Odkaz na tento článek jsem odeslal 30.10.09 10:15 redakci
Britských listů formulářem ze stránky; příjem byl potvrzen. 4.6.11 upozorňuji Dr. Čulíka a také p. Čiháka na aktualizaci.
Topolánek versus Klaus?
Propagandu s mediální manipulací opravdu nemůžeme
podceňovat. I reakce na článek s podtitulem Zpravodajství na ČT: prosté,
nebo navedené? Patrně obojí. A později na články v Britských listech, mj. Bojuje Klaus proti Čechům?
a "Češi jsou národ jako
každý jiný. I co do nacionalismu" a další
My "lid"
opravdu nemáme snadnou úlohu v tom, jak se vyznat v takových informacích-dezinformacích.
To jsem zmínil už v odkazu skandál
předchozího článku o socializmu .
Měl jsem dojem, že premiér Topolánek ve své zátěži českou
i evropskou vládní agendou naběhl společným nepříznivcům svým i prezidentovým,
možná částečně i pod vlivem štvanice, pořádané na něj v médiích, mj.
v Britských listech za údajné přisluhování USA.. První můj nápad byl, že
nepříznivcům nejen svým a prezidentovým, ale i nás všech. To jsem měl na mysli
mj. počiny pracovníků česky psaného tisku; ono je dobře se podívat, které
noviny šíří goebbelsovské výmysly o tom, co prezident řekl a reportáž o
té jeho SMS
pro příbuzného a kdo "informuje veřejnost" o položkách adresáře
prezidentova mobilu, se zjevným záměrem ho poškodit a očernit v očích
Topolánka, všech našich lidí i evropské a světové veřejnosti. A je dobře si
rozmyslet, proč to asi dělají; podívejte se do toho článku o socializmu do blízkosti slov 'reprezentaci',
'prezidentovu', 'ideologický' a 'podoby'. Pak mi došlo, že takové řeči se hodí
i těm, kdo podporovali toho druhého kandidáta v minulé prezidentské volbě
(moc daleko k těm prvním nemají).
Právě
jejich faktický reprezentant v rouchu akademického experta v televizi
prohlásil, že mezi Klausem a Topolánkem osobní animozity jsou. Veřejnoprávní televize pak
dokonce přenášela víckrát za sebou a s příslušným komentářem kus záznamu
z brífinku prezidenta a premiéra po předání demise, aby "umožnila
lidem pozorovat, jestli" náznaky té animozity jsou vidět v jejich
vystoupení; něco takového jsem ještě nezažil, a už jsem toho v životě
viděl a o mediální manipulaci četl opravdu hodně. Pro jistotu to tam o těch špatných
vztazích ještě pak opakoval Bursík, který přímo patří do obou těch množin.
Ten dojem, že jde o mediální manipulaci, se mi potvrzoval i tím, že oba ti
politici při tom vystoupení jednali tak kultivovaně, že žádný ten avizovaný
náznak nebyl vidět. K té
manipulaci, zřejmě se snažící svést vinu za drahý pád vlády z Paroubka a
Zelených-KSČM-ČSSD na prezidenta a premiéra, se 28.3.09 přidala (asi neúmyslně)
i televize Z1 svou volbou p. Hvížďaly
pro "diskusi" o té věci s moderátorkou. Věděl jsem dopředu, co
bude říkat; a nemýlil jsem se. U
České televize mi situace připadá jasná: celou
její orientací i faktem, že významné místo v propagandistickém štábu prof.
Švejnara měl bratr moderátora Krause, dobře z takových souvislostí
známého.
(K té
mediální manipulaci: Britské listy si jí všímají hodně. Autorovi toho
citovaného článku připadá, že záměna slov zhruba 'tři čtvrtiny firem dotázaných
v orientačním průzkumu' za 'tři čtvrtiny firem', je skandální a podle
smyslu článku soudím, že celá ta televizní zpráva podle něj silně poškozuje
levici. Já tu záměnu vnímám jako standardní, poměrně často (trochu ledabyle)
Prezident
Klaus se pochopitelně snaží o co nejstabilnější vládu s co nejlepší pověstí; to
jde při patovém výsledku voleb jen dohodou představitelů obou hlavních
politických směrů. Jenže to je možné jen při dostatečné politické zodpovědnosti
faktické opozice a ta ji neosvědčila; prezident zřejmě vycházel ze své
zkušenosti s opoziční smlouvou z doby, kdy ČSSD neházela elementární
zájmy státu tak lehce přes palubu kvůli svým mocenským ambicím. I tak byla ta
opoziční smlouva příliš lákavý cíl té propagandy, před níž se snažím těmito
texty varovat a která dokázala tu pověst důkladně pošpinit. Velkou koalici je
ovšem třeba vidět jako provizorium, pokud možno s pokusem o trvalé řešení
patových výsledků voleb, tak, jak o něm píši v odkazu výsledek referenda toho článku o
socializmu. Důsledky skoro permanentní velké koalice známe třeba z Rakouska;
v trvalém takovém stavu bych se snad sám přidal k jejím kritikům. Ovšem pozor na to,
že (jen?) 'vláda národního konsensu' může správně zhatit levičákům rudým resp. hnědým uskutečnění jejich hlavních plánů, viz o socializmu u těch slov. Proto vnímejme jejich řeči, tj. nejspíš PRopagandu,
o tom, že taková vláda nahrává
extremizmu ("té druhé barvy levicovosti"), opravdu, ale opravdu pozorně. O tom viz i v mém dopisu hejtmanu Palasovi.
Ten
dojem, že premiér naběhl, jsem měl, když jsem ho 25.3.09 slyšel v televizi
jmenovat původce pádu vlády. Domníval jsem se, že těm uvedeným naletěl a
přehlédl potřebu důkladnějšího ověření postoje relevantních lidí i (nikoliv
poprvé) související potřebu větší zdrženlivosti/diplomatičnosti
v politice.
Jenže se
ukazuje, že ten můj dojem nebyl dost správný: to nebyl jen produkt manipulace
médií, to je do značné míry skutečný stav. Cibulkovské
obviňování prezidenta Klause z přílišného respektování ruského postoje i
snahu svést na něj z Paroubka vinu za ten pád vlády sice vidím nadále jako
absurdní, ale ten nesouhlas mezi těmi dvěma lidmi, jichž si obou pro jejich
myšlenkové postupy i praktické zásluhy velmi vážím, se bohužel ukázal reálný.
Pořád
platí, že jsem neviděl 1/ a nevidím
mezi českými politiky člověka, který by po tak katastrofálním výsledku voleb a
při takovém "respektování zájmů státu a jeho občanů" faktickou
opozicí a při takové "politické prozíravosti" i některých svých
kolegů z vlastní strany mohl jako premiér dokázat ve vnitřní politice
v náš prospěch víc než on, viz odkaz úspěchy
toho předchozího článku (i když i při těch úspěších justice se opozici podařilo
udělat a využít další šrám na její celkové pověsti). V té mezinárodní politice
se osvědčil jako dobrý technický manažer; žasl jsem, jak hluboké má znalosti o
evropské energetice (ta věc mne zajímá také, to zmiňuji v uveřejněné
korespondenci) a uplatnil je plně.
V přístupu k Lisabonské smlouvě se
zřejmě zmítá v obrovských tlacích, s námi všemi; to je situace, která
nemá snadné řešení, a v tom smyslu připomíná situaci naší reprezentace
koncem třicátých let nebo českých stavů v šestnáctém století a začátkem
sedmnáctého. Mám za to, že předseda Topolánek měl rozumný záměr i v těch
mezinárodních souvislostech; podle událostí ze začátku října 09 jsem si tím
přestal být jist, ale teď je podrobná zpráva
o tom, jak to skutečně je a co v té věci dělali ministři za Zelené a vidíme co i
teď dělá pan Schwarzenberg.
Z té druhé zprávy je vidět, že ty levicové postoje z článku o socializmu u slova 'proevropskost' nejsou
znakem jen (i těch trochu přebarvených) komunistů; přemýšlejme, které další
skupině českých obyvatel mohou někteří politici naznačovat z takové
Evropské unie výsady. A jak se mu hodí odkaz na protestantského krále Jiřího
z Poděbrad.
Nezapomínejme také na aktivitu třeba Rakušanů v těch věcech, kterou
svými de facto revanšistickými výroky jejich vysoký činitel ve dnech kolem
18.10.09 znovu předvedl. A na postoj některých lidí v Česku, třeba B. Doležala i
v těch souvislostech, které jsem uvedl v odkazech o newspeaku (u slova 'hnědé'), ozbrojeném odporu (u 'kořist') a o metodách boje (u 'stejnou mincí') článku o
socializmu; a v něm u slov Henlein a Frank; a v korespondenci 5/
(u 'Reichenberger Buben').
V poznámce o MUDr. Julínkovi
jsem v souvislostech tohoto článečku zmínil, jak česká veřejnost
"odměňuje" zásluhy; to ostatně věděl už kníže Svatopluk; kéž by si
Češi to jeho ponaučení vzali víc k srdci.
Jako
mediální manipulaci vidím i nadále zdůrazňování toho, že 'Klausovým mužem
v ODS je P. Bém', které prezidentovi zřejmě "přišívá"
zodpovědnost za to, co se dělo v koalici ČSSD a ODS na pražském
magistrátě, z níž se mj. vylíhl Paroubek . (V té souvislosti jsem
psal, že pražskou ODS jsme v příslušných komunálních volbách nevolili.)
(Také o P. Bendlovi jsem slyšel nelichotivou zvěst v souvislosti
s povodní 2002.)
Kdybych
měl odhadnout, ve stejné stupnici jako na konci toho článku o socializmu, škodu
způsobenou každému občanovi naší republiky včetně kojenců tím vyvoláním
nedůvěry vládě v současné situaci, řekl jsem 30000 Kč, tj. víc, než
vším 'tunelováním' dohromady. A kdybych tak měl ocenit škodu vzniklou ve
stejném duchu tím odborářským pučem po Vánocích r. 2000, eufemisticky
nazývaným "televizní krize" (viz v úvodní poznámce v 2/ a v 3/), řekl bych 60000 Kč.
(Opravdu puč: ti revolucionáři porazili Parlament. Tak já dobrou 'občanskou
společnost' nevnímám. Ostatně se takoví teď slovu 'revoluce' nevyhýbají.) Ten
svůj dávný odhad jsem zveřejnil pro upozornění, pod dojmem, že šlo zase o
takovou levičáckou manipulaci. Původně byl 150000 Kč; ale nad Kalouskovou
"volební složenkou" jsem si uvědomil, že to bylo méně, ne však o
řády. Od levicového ekonoma
(contradictio in adjecto obdobně jako 'ledová výheň'?) ani od bojovnice za mír
z Vysoké školy ekonomické přesnější odhad pochopitelně pořád nemohu
dostat.
Po
vysvětlení, které pak teprve naplno vyšlo najevo, bych ten odhad ceny za pád
vlády přirovnal k odhadu ceny naprostého uměleckého unikátu, řekněme
svatováclavské královské koruny (ceny dělené počtem obyvatel): takový odhad
v číslech nikdo zodpovědný nedělá, ale každému je jasné, o jakou hodnotu
šlo.
Na
otázku, je-li lepší, aby rozumní politici a národohospodáři byli při špatném
stavu poznání věci českou veřejností trvale v opozici, nebo se snažili
udělat aspoň něco, nejsem kompetentní odpovědět. Můj životní přístup spíš
odpovídá tomu 'zkusit udělat aspoň něco'; to ovšem dost nahrávalo levičácké
propagandě a hrozilo tedy nesmírnými škodami už v nejbližší budoucnosti.
Na prosperitu a bohatství, které nám všem takovým stavem uniká, myslím moc
smutně, do jisté míry je to pokračování celoživotního osudu nás starých. Psal
jsem tu, že na to by měla opravdu, ale opravdu myslet ta česká a ovšem i
evropská a vlastně už i americká veřejnost; a že u Američanů mne teď dost
uklidňují jejich veřejné protesty proti socializační Obamově zdravotnické
reformě, která podle mne může jen přinést zhoršení, a to i celosvětově, jak
jsem o tom psal v komentářích textů o
socializmu u jmen Rath a Clinton. Výsledky voleb 29.5.10 nám dávají v Česku lepší naději, dokáží-li
je pravicové strany dobře využít, ale viz i dále.
Kamarád,
který žije v zahraničí, mi po tom pádu vlády napsal 'napřed si Češi dělají
z Evropy srandu (Bulhaři čurající do moře) a pak nechají padnout vládu,
zrovna když předsedají Evropě. Já to chápu jako recesi, ale některé státy
v Evropě v okamžiku moc smyslu pro humor nemají. Jak to vypadá,
nezadržitelně se blíží státní bankrot.'. Odepsal jsem mu, že to podle mne vidí
hodně černě; a že pořád jsem optimista. I s tou možností nepřipustit
příliš velké poškozování demokracie v náš i obecný neprospěch
v evropském společenství, jehož jsme členy. Ani ten astronomicky nákladný
a předem ztracený "boj" proti astronomickým jevům.
Ten můj
optimismus byl několik týdnů hodně ztuhlý, s pocity typu "Byli jsme před
EU a budeme i po ní; a i proto bylo potřebí, že jsme v r. 1938
vojensky nebojovali (viz u slova 'ozbrojeným' toho předchozího článku o socializmu ) a i proto tu už měl být ten radar a u něj
ruští pozorovatelé (viz u slov 'lajdáckou' a 'radar' toho článku, na konci jeho
komentářů a v 6/ u slova 'zlajdačila') nebo to velení
protiraketové obrany NATO. Uvědomuji si, že ten výrok by v tomto okamžiku
mohl ještě zhoršit naši pozici, ale lhát bychom si neměli ani teď; to už bychom
v tom nebyli po pás, ale nad hlavu."
K tomu
mému optimismu: teď vidím, že ta kombinace našich politiků různé mentality a
různého zaměření nachází řešení, na kterém přechodná vláda premiéra Fischera dobře
spolupracuje: premiér Topolánek nás uchránil před drahým nesmyslem
v energetice, který k nám procpávají z EU Zelení; a hlavně prezident
Klaus svou prozíravostí a důsledností uspěl při ochraně životně důležité části
naší suverenity. (A zase vidíme, jak k té záležitosti, krajně důležité pro
naši republiku a tím zase i pro život nás všech, přistupují představitelé
levičáků Paroubek a Liška; pozor na ně! A také na soudruha Dr. Zaorálka,
filozofa vystudovaného za totáče; ten pořád projevuje svou selektivní paměť
tvrzením, že za nepříznivý pohled druhých Evropanů na nás může prezident tím
bojem o naši ochranu; nějak přitom zapomíná, jak sami shodili vládu během
našeho předsednictví. Předseda Topolánek ovšem zaplatil za sestavení vlády
příliš vysokou cenu i tím, že přijal na místo ministra zahraničí cizího
státního příslušníka Schwarzenberga,
dosazeného tam zelenými
levičáky; vidíme, jak i on "hájí" naše zájmy a na tom nic nemění, že
teď reprezentuje "super pravicovou" lidoveckou partaj (bylo by
zajímavé slyšet i, jak hodnotí novinářskou činnost Karla Havlíčka Borovského).
Ten by mohl zničit tu naději, kterou vkládám do výsledku voleb 29.5.10 tím, že
by nadále ohrožoval naše zájmy a postavení v EU. Předseda Topolánek ovšem také
neměl přeceňovat výsledky jednání své vlády o ochraně poválečných náhrad (a tím
nepřímo podceňovat pojistku tou výjimkou, o kterou se zasloužil prezident). A
měl by si také dát pozor (diplomacie opravdu není jeho silná stránka), aby už
veřejně neopakoval propagandu přepisovatelů naší historie cílenou na tu
ochranu, tak jako ji zopakoval ve svém projevu k 28. říjnu ve věci popsané
v komentářích toho mého článku o
socializmu blízko slova 'Beran'.) Jeho způsobu vyjadřování,
ale zejména podrazů sprostých médií proti němu se týká i moje poznámka o kulturnosti.
Neuvěřitelné neznalosti naší historie prokazují ty citované články
z Britských listů, i ten Potměšilův. Viz jeho věta 'Klaus se drží
linie svých ideových souputníků z izolacionistické a xenofobní části
konzervativní pravice, která se vždy vz
V těch
souvislostech byla pochopitelná i další část mediální kampaně proti prezidentu
Klausovi zase v levičáckých Britských listech. Termín
'vyprázdněnost' v článku Dr. Čulíka a
bulvární posměšky zeleného
Mgr. Dolejšího
k prezidentovu novoročnímu projevu 2010 o nejvýznamnějších událostech
následujícího roku pro demokratické ovlivňování politiky občany naší republiky
('Pokusme se přispět k tomu, aby volby otevřely cestu
k vytvoření silné a akceschopné vlády, kterou naše země tolik potřebuje.'), vypovídá podle mne zejména o autorech těch článků a o redakci toho
média. Právě tak jako výroky z článku p. Čiháka.
Ke vztahu lidského a politického přístupu těch autorů viz v odkazu termíny článku o socializmu. Jim ten projev
nevyhovoval zřejmě právě proto, že neobsahoval výzvy k revoluci a naopak
varoval před přenášením našich potíží na potomky a před zaplevelením našich
myslí a mařením našeho úsilí chimérami o budoucnosti.
Počet přístupů na tuto stránku od 9.5.09: