Tohle (dále, fialově) jsem psal jednomu z nejvýznamnějších protirežimních agitátorů, který, pro mne pozoruhodně, vyučuje na pedagogické fakultě občanskou nauku. A teď také vzdělanému člověku, postiženému minulým režimem, který mi píše takové věci jako

... jste mne vyprovokoval Vy svým (tím minulým) příspěvkem do BL. Ten pro mne celkově vyzněl jako „práce“ minulých fachidiotů z Ústavu marxismu-leninismu, specializujících se na vyhledávání "argumentů" za každou cenu obhajujících vládnoucí doktrínu. Takže jakákoliv polemika s kýmkoliv, ..., pro mne již dávno ztratila smysl. ...měl již tehdy perfektně vypěstovanou techniku neposlouchat názory odporující jeho víře. A pokud jsem někdy narazil na práce ..., tak jsem si ověřil, že tato komunikační technologie je vlastní celé instituci.

,

...se omlouvám za to, že po mnohaleté masáži našich médií jsem již přímo alergický na spojování slov socialismus, či komunismus s přídavnými jmény, přívlastky, přísudky a dalšími gramatickými prvky, jež jsou vulgární, či jakkoliv dehonestující. A tak, když jsem viděl slovo pitomost vedle slova socialismus, uvědomil jsem si například, že všichni sociální myslitelé posledních dvou set let, kteří kdy psali o socialismu, jsou zde položeni vedle pitomosti. Mimo jiné, nesnáším například ani slovo totáč, pokud ho pronáší vzdělanec. Patří do „huby“ spíše hospodským politikářům.

Tím reaguji hned na první větu vašeho textu ze zmiňovaného webu. Socialismus totiž ani zdaleka není to, nebo pouze to, v čemž jste žil. Za socialismus se považují i společenství třeba skandinávské současnosti, ale je to především projekt, alternativa, na níž pracují myslitelé více jak dvě storočí a také jej jako socialismus tehdy i nyní pojmenovávají. Takže když Vy a já píšeme o socialismu, tak fakticky každý píšeme o něčem jiném. A nejen píšeme, my myslíme v jiné „výrokové krajině“ ba dokonce žijeme v jiném virtuálním světě, který má stále se zesilující až dominantní vliv na ten náš reálný.

a

Vaše celoživotní snažení má v sobě jeden "evoluční“ zádrhel. To, co se Vám jeví jako „katastrofálně neosvědčený“ systém organizace společnosti, se všem lidem zdaleka jako takový jevit nemusí a také se ani skutečně nejeví. A to ani po důkladných analýzách. Nebo si fakt myslíte, že reálný pokus o něj, který trval zatím jen několik desetiletí, byl pro celodějinně utlačované, ponižované až persekvované fakt tak tragicky neúspěšný, v celém tom toku dějin dlouhých několika tisíciletí nepřerušeně trvající nadvlády jim nadřazených sil?

Zavání skoro tragikou, že se pasujete do role jakéhosi objevitele, nebo alespoň zvěstovatele „pravd“, které jiní s Vámi nechtějí sdílet. Chybí totiž už jenom to, abyste nás k nim nějak chtěl nutit.

. Tomu jsem napsal: Prosím Vás zamyslete nad tím, existují-li teď u nás vůbec ti ponižovaní a utlačovaní (nad nezbytně nutnou míru, danou zákonností a "dobrými mravy"; těmi v určitých případech míním i přiměřené dodržování antické zásady 'Jsi-li v Římě, chovej se jako Říman').

I s tím agitátorem musí demokratický režim přiměřeně vycházet; to jde ale jen tehdy, když si bude hodně lidí, pokud možno i ten zmíněný pisatel, dobře rozmýšlet, co že to ten agitátor ty mladé lidi učí a sami jim vysvětlovat, jak je to doopravdy. Ten text, který jsem mu před časem napsal (viz i 1/ u slova 'naleštěným' a článeček 2/), je:

   Asi bychom, ani jeden z nás, nebyli schopni kvantifikovat, kdy to 'sociálně' převáží nad 'tržní' v pojmu 'sociálně tržní hospodářství' natolik, že systém začne krachovat. Právě proto zastávám (jistě nebudete překvapen, že současně s prof. Klausem) názor, že je lépe nechat to hospodářství jen tržní a to sociálno zařizovat jinou cestou, kvantifikovatelně; tak, jak to je v tom současném "rozvratu" ....

   Všiml jste si, jak rychle sleduje počet nezaměstnaných výši a benevolentnost dávek? Bezdomovci, zjevně zdatnému mladému, který u mne žebral, jsem navrhl, že s ním zajdu na sociální odbor (o úřadu práce, i když vím, že je nedostatek pracovníků ve stavebnictví, jsem se chtěl zmínit až přitom). Tak rychle a šikovně se ztratil, že když jsem se ohlížel, abych si ověřil jeho reakci, už jsem ho vůbec nenašel (a asi to bylo ještě mé štěstí). Jinému, který mi na otázky o shánění práce odpověděl "Když mi práci někdo najde, tak ji vezmu." jsem se asi marně snažil vysvětlit, že žije v systému, kde to má na starost hlavně on sám, ale že jsou i instituce na to, aby mu pomohly.

Ale teď, v období hospodářského minima, té práce ve stavebnictví moc není. Prodavači Nového Prostoru jsem řekl, že raději přispívám na charitativní organizaci a ještě raději bych mu pomohl hledat práci. A ukázalo se, že je to zedník, Slovák, který umí velmi dobře česky, bydlí v Praze u příbuzných a že se o tu práci opravdu snaží. A kromě toho zedničení umí i truhlařit a obkládat; a přesto v Praze nemůže práci dostat. Pokusil jsem se hledat na Internetu a teď to opravdu není jednoduché, i když to není zcela beznadějné, jak je vidět z toho, co jsem tomu nezaměstnanénu napsal.

A ještě k těm, co jsou opravdu na dně: nemyslím si, že jsou u nás takoví utlačovaní, ponižovaní až persekvovaní, aby kvůli nim se měly dělat další pokusy společenských změn, když to navíc zjevně nemůže ve prospěch lidí vyjít a také nikdy nevyšlo: Na příslušnou otázku všem levicovým nedokázal odpovědět nikdo, jak je vidět z korespondence s Ing. Hoškem, Dr. Čulíkem i Svazem mladých komunistů; ti posledně jmenovaní se ji ani neodvážili předat těm i zahraničním teoretikům, na které se svými názory výslovně spoléhají.

Ovšem někteří lidé jsou na tom opravdu špatně, jako ta stará paní, o které píšu v úvodní informaci k dotazu charitativní organizaci Naděje; Ta paní se do té situace dostala podle svých slov vinou příbuzných, 'Sestra mne okradla a připravila o byt'. Za to kapitalizmus nemůže; a je dobře, že o takové lidi je u nás postaráno aspoň tak; a právě kapitalistický rozvoj dokázal dát společnosti dost bohatství, aby i taková péče se mohla zlepšovat.