Máme se bát vytunelování penzijních fondů?
Podle informace bankovního poradce
, kterou nechávám potvrdit i od svého dlouholetého
poradce neztratí dluhopisy a jiné cenné papíry v majetku penzijního
fondu svou hodnotu při případném úpadku toho fondu. Ten fond po úpadku převezme
jiný penzijní fond a klienti o své peníze nepřijdou.
Centrální
banka tu věc hlídá dostatečně a zákonná pravidla hospodaření těch penzijních
fondů jsou dostatečně přísná. Stát za ty peníze pro klienty ručí stejně jako za
peníze na průběžné penze.
K takovému úpadku fondu došlo už v České republice několikrát
a klienti o své peníze na penzi opravdu nepřišli. Horší by byl úpadek = bankrot
našeho státu, jak mi ho předpovídal kamarád ze zahraničí po tom, co levicoví
shodili naši vládu během předsednictví EU, viz v článku */. Státnímu bankrotu říkali
soudruzi 'měnová reforma'. Pamatuji se, jak jsem v tom roce asi 1953 viděl na veřejnosti dospělé lidi plakat, když přišli podruhé o
výsledek dlouholeté práce. K plzeňským událostem, pane profesore
Bělohradský, pane doktore Čulíku a
pane inženýre Hošku, pak mezi lidmi koloval černý vtip:
'Po Plzni běží chlap a hořekuje
'kdo mě to okrad, kdo mě to okrad?!' a esenbák zakročí příkazem 'Stát!'.
Všechno zaleží
na tom, dokážeme-li si udržet důvěryhodný a na důvěře hodně založený 1/ kapitalizmus. A tedy nepodlehneme PRopagandě,
že potíže a problémy s podnikáním při návratu k němu 2/ po sametové revoluci jsou
kapitalizmu vlastní, zejména v Česku.
Na tu PRopagandu
si musíme dávat opravdu pozor (viz i odkaz v 3/ u slova 'Ostalgie'),
abychom k ní sami nepřispívali. 6.3.11 jsem zahlédl v debatě 'Tah
dámou' České
televize, z jejíchž účastnic jsem poznal zase paní Dr. Šiklovou,
řeč o tom, že lidi na takové věci nemohou stoprocentně spoléhat, 'Jak dlouho už
to je, co nebyla žádná změna režimu?' s dojemným povídáním, jak staré paní
taková důvěra při měnové reformě nepomohla, ale že je dobře, že lidi mají při
tom spoření aspoň dlouho pocit té jistoty. V tom okamžiku jsem to dopáleně
vypnul, takže nevím, jestli pak zaznělo, že právě dobrý kapitalizmus takovou
věc nikdy neudělal. Takové mlhavé řeči jsou pro tu PR (píár) propagandu jako
dělané na míru, tak se přece píár dělá, jakoby řečmi o něčem jiném, které jen
evokují staré pocity v jiných souvislostech. (I já jsem si přitom vzpomněl
na stesky své mámy, jak si s tátou šetřili za první republiky na penzi a
jak z toho pak kvůli té sudeťácké
první okupaci nic neměli.)