Komentáře

Komentáře

[Redakci jsem při přípravě zveřejnění základního textu o socializmu psal (většina tohohle odkazu vznikla z takové komunikace, podle jejího smyslu):

Můj guru má na svých stránkách citát "It's impossible to think clearly in understatements"; zase se mi roztáhla pusa v úsměvu, jak se tím on sám důsledně řídí.

Nemám námitky proti tomu, abyste případně uveřejnil i následující poznámku o historii. Ovšem raději bych viděl přímo článek opravdového historika; mezi takové počítám ty, které jsem citoval v článku http://www.blisty.cz/art/28409.html (věda není politika nebo publicistika, v té nejde o názory a perspektivy, ale jen o dokazatelná fakta v co nejobjektivnějším poměru). Jenže vědci se do těch publicistických vod pochopitelně moc nehrnou, právě z toho důvodu, aby si nekontaminovali své vědomosti a nekazili vědeckou pověst diskusemi souvisejícími s něčím zájmem a zhusta pochybné úrovně.

Odkaz na hledání býv. agenta StB na stránce http://www.blisty.cz/art/35937.html už nefunguje a nenašel jsem to ani jinak.

Nevíte, je-li to někde jinde, nebo to zrušili?

(V tom příspěvku, o němž jsem napsal, jsem chtěl uvést konkrétní odkaz na blízkého příbuzného jednoho z politiků, jehož evidenční údaje jsem kdysi dostal a tak zkontroloval. I jinak byla ta stránka zajímavý zdroj informací.)]

O těch dějinách by se dalo (a mělo) psát hodně. V Čáslavského pořadu v České televizi jsem nedávno viděl záznam projevu (snad předsedy) Berana na sjezdu Agrární strany v Brně asi v únoru 1939. Ten projev je svým duchem i terminologií od toho Goebbelsova (viz ten základní text o socializmu) skoro k nerozeznání.

Já ovšem vím všeobecně o duchu té doby, o Karlu Čapkovi aj., ale tenhle projev jsem neznal. Prosím porovnejte si ten poznatek jednak s tím postojem komunistů a s diskusí o definici pravicovosti z mého článku (byla taková Agrární strana podle té definice pravicová?); a také s citátem postoje pocházejícího od extremistů z Landsmannschaftu, viz ten můj článek v BL :

...Byly teprve dodatečně schváleny tzv. Prozatímním národním shromážděním, které nebylo voleno, ale najmenováno, a kde nesměli sedět mj. představitelé největší české předválečné strany, jež měla svého zástupce i v londýnské Benešově exilové vládě.

To byla ta Beranova Agrární strana; tím zástupcem v londýnské vládě byl pokud vím rozumný Dr. Feirabend. Vůbec největší strana v ČSR byla před válkou Henleinova de facto nacistická Sudetendeutsche Partei. Dá rozum, že mezi ustavujícími stranami Prozatímního národního shromáždění (dostaly tam paritní zastoupení) před uskutečnitelnými volbami v r.1946 (ty strany pak také šly do těch voleb) takové strany nemohly být. S tou agrární stranou je třeba ovšem vzít v úvahu, že bezprostředně po osvobození bylo obtížné odlišit skutečnou kolaboraci od předstírání potřebného pro odbojovou činnost proti náckům. Nepřítomnost jedné strany ale nemohla ohrozit demokratičnost celého státu. Právě na osobě Dr. Feirabenda vidíme, že se plně účastnil politického života státu prostřednictvím jiné strany; celá 'křídla' agrárníků byla v té době u nár. soc. a u lidovců. Jiná věc je, že v té době už začínaly nezákonné praktiky komunistů, jednotlivé, které spadají pod definici kriminality. Po jejich vítězství ve volbách 1946 se pak ty jejich "aktivity" rozrůstaly až k převratu v únoru 1948, viz v hlavním článku.

O množství stran za první republiky a potřebě nějaké trochu užší definice toho, co vůbec má být uznáno za politickou stranu, má prezident Beneš v té své knize 'Demokracie dnes a zítra' (viz Benešovy názory) podrobný rozbor (ve vydání Čin Praha 1946 od str.309). K parlamentnímu projednání potřebných ústavních změn na základě těch jeho rozborů už od těch voleb do únorového převratu vůbec nemohlo dojít.

Takže pozor na všeobecné odsudky a řeči o polovičatosti demokracie u nás 1945-1948, viz i moje vzpomínky v podčárníku článku u sv. Václava 17. listopadu 2010.

Pěkný námět k úvaze by byl Emanuel Moravec: Je to postava

- jako z antické tragédie o sporech bohů (podle mne spíš), nebo

- z Pithartovy kaluže české malosti? ('čecháčkovské'; to je snad právě Moravcův termín).

E.M. byl zřejmě on, kdo napomínal v třicátých letech Karla Čapka, že v době, která potřebuje vychovávat zdatné muže schopné obrany, píše o rýpání v zahrádce; a kdo (jako jeden z nejvyšších důstojníků generálního štábu československé armády) chodil při mobilizaci po tom štábu s nabitou pistolí na zadku. A kdo pak, jako kolaborant nad všechny, nám dělal ministra školství a učil nás, jak správně chápat světodějnou úlohu Velkoněmecké říše do té míry, že parašutisti vyslaní k zabití Heydricha navrhovali prezidentu Benešovi jako náhradní cíl právě Moravce.

Před léty jsem našel na půdě noviny z asi dubna 1945, kde bylo Moravcovo prohlášení snad že ví, jak by skončil a i něco ve smyslu, že to myslel s národem dobře; pak se zastřelil. O současné obdobě viz podčárník článku výchova, vzdělání a propaganda.

(Goebbels snad nakonec postřílel celou svou početnou rodinu i sebe; tak daleko se mi o něm v té knize číst nechtělo; ale fotka jeho tváře na obálce na něco takového vypadá.)

Při tom psaní o náckovském vyvražďování "méněcenných ras" jsem si uvědomil, že výraz 'zacházeli s těmi lidmi jako se zvířaty' (pokusnými či jatečními), který jsem použil v minulém článku, vlastně dnes už není výstižný a mohl by být špatně pochopen: pokud vím, je dnes samozřejmé (snad i podle příslušných zákonů a předpisů), že pokud je třeba zabít obratlovce, musí se tak učinit z jeho pohledu náhle a okamžitě. To při té hromadné vraždě lidí v newyorském mrakodrapu teroristi nesplnili také a nevím nic o nějakém politování té věci od činitelů, kteří ten útok organizovali či přivítali.

Na toho Moravce jsem si vzpomněl před několika dny, když jsem jel autobusem po Libni a ptal jsem se dvou mladých lidí, jestli jim ještě něco říká název 'Moravcova hlava' pro ten kulový plynojem. Neříkal, i když o Moravcovi oba věděli.

Já holt dost pamatuji. Ten mladý člověk, kterého zabila bomba v Dittrichově ulici, se jmenoval Pařízek. Ještě si pamatuji i jméno německého správce v té tátově účtárně Středočeských elektráren (Mittelböhmische Elektrizitätswerke); jmenoval se Melentin a prý vystupoval celkem korektně; i když tenkrát se tomu neříkalo 'poradce'.

K té kaluži malosti: ještě za totáče jsem se dostal po cestě do práce do řeči s lidmi z našeho podniku, které jsem moc neznal; a zavedl jsem řeč na tu Moravcovu roli. A dozvěděl jsem se, že 'to je přece normální, co se tomu divím?'.

Člověk se takhle na veřejnosti leccos dozví: Mladí lidé v Metru si veřejně vykládají ".. tak tam půjdu také, stačí papír 'Proti radaru'". Ptám se: "To máte atomovky tak rádi? My jsme zažili ty obyčejné a i pak legrace rychle skončí." a dostanu odpověď "To neřeším!". Ach jo.

Tu tématiku o marxizmu jsem začal formulovat diskusí v reakci na Vopěnkův článek Veřejný anonym .

Tím se dostáváme i k jinému způsobu, jímž se komunistické "názory" dostávaly do řeči mezi lidmi a asi se tak pořád ještě připomínají: Slušní lidé, kteří za totáče museli být kvůli zaměstnání v KSČ, pociťovali jako velké pokoření, že na schůzích museli opakovat ty komunistické lži a nesmysly. Proto i jinde podvědomě hledali možnosti, jak těm nesmyslům a lžím přiřadit něco rozumného. A de facto tak propagovali a někdy ještě propagují ten komunizmus dál. Takových příkladů znám důvěrně několik i z blízkého příbuzenstva (šlo i o vynikajícího dětského lékaře) a mezi svými kamarády. Totalita je šmejd i v důsledcích a je to jen další doklad toho, jak nebezpečně účinná ta levičácká propaganda je, a to i ve státě, který už v jejím důsledku krachuje a zkrachoval.

Na dokreslení toho, jak jsem myslel uvozovky v kousku textu mého článku o pitomosti socializmu

je Francie vždy nejochotnější k bezzásadové "naivní" podpoře neřádstva v mezinárodních vztazích

teď vidím http://www.novinky.cz/clanek/151688-francie-obnovi-prodej-vojenske-techniky-do-iraku.html .

K pasáži Skandál ODS z toho článku teď vidím komplementární, a hodně silné

http://www.novinky.cz/clanek/151695-prizrak-mafiana-mrazka-se-znovu-vynoril.html .

O těch souvislostech se ví už dlouho.

K ekonomickým otázkám, souvisejícím i s transformací naší ekonomiky, viz

argumentů i formy s komunistickou a nacistickou propagandou o svobodné ekonomice státu (formálně nápadné např. poznámkou o tom "kolik set miliard se prošustrovalo při privatizaci v devadesátých letech", v duchu pověstných 'blbé nálady' a 'vytunelované, vytunelované, vytunelované země').

z mého článku Pekárek byl obecně považován ... , i k tomuto o pitomosti socializmu, vidím kromě toho Mackova textu zajímavou informaci i http://www.reflex.cz/Clanek33859.html . Clintonův bankovní socializmus v USA je zřejmě příčinou všech těch obrovských současných celosvětových problémů.

K celému textu mého článku je dokreslením i Mackův text

http://viditelnymacek.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=129513&menu= .

Ty odkazy mají co říci i k otázce, jak spěchat s přijetím eura.

S USA jako baštou svobodného trhu to sice není tak jasné, jak se nám vždycky zdálo (viz Rooseveltův 'New Deal' a některé jeho projevy nápadné návštěvníku ze socialistické země ještě v šedesátých létech, viz výzdoba pošt v USA, zmíněná v knize Miroslava Holuba), ale podle pozorování mého spolužáka, který žil dlouho v USA, je tam ještě pořád 'socializmu' (tomu rozumím jako 'důsledků socialistického deformování trhu') daleko méně než u nás.

Z našeho pohledu nestydaté ceny lékařské péče v USA jsou v té situaci podle mého (nedávno opraveného) názoru skoro tržní, ve státě s tak vysokými průměrnými příjmy a jistě i mediánem těch příjmů. Vím, že souvisejí (a trh je v těch věcech důsledný) se zodpovědností: Američtí pacienti nepřehánějí svou úctu k lékařům a účinně vymáhají škody, které jim svým rozhodnutím lékař způsobil; k tomu si ti lékaři obvykle platějí vysoké pojistné. V USA je nepředstavitelná situace, že by 'člověk v čekárně žmoulal svou čepici v rozpacích, smí-li upozornit sestru či lékaře na svou přítomnost'. Zjevně nevalná úroveň té péče někde i pro ty skoro všechny, kdo jsou schopni si ji platit, jak si na ni kdysi trpce stěžoval Jan Werich, v důsledku toho trhu skoro zmizela. Horší je to s péčí o ty, kdo na ni vůbec nemají: slyšel jsem, že je organizována z velké části na dobrovolné práci lékařů a že ti bohatí, kteří se v tom orientují, o takovou práci navíc zadarmo moc velký zájem neprojevují. Jako každá charita je to tedy otázka lidského přístupu a důvěry každého jednotlivého člověka, v této věci tedy zejména těch lékařů a bohatých lidí, kteří přispívají na tu mimodobrovolnou část péče o chudé. Je tam ovšem také nepředstavitelné, že by si "chudák" jezdil pro sociální dávky drahým autem, viz i 1/ u slova 'naleštěným'.

Prosím všímejte si dobře ekonomických aktivit, předchozího života a tváře také u lidí, kteří zařizují tu levicovost! Viz např. President ČLK MUDr. David Rath zneužívá a diskredituje Českou lékařskou komoru nebo Proč vlastně jde policie po Rathovi nebo Průvodce Rathem: ohlédnutí za kariérou muže, jehož chování opět jitří emoce nebo Rath požaduje vysokou spoluúčast pacientů, či vyhledáním jména 'Rath' v */.

Specializované oddělení lékařské péče, které léčí i mne, odpovídalo na dotaz ústy sester i lékařů: 'my neobjednáváme'. Proto jsme tam všichni vždycky řadu hodin čekli; přitom 30 Kč vybírali jako podmínku vstupního jednání s kartotékou. Pan primář tam měl třikrát v čekárně vyvěšenu a zvýrazňovačem obarvenu vyhlášku "

Vážení pacienti,

ty poplatky jsme si

my nevymysleli.

Proto se s námitkami a

stížnostmi na ně

neobracejte na sestry

a personál našeho oddělení, ale

na ministerstvo zdravotnictví a

na zákonodárce.

Prof. MUDr. ..... _____, ...

primář oddělení ...

Tak jsem se mu tam chystal vylepit (ale mělo by to po tom líbivém sociálně demokraticko–komunistickém "vylepšení zdravotnického zákonodárství" ještě smysl?, viz i poznámka z Mackovy stránky= ): "

Vážený pane primáři _____u,

těch 30 Kč je poplatek, který Vaši pacienti platí, aby si zvykli na svou roli zákazníka kvalifikované lékařské služby, poskytované jim vaší společností, a rovnoprávného partnera lékaře; tak, aby tou spoluprací co nejlépe udržovali své zdraví a přitom umožnili hospodářskou udržitelnost zdravotnictví, které má díky výzkumu další a další možnosti; ovšem také dražší a dražší. A nedopracovali se stavu, kdy je tu budou léčit a ošetřovat lékaři a sestry z těch nejméně rozvinutých částí světa.

Na takových organizačních opatřeních mají mít zájem i lékaři a sestry: to přece také přibližuje jejich životní standard standardu jejich kolegů v nejrozvinutějších zemích absolutně a současně i relativně k ostatní části populace tak, aby se mohli věnovat zpracování nových informací z oboru a nemuseli se zabývat podružnostmi, jako za totáče si amatérsky opravovat auta a byty; nebo k tomu trapně využívat korupci (viz cimrmanovsky protikorupční 'Slepé střevo nebrat!'). Proto mi vadí, že tu zřejmě děláte místo své organizační práce politickou propagandu a navíc špatné věci.

My pacienti si to totiž právě za ten poplatek máme uvědomit a oprávněně požadovat, abyste s námi nejednal tak přezíravě, jako na té Vaší vyhlášce. A abyste zorganizoval práci Vašeho oddělení tak, abychom nemuseli vždycky zbytečně řadu hodin čekat.

...................................

RNDr. Tomáš Pečený

t.peceny@volny.cz

pacient Vašeho oddělení

". To jsem se ještě domníval, že platy lékařů proti průměru celého národa jsou o hodně menší než na Západě. Podrobnější zkoumání té věci 2/ v souvislosti s vydíráním odboráři a některými (doufejme bývalými) lékaři pak ale ukázalo něco jiného.

Znáte tenhle: OSN se rozhodla uspořádat celosvětovou anketu na téma: 'Jaký je Váš názor na důsledky nedostatku mýdla u vás a v jiných zemích světa?'. Ale narazila na problémy:

- V Bangladéši nikdo nevěděl, co je to 'mýdlo'.

- V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to 'nedostatek'.

- Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to 'vlastní názor' a

- v USA nikdo nevěděl, co je to 'v jiných zemích světa'.

Když už mi tak mysl chodí po těch obecnostech:

Zahlédl jsem v TV americký film o blondýnkách, to je zřejmě ten natočený podle mé oblíbené knížky od Anity Loosové 'Páni mají radši blondýnky...ale žení se s brunetkami'. Ten jsem kdysi viděl a přišlo mi výslovně trapné, jak zřejmě nepochopil základní vtip té knihy a dělá z toho, co Loosová velice vtipně kritizuje, základ úspěšného přístupu k světu; a jediné, co v něm z té knížky zbylo, je krása obou hlavních představitelek (Monroe, Taylor).

Ten film byl prý v Americe oblíbený. To podle mne ukazuje, že Američanům z našeho pohledu opravdu něco chybí a potvrzuje mi to slova mého kamaráda, který tam v šedesátých létech byl na stáži a všude hlásal 'tam se žít nedá, všichni pořád mluvějí jen o penězích'; podobně se vyjadřuje ten vědec, jehož politické názory kritizuji v tom článku o pitomosti socializmu.

Přitom ale od něj i z jiné důvěryhodné strany vím, že ti Američani se navzájem sousedsky podporují a ty peníze i jinak používají zhusta na velmi bohulibé účely v omračujícím měřítku, které snad nemá v Evropě obdobu. A při své celoživotní odborné práci jsem se přesvědčil, že právě oni nepochybně táhnou světový technický a vědecký pokrok. Holt 'jiný kraj, jiný mrav'.

Slyšel jsem názor Miloše Zemana, že mu ta obrana proti raketám nepřipadá dobrá, protože si myslí, že je namířena proti Rusku. Ale že bojovat proti teroristům je nezbytné a že se mu docela líbil něčí preventivní útok na jadernou výrobu protivníka.

Psal jsem tu, že mi připadá daleko lepší se v součinnosti s Ruskem dostatečně připravit a počkat, až jestli se opravdu prokáže, že opravdu jsou ty podezřelé státy tak náckovské, jak vyplývá z řeči jejich představitelů a zatím na ně působit sankcemi, které nestojí životy; a že v nejhorším případě by ten důkaz mohl být právě až zničením letící rakety, pak už by se velení NATO doufám patřičně rychle shodlo s ruským na nutnosti takový stát zneškodnit; a pořád bychom měli šanci, že to přežijeme. A že preventivní útoky se dodatečně moc špatně vysvětlují; podívejte se, jak i tak zdůvodněný zásah, jako bylo odstranění náckovského Saddámova režimu, je pořád ještě námětem té propagandy proti nám. Když naše připravenost bude známa (tajit se tím NATO jistě nebude), moc sotva si na nás někdo troufne. Když se snažím ty věci promýšlet v širších světových souvislostech, viz námět v textu k Ukrajině je potřebí naše dobrá součinnost s NATO a ubezpečení naší pozice v EU, rozumím názorům (tehdy ještě budoucího) prezidenta Zemana lépe.