Máme se bát vytunelování penzijních fondů?

Tomáš Pečený

 

   Podle informace bankovního poradce , kterou nechávám potvrdit i od svého dlouholetého poradce neztratí dluhopisy a jiné cenné papíry v majetku penzijního fondu svou hodnotu při případném úpadku toho fondu. Ten fond po úpadku převezme jiný penzijní fond a klienti o své peníze nepřijdou.

   Centrální banka tu věc hlídá dostatečně a zákonná pravidla hospodaření těch penzijních fondů jsou dostatečně přísná. Stát za ty peníze pro klienty ručí stejně jako za peníze na průběžné penze.

   K takovému úpadku fondu došlo už v České republice několikrát a klienti o své peníze na penzi opravdu nepřišli. Horší by byl úpadek = bankrot našeho státu, jak mi ho předpovídal kamarád ze zahraničí po tom, co levicoví shodili naši vládu během předsednictví EU, viz v článku */. Státnímu bankrotu říkali soudruzi 'měnová reforma'. Pamatuji se, jak jsem v tom roce asi 1953 viděl na veřejnosti dospělé lidi plakat, když přišli podruhé o výsledek dlouholeté práce. K plzeňským událostem, pane profesore Bělohradský, pane doktore Čulíku a pane inženýre Hošku, pak mezi lidmi koloval černý vtip: 'Po Plzni běží chlap a hořekuje 'kdo mě to okrad, kdo mě to okrad?!' a esenbák zakročí příkazem 'Stát!'.

   Všechno zaleží na tom, dokážeme-li si udržet důvěryhodný a na důvěře hodně založený 1/ kapitalizmus. A tedy nepodlehneme PRopagandě, že potíže a problémy s podnikáním při návratu k němu 2/ po sametové revoluci jsou kapitalizmu vlastní, zejména v Česku.

   Na tu PRopagandu si musíme dávat opravdu pozor (viz i odkaz v 3/ u slova 'Ostalgie'), abychom k ní sami nepřispívali. 6.3.11 jsem zahlédl v debatě 'Tah dámou' České televize, z jejíchž účastnic jsem poznal zase paní Dr. Šiklovou, řeč o tom, že lidi na takové věci nemohou stoprocentně spoléhat, 'Jak dlouho už to je, co nebyla žádná změna režimu?' s dojemným povídáním, jak staré paní taková důvěra při měnové reformě nepomohla, ale že je dobře, že lidi mají při tom spoření aspoň dlouho pocit té jistoty. V tom okamžiku jsem to dopáleně vypnul, takže nevím, jestli pak zaznělo, že právě dobrý kapitalizmus takovou věc nikdy neudělal. Takové mlhavé řeči jsou pro tu PR (píár) propagandu jako dělané na míru, tak se přece píár dělá, jakoby řečmi o něčem jiném, které jen evokují staré pocity v jiných souvislostech. (I já jsem si přitom vzpomněl na stesky své mámy, jak si s tátou šetřili za první republiky na penzi a jak z toho pak kvůli té sudeťácké první okupaci nic neměli.)