejte si ten Čulíkův antisemitský výlev i co do formulací s Goebbelsovým projevem, na který je odkaz v tom textu o socializmu a s náckovskou-sudeťáckou propagandou proti prezidentu Masarykovi osobně. A uvažte, co by si Čulík zasloužil za tvrzení o prezidentu Benešovi, že 'Zavražděním Heydricha se mu podařilo docílit, že Protektorát Čechy a Morava nebyl už považován za kolaborantskou pronacistickou zemi jako třeba Rakousko', když víme, že rozdíl mezi okupovanými Čechami + Moravou a Rakouskem, v kterém skoro úplně všude spousty lidí vítaly Hitlera květinami a které si spojení s náckovským Německem potvrdilo referendem, byl od začátku války jasný i největším sobcům appeasementu. Zasloužil by si to i za tu formulaci: neviděl jsem, že by pro teroristické činy fanatiků v míru použil termín 'zavraždění' pro ty zmrzačené a pobité maminky s dětmi v tržnici nebo lidi v mešitě; ale pro bojový čin proti vysokému náckovskému činiteli ve válce, snad vůbec nejvýznamnější za celou válku na celém území náckovské Velkoříše, ho použil okatě. I jinde píšu o tom, jak směšování války a míru (a tady to má Čulík ještě horší) je jeden ze základních triků té šovinistické levičácké propagandy. (Považuji za hodně věrohodné úvahy o tom, že Heydrich kromě své vražedné role v Protektorátu ohrožoval zpravodajskou dvojroli Canarise a tím činnost britské válečné zpravodajské služby. Heydrich byl mj. jeden z těch, kdo nás označovali za 'smějící se bestie', viz */. )

 

     Tím vším nabývá důrazu původní výzva:

         Porovnejte si prosím osobní část přístupu Dr. Čulíka a p. Pitharta s textem v tom článku o socializmu i blízko slov  'vědec' a  'inženýr', i s mou představou o tom, jak takové vztahy k jiným lidem vznikají.

     A přidávám k ní i další:

         Porovnejte si prosím tón přístupu Dr. Čulíka k Čechům s tím, který kritizuji v článku Bohumil Doležal, extremismus a petice . A jeho útoky na nás, že jsme kolaborovali s Husákem, s tím, jak teď zjevně kolaboruje on. ('Chyťte zloděje!')

     Snad rozumím kořenům, z nichž Čulíkův postoj k vlastnímu národu vychází při dlouhém pobytu na Britském ostrově: podívejte se prosím na vtipnou povídku Odkaz kojné, z které tu reprodukuji podstatnou část; děkuji jejímu autorovi - Mistru Hurníkovi za laskavé svolení. Při takovém "porozumění", jaké projevují postavy té povídky pro lidi z méně bohatého státu (obráceně to prý bývá lepší) se nemůžeme divit ani pohledům z článku ČR nemůže přežít bez vazeb na ostatní evropské země. O tom, že občani některých vyspělých zemí se ve škole vůbec neučejí dějiny před vznikem jejich moderního státu (USA) a ti řadoví neznají ani základní zeměpisné pojmy ze svého kontinentu (Francie) a vůbec nejsou schopni rozlišit třeba Slovensko a Slovinsko, víme i z mnoha jiných pramenů. O nás zejména viz i 5/ řádek před slovem 'Böhmen'; politická korektnost mi nedovoluje tu věc popsat výslovně, ale nás prý také nejsou většinou schopni odlišit; že by ani jejich prezident, Maďar?  Tu věc musíme ovšem brát v úvahu a přiměřeně respektovat, jak píšu o takových věcech i jinde. Zásadně důležitá je pro nás tím, že nebudeme-li přitom dost obezřetní a odhodlaní, viz mj. k demokracii v EU a k obhajobě našich státních a národních zájmů ekologisty, dopadneme (možná zase po úvodním pohodovém intermezzu; porovnejme si naši úroveň předtím s úrovní Anglie) jako po Bílé Hoře. To nám Mnichov 1938 předvedl názorně a ten duch je cítit bohužel i v EU doteď. Optimismus Dr. Čulíka, že 'Všechno, co se Čechům na EU nelíbí, mohou čeští politikové v souladu s jinými v Bruselu odstranit vyjednáváním.' vidím jako hodně teoretický. A jeho 'Nebo se naučit umění kompromisu.' mi zní velice povědomě. Vzpomeňte si jak 'Českoslovenští vedoucí soudruzi odjížděli do Moskvy vyměnit si názory se sovětskými.' a vraceli se pak s těmi názory sovětskými. To není jen specifikum totáče, to je dáno obecně poměrem slabého a silného. Právě proto mne to nedemokratické, co je cítit v EU, tolik znepokojuje. Důležitá je naše průmyslová vyspělost, tak jako se nám hodila ke konci Rakousko-Uherska; i naše schopnost tu vyspělost předvádět. Jakou katastrofou pro to úsilí je stav našich silnic a jejich orientačního značení! (I když i ta věc se lepší: po zprovoznění části vnějšího pražského okruhu mohu konečně plně používat vnitřní okruh tam, kde ho potřebuji.) A jak si musíme dávat pozor na levicové, kteří pro svá koryta ten, a nejen průmyslový, rozvoj podrážejí. To, co si v tom směru snad mohlo dovolit Německo **/ (a k čemu nás Brusel má tendenci tlačit), by nás dostalo do žumpy.

 

    K tomu článku o příživnících z podtitulu: Přesně ty pocity jsem míval i já ***/. Právě proto nechci, aby na to lidé zapomínali a udělali stejnou chybu, kterou jim pořád pod nějakými ušlechtilými záminkami někdo mazaně vnucuje. Na to se na této své stránce snažím upozorňovat; jako ukázku berte třeba zmínku o pohádkách v tom článku o socializmu.

 

     Opravdu ponižující pro náš národ by bylo, kdyby si vládu, která s ním bude zase zacházet v zájmu jiných, vyvolal pod jiným názvem znova, ať doma, nebo ve větším celku. Viz ty články o socializmu u slova 'revolucionář', o Lisabonské smlouvě a k demokracii v EU a k obhajobě našich státních a národních zájmů ekologisty.