Premiér Topolánek dokázal v té patové
situaci parlamentu přece jen se svou vládou pořádný kus práce udělat, tak jak to slibovali svým voličům v průniku Modré šance a volebních programů koaličních
stran. Pochybuji, že tak precizně a rozsáhle zpracovaný volební program, jako
byla Modrá šance (to
je přehled, podklad byl 16 knih), je běžný i v zemích, které už mají za
sebou těch Masarykem požadovaných snad 50 let nerušeného demokratického vývoje.
A výsledky té Modré šance se už začínají rýsovat: zadlužování státu se mírní; lidem se víc vyplatí pracovat a funguje to;
pracuje se na zrovnoprávnění podnikajících subjektů a začíná fungovat snižování jejich byrokratické zátěže a vynakládají se značné prostředky do
zlepšování dopravy.
Lidé za
poměrně symbolický poplatek přestávají považovat lékaře za někoho, kdo je jim
vysoko nadřazen a nemusí se s nimi moc bavit nebo jim dokonce být
něčím povinen (není divu, že tohle se mnohým lékařům nelíbí); a začínají se vžívat do role, kdy budou
lékařům správnými spolupracujícími partnery; tak, aby tou spoluprací co
nejlépe udržovali své zdraví a přitom umožnili
hospodářskou udržitelnost zdravotnictví, které má díky výzkumu další a
další možnosti; ovšem také dražší a dražší. A nedopracovali se stavu, kdy je tu budou léčit a ošetřovat lékaři a
sestry z těch nejméně rozvinutých částí světa */ (imigrací chtěl
nedávný levicový premiér a nyní eurokomisař tady ve velkém rozsahu dohánět
dokonce i malou porodnost!).
Soudy fungují
rychleji. Pracuje se na zásadním zlepšení vztahu vzdělávací soustavy, výzkumu a
praxe směrem k tomu, jak to funguje v nejrozvinutějších zemích světa; to bych byl ve svém
aktivním věku nesmírně potřeboval; a celá společnost se mnou.
Dnes 30.3.09 (jako typický Čech) jsem
vyřizoval přiznání k dani z příjmů a s libostí jsem zjistil, že ho (na rozdíl
od loňska) jde podat elektronicky a že ta daň je nulová. Loni jsem se o to
elektronické podání hodně snažil (elektronické vyřizování je skoro moje hobby),
ale pořád bylo zapotřebí donést papírový originál potvrzení o příjmu. Teď jsem sice musel pro technickou potíž ještě
použít náhradní cestu přes elektronickou podatelnu ministerstva financí a podle
jejího automatizovaného upozornění to telefonicky ohlásit místně příslušnému
úřadu, ale pokrok to je a věc je zřejmě na dobré cestě.
Ta nulová daň pro lidi s ještě i daleko
většími příjmy než mám já mne ovšem jako osobu potěšila. S obecně občanského
hlediska je to námět k úvaze, jestli takové dost populistické opatření
daně jen pro ty, kdo docilují nejlepších výsledků, nám za čas všem moc neubere
tím, že lidi odrazuje od pracovního úsilí. Jenže ve stávající politické situaci
mi připadá docela přiměřené, aby vláda nedávala tolik prostoru té levicové propagandě,
před kterou tady varuji a jejíž důsledky by nám všem zase ubíraly daleko daleko
víc.
Celý
tenhle můj konglomerát textů je věnován varování před tou deziformační
propagandou. Proto i tady: všimněte si, jakými argumenty odpůrci bojovali proti
Modré šanci (ona opravdu nepřináší dost jistot při postupu ve smyslu listin Potvrzení, Omluva a Průvodka) a
jak např. zneužívají ty Julínkovy
poplatky (tu "bankovku" mám taky, ale dostal jsem i
"bankovku" 1000000 Kč s portrétem Zemana) . Ten licoměrný nářek
nad chudáky, kteří musejí platit 30 Kč a pro které už
nebude pobyt v nemocnici významným příspěvkem do rodinného rozpočtu, je
právě ta goebbelsovsky-komunistická propaganda, na jejíž výsledek zase všichni
těžce doplatíme, když si (i teď !) nebudeme dávat dobrý pozor.
-------------------------------------------------------------------------------------
*/
Našim lékařům a sestrám by se to všechno
dohromady mělo moc líbit, z důvodů ideálních i praktických: to přece také
přibližuje jejich životní standard standardu jejich kolegů
v nejrozvinutějších zemích absolutně a současně i relativně k ostatní
části populace tak, aby se mohli věnovat zpracování nových informací
z oboru a nemuseli se zabývat podružnostmi, jako za totáče si amatérsky
opravovat auta a byty; nebo k tomu trapně využívat korupci (viz
cimrmanovsky protikorupční 'Slepé střevo nebrat!'). Že by i ti lékaři
podceňovali vliv propagandy na sebe? O jedné sestře to vím jistě.
Ovšem je potřebí dát pozor, podle mého názoru i celostátně (neumím
posoudit, jestli přechodný zákon a jeho únosné finanční zajištění by stačilo
dostatečně zabránit takovým věcem jako */),
aby po dobu, než se naše platy přiblíží dostatečně platům v zemích, kde
neproběhlo socialistické vyloupení, nenastával příliš velký 'odliv mozků', i
těch lékařů a zdravotních sester. To nebude krátkodobá záležitost, viz i **/.
U vědců jejich nedůvěru k přechodu na
tržní hospodářství chápu spíš, aspoň s té "přízemní" stránky
jejich relativního hmotného postavení k ostatním spoluobčanům, i když i
jim absolutně životní úroveň rychle roste, když si porovnají své nákupy a
možnosti cestování dnes se skutečností za totáče (nikoliv se snem, který
sbaštili propagandě). Trh nastavuje největší cenu práce pro toho, kdo ji přímo
dělá pro ostatní, takovou, že její užitečnost ti ostatní dobře vidějí a
současně se ji tomu pracujícímu nechce dělat. To mají vědci smůlu s obou
těch hledisek. Ale vědě samé by podle mne škodilo, kdyby to byla dobrá
"rejžovačka". Na svém pracovišti nevidím, že by nepřiměřeně strádalo
na vybavení, ale pořád mu vadí byrokracie; na to je těch vědců opravdu škoda,
musejí pak nadlidským úsilím dohánět ztracený čas, aby i ty drahé přístroje
patřičně využili (tomu využití doufám pomáhá právě moje práce). Jiný aspekt
jejich nedůvěry vidím v množství času, který člověk spotřebovává na to, aby se
v trhu orientoval, viz např. v článku jak zacházet s trhem ...
odkaz u slova 'elektřiny'. Vědci mají trvalý problém, aby tolik informací vůbec
stačili zvládnout, viz i v dopisu pro paní doc. Cvrčkovou u slova 'časově'. Přitom i od jiných lidí jsem slyšel ve velké prodejně
obchodního řetězce potravin povzdechy typu 'Za totáče to bylo jednoduché; jak
si tu mám sakra vybrat mezi těmi padesáti sýry?!'; doufám míněné ironicky.
S "nekomerčním" uměním může být
situace podobná té s hmotným postavením vědců. Nemyslím si, že přílišné
apriorní financování umělců je to pravé; Werich: 'Dva zámky spisovatelů!'. Ale
právě umělci, jak vidím, pochopitelně oceňují svobodu slova. Představte si, že
by zase museli o povolení každého slova v divadelní improvizaci žádat cenzuru, takovou, jakou ve filmu 'Nejistá
sezóna' skvěle představovalo několik herců; mezi nimi zvlášť vynikala ta
funkcionářka v podání paní Holubové ze Sklepa. (Ne že bych paní Holubovou
chválil za úroveň jejích nedávných politických vystoupení, levicově
propagandistických, jak se dá ostatně od umělce očekávat, a ještě ke všemu bulvárních.)
V těch souvislostech je třeba se zmínit i
obecněji o radosti z práce. Zažili jsme, jak levičácké systémy svými
metodami přikazování ('kontraktační povinnost') v porovnání
s dosaženými výsledky tu radost ničí. Správný tržní systém právě přináší
kromě dobrého pocitu z vykonané práce i dobrou odměnu a tedy možnost
s chutí využívat ty věci a služby, jinými s chutí vyrobené a
poskytované; to je na nich znát. Vzpomeňte si na náhlý nárůst průměrné doby
života po sametové revoluci. I tato stránka je ovšem předmět soustředěných
útoků levičácké propagandy; ta je i v tom nebezpečná svým zpětnovazebním
účinkem, jak jsem tu popsal pro některé profese.
Počet
přístupů na tuto stránku: