přísaha loyality
Mladší kamarád, který žije od r. 1991 v USA, mi teď napsal o každodenní
přísaze loyality ve školách v USA:
...
ideologicky tu ve školách dochází v tomhle ohledu dost
k 'brainwashing'u. KAŽDÉ ráno od první do dvanácté třídy ....vstát, dát
pravou ruku na srdce a odříkat ....
"I
pledge allegiance
to the flag of the United States of America, and to the Republic for which it
stands: one Nation under God, indivisible, With Liberty and Justice for all."
"Přísahám věrnost vlajce Spojených států amerických a věrnost Republice, pro kterou tato vlajka vlaje: jeden nedělitelný národ před Bohem, svoboda a spravedlnost pro všechny."
Taková občanská přísaha každé ráno v Česku
by podle mne neškodila. (Ona se mj. moc podstatně liší od zásady 'Ein Volk, ein Reich, ein Führer.') .
Daleko drsnější přísahu, než tu školní, má
snad ještě pořád platnou kandidát Zelených a Sociální demokracie pro minulou
volbu prezidenta České republiky profesor Jan Švejnar, tolik prosazovaný
předsedy Bursíkem i Paroubkem: http://www.globalpolicy.org/nations/emerging/2004/usoath.htm
,
Přísaha
věrnosti přistěhovalce
Spojeným státům americkým
Slib věrnosti:
"Tímto místopřísežně prohlašuji, že se naprosto a úplně zříkám a
vzdávám veškeré oddanosti a věrnosti jakémukoliv zahraničnímu vladaři, mocnáři,
státu nebo suverenitě, jehož nebo jejímž jsem byl doposud součástí či občanem;
že budu podporovat a bránit ústavu a zákony Spojených států amerických proti
všem nepřátelům, cizím a domácím; že vydržím v opravdové věrnosti a
oddanosti té ústavě a zákonům; že budu sloužit ve vojsku Spojených států,
bude-li to vyžadovat zákon; že budu sloužit v civilní službě ozbrojených
sil Spojených států, bude-li to vyžadovat zákon; že budu vykonávat práce
národní důležitosti pod civilním řízením, bude-li to vyžadovat zákon; a že
přijímám tento závazek svobodně bez jakékoliv rezervy nebo s úmyslem vyhnutí
se, k tomu mi dopomáhej Bůh."
Český překlad těch přísah jsem opravil podle
textu, který mi ten kamarád poslal; děkuji mu. Vzletnější verzi překladu té
školní našel na http://www.mostly-harmless.estranky.cz/clanky/preklady-zajimavych-dokumentu/prisahy.
(Tam jsou i jiné sliby a přísahy, např. 'Mladé gardy'. Pražské American Center
oficielní překlad do češtiny nemá.)
Začátkem roku jsem (na http://virtually.cz/?art=15706) viděl hodnocení http://www.svobodajiri.euweb.cz/PrezidentAno.htm ; šokuje i objektivitou k situaci autorova vlastního oboru u nás a je od člověka, kterému jsem donedávna pro název jednoho jeho výtvoru nemohl odporem přijít na jméno. Spolužákům jsem pak napsal: "Já snad budu muset přehodnotit své pořadí škodlivosti levicových věřících, a to s uvážením jejich myšlenkové úrovně ukazující zájem o prospěch celku. Jsou ti nepřejmenovaní opravdu horší? (Už dlouho mám rozmyšleno, že levičáci jsou lidé podvedení; nezastíral mi odpor k tomu jejich názvu, že právě tam se mohou spíš nacházet ti, kdo to mysleli poctivě?)" .Teprve potom jsem se dozvěděl, že autor toho hodnocení si z rozboru, jak je to s účinky těch stran doopravdy, vyvodil pro sebe důsledek. Tak jsem tu myšlenku zase skoro pustil z hlavy.
Loyalitu v Česku jsem zmínil
v předchozím článku o socializmu. Když
vidím, jak tu každý, kdo chce být 'in', jen nadává, zatímco Američani při
zmínce o své zemi slzejí, nedá mi to; to je přece podmínka úspěchu.
O (souvisejícím) pohledu US Amíků na USA a svět je v komentářích toho článku vtip s mýdlem;
mně připadal výstižný a jsem rád, že mi to ten kamarád nepřímo potvrdil. Všeho
s mírou.
Nenechme se mýlit PRopagandou resp. hloupým vytahováním, jak jsme
špatní, viz článeček nám Čechům vládla. To
není jen staromilská výzva vlastence, ta věc mne už desítky let znepokojuje.
Teď chodím na sportoviště na okraji Prahy a
trošinku se podílím na jeho úklidu. Znova a znova mi tam vadil stav české
vlajky: špinavý potrhaný hadr skoro zakrytý velkou pomůckou pro ten sport,
obojí na tyči zapíchnuté do smetiště. Poprosil jsem mladého člověka, který se o
tu plochu (dobře) stará, aby tu vlajku odstranili; bez účinku. Když jsem ji tam
za čas zase v tom stavu viděl, zavolal jsem mu, jestli ji smím sejmout a
nechat mu ji tam uloženou. Odpověděl mi, že jsem jediný, komu to vadí a to
svolení jsem nedostal. Z toho šla na mne hrůza: že by opravdu ta "internacionalizující"
propaganda o které jsou tyto moje stránky, mj. článkem opravdu Česká televize i hnědá?,
už nesla takovéhle výsledky? A ti dva mladší analytici v České televizi,
na které odkazuji v článku */,
nebyli výjimka? Nedopadne takovým přístupem lidí čeština tak, jako jazyk Lužických
Srbů, viz korespondence s paní Mgr. Louckou? Naštěstí se
ukázalo, že šlo o nedorozumění: ti mladí sportovci mají jiné starosti, než o
vnějškový dojem. Ale tu vlajku tam právě chtějí mít, protože hrdě reprezentují
českou zem.
Loyalitu k české vlasti chápu ve smyslu
Dykových veršů '
Prosím tě, matka tvá, braň si mne synu!
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mne nezahynu.
Opustíš-li mne zahyneš.
'.
Počet
přístupů na tuto stránku: