Odkaz na tento článek jsem odeslal 30.10.09 10:15 redakci Britských listů formulářem ze stránky; příjem byl potvrzen. 4.6.11 upozorňuji Dr. Čulíka a také p. Čiháka na aktualizaci.

 

Topolánek versus Klaus?

Propagandu s mediální manipulací opravdu nemůžeme podceňovat. I reakce na článek s podtitulem Zpravodajství na ČT: prosté, nebo navedené? Patrně obojí. A později na články v Britských listech, mj. Bojuje Klaus proti Čechům? a "Češi jsou národ jako každý jiný. I co do nacionalismu" a další

 

Tomáš Pečený

 

    My "lid" opravdu nemáme snadnou úlohu v tom, jak se vyznat v takových informacích-dezinformacích. To jsem zmínil už v odkazu skandál předchozího článku o socializmu .

 

    Měl jsem  dojem, že premiér Topolánek ve své zátěži českou i evropskou vládní agendou naběhl společným nepříznivcům svým i prezidentovým, možná částečně i pod vlivem štvanice, pořádané na něj v médiích, mj. v Britských listech za údajné přisluhování USA.. První můj nápad byl, že nepříznivcům nejen svým a prezidentovým, ale i nás všech. To jsem měl na mysli mj. počiny pracovníků česky psaného tisku; ono je dobře se podívat, které noviny šíří goebbelsovské výmysly o tom, co prezident řekl a reportáž o té jeho SMS pro příbuzného a kdo "informuje veřejnost" o položkách adresáře prezidentova mobilu, se zjevným záměrem ho poškodit a očernit v očích Topolánka, všech našich lidí i evropské a světové veřejnosti. A je dobře si rozmyslet, proč to asi dělají; podívejte se do toho článku o socializmu do blízkosti slov 'reprezentaci', 'prezidentovu', 'ideologický' a 'podoby'. Pak mi došlo, že takové řeči se hodí i těm, kdo podporovali toho druhého kandidáta v minulé prezidentské volbě (moc daleko k těm prvním nemají).

      Právě jejich faktický reprezentant v rouchu akademického experta v televizi prohlásil, že mezi Klausem a Topolánkem osobní animozity jsou. Veřejnoprávní televize pak dokonce přenášela víckrát za sebou a s příslušným komentářem kus záznamu z brífinku prezidenta a premiéra po předání demise, aby "umožnila lidem pozorovat, jestli" náznaky té animozity jsou vidět v jejich vystoupení; něco takového jsem ještě nezažil, a už jsem toho v životě viděl a o mediální manipulaci četl opravdu hodně. Pro jistotu to tam o těch špatných vztazích ještě pak opakoval Bursík, který přímo patří do obou těch množin. Ten dojem, že jde o mediální manipulaci, se mi potvrzoval i tím, že oba ti politici při tom vystoupení jednali tak kultivovaně, že žádný ten avizovaný náznak nebyl vidět.  K té manipulaci, zřejmě se snažící svést vinu za drahý pád vlády z Paroubka a Zelených-KSČM-ČSSD na prezidenta a premiéra, se 28.3.09 přidala (asi neúmyslně) i televize Z1 svou volbou  p. Hvížďaly pro "diskusi" o té věci s moderátorkou. Věděl jsem dopředu, co bude říkat; a nemýlil jsem se. U České televize mi situace připadá jasná: celou její orientací i faktem, že významné místo v propagandistickém štábu prof. Švejnara měl bratr moderátora Krause, dobře z takových souvislostí známého.

 

     (K té mediální manipulaci: Britské listy si jí všímají hodně. Autorovi toho citovaného článku připadá, že záměna slov zhruba 'tři čtvrtiny firem dotázaných v orientačním průzkumu' za 'tři čtvrtiny firem', je skandální a podle smyslu článku soudím, že celá ta televizní zpráva podle něj silně poškozuje levici. Já tu záměnu vnímám jako standardní, poměrně často (trochu ledabyle) používanou zkratku a celou tu zprávu za docela rozumný a skutečnosti odpovídající popis té věci, i když sám ten průzkum názorů podnikatelů byl katastrofálně špatný. Je také otázka, jestli se má o takových věcech vůbec hlasovat; přírodní vědy by se hlasováními správného popisu světa nedobraly. Obdobnou zkušenost různých výkladů politiky jsem udělal i s příbuznými, kteří se věcmi do té hloubky nezabývají. Takže ono to s tou televizní manipulací nemusí být přesně tak, jak mi to připadá. Je možný i výklad, že nezainteresovaní zpravodajci mohou těžko vnímat takové rozdíly, které nám, kdo máme určité názory, připadají do nebe volající. Nebo, že se aspoň vedení mediální instituce snaží o kompenzace, když příslušný redaktor nemá vůbec úroveň patřičnou k takové analýze; to jsem jindy pozoroval i já; v tom případě "kupodivu" bez kompenzace. Obrovský vliv médií prostřednictvím "lidu" na politiku je nepochybný při všech těch výkladech a tu věc je v demokracii potřebí celospolečensky dobře sledovat. A snažit se přitom co nejvíc, aby samo to sledování nebylo takovou manipulací; to je strašlivě obtížný úkol. )

 

     Prezident Klaus se pochopitelně snaží o co nejstabilnější vládu s co nejlepší pověstí; to jde při patovém výsledku voleb jen dohodou představitelů obou hlavních politických směrů. Jenže to je možné jen při dostatečné politické zodpovědnosti faktické opozice a ta ji neosvědčila; prezident zřejmě vycházel ze své zkušenosti s opoziční smlouvou z doby, kdy ČSSD neházela elementární zájmy státu tak lehce přes palubu kvůli svým mocenským ambicím. I tak byla ta opoziční smlouva příliš lákavý cíl té propagandy, před níž se snažím těmito texty varovat a která dokázala tu pověst důkladně pošpinit. Velkou koalici je ovšem třeba vidět jako provizorium, pokud možno s pokusem o trvalé řešení patových výsledků voleb, tak, jak o něm píši v odkazu výsledek referenda toho článku o socializmu. Důsledky skoro permanentní velké koalice známe třeba z Rakouska; v trvalém takovém stavu bych se snad sám přidal k jejím kritikům. Ovšem pozor na to, že (jen?) 'vláda národního konsensu' může správně zhatit levičákům rudým resp. hnědým uskutečnění jejich hlavních plánů, viz o socializmu u těch slov. Proto vnímejme jejich řeči, tj. nejspíš PRopagandu, o tom, že taková vláda nahrává extremizmu ("té druhé barvy levicovosti"), opravdu, ale opravdu pozorně. O tom viz i v mém dopisu hejtmanu Palasovi.

 

     Ten dojem, že premiér naběhl, jsem měl, když jsem ho 25.3.09 slyšel v televizi jmenovat původce pádu vlády. Domníval jsem se, že těm uvedeným naletěl a přehlédl potřebu důkladnějšího ověření postoje relevantních lidí i (nikoliv poprvé) související potřebu větší zdrženlivosti/diplomatičnosti v politice.

     Jenže se ukazuje, že ten můj dojem nebyl dost správný: to nebyl jen produkt manipulace médií, to je do značné míry skutečný stav. Cibulkovské obviňování prezidenta Klause z přílišného respektování ruského postoje i snahu svést na něj z Paroubka vinu za ten pád vlády sice vidím nadále jako absurdní, ale ten nesouhlas mezi těmi dvěma lidmi, jichž si obou pro jejich myšlenkové postupy i praktické zásluhy velmi vážím, se bohužel ukázal reálný.

 

     Pořád platí, že jsem neviděl 1/ a nevidím mezi českými politiky člověka, který by po tak katastrofálním výsledku voleb a při takovém "respektování zájmů státu a jeho občanů" faktickou opozicí a při takové "politické prozíravosti" i některých svých kolegů z vlastní strany mohl jako premiér dokázat ve vnitřní politice v náš prospěch víc než on, viz odkaz úspěchy toho předchozího článku (i když i při těch úspěších justice se opozici podařilo udělat a využít další šrám na její celkové pověsti). V té mezinárodní politice se osvědčil jako dobrý technický manažer; žasl jsem, jak hluboké má znalosti o evropské energetice (ta věc mne zajímá také, to zmiňuji v uveřejněné korespondenci)  a uplatnil je plně.

     V přístupu k Lisabonské smlouvě se zřejmě zmítá v obrovských tlacích, s námi všemi; to je situace, která nemá snadné řešení, a v tom smyslu připomíná situaci naší reprezentace koncem třicátých let nebo českých stavů v šestnáctém století a začátkem sedmnáctého. Mám za to, že předseda Topolánek měl rozumný záměr i v těch mezinárodních souvislostech; podle událostí ze začátku října 09 jsem si tím přestal být jist, ale teď je podrobná zpráva o tom, jak to skutečně je a co v té věci dělali ministři za Zelené a vidíme co i teď dělá pan Schwarzenberg. Z té druhé zprávy je vidět, že ty levicové postoje z článku o socializmu u slova 'proevropskost' nejsou znakem jen (i těch trochu přebarvených) komunistů; přemýšlejme, které další skupině českých obyvatel mohou někteří politici naznačovat z takové Evropské unie výsady. A jak se mu hodí odkaz na protestantského krále Jiřího z Poděbrad.

     Nezapomínejme také na aktivitu třeba Rakušanů v těch věcech, kterou svými de facto revanšistickými výroky jejich vysoký činitel ve dnech kolem 18.10.09 znovu předvedl. A na postoj některých lidí v Česku, třeba B. Doležala i v těch souvislostech, které jsem uvedl v odkazech o newspeaku (u slova 'hnědé'), ozbrojeném odporu (u 'kořist') a o metodách boje (u 'stejnou mincí') článku o socializmu; a v něm u slov Henlein a Frank; a v korespondenci 5/ (u 'Reichenberger Buben').

 

     V poznámce o MUDr. Julínkovi jsem v souvislostech tohoto článečku zmínil, jak česká veřejnost "odměňuje" zásluhy; to ostatně věděl už kníže Svatopluk; kéž by si Češi to jeho ponaučení vzali víc k srdci.

 

     Jako mediální manipulaci vidím i nadále zdůrazňování toho, že 'Klausovým mužem v ODS je P. Bém', které prezidentovi zřejmě "přišívá" zodpovědnost za to, co se dělo v koalici ČSSD a ODS na pražském magistrátě, z níž se mj. vylíhl Paroubek . (V té souvislosti jsem psal, že pražskou ODS jsme v příslušných komunálních volbách nevolili.) (Také o P. Bendlovi jsem slyšel nelichotivou zvěst v souvislosti s povodní 2002.)

 

     Kdybych měl odhadnout, ve stejné stupnici jako na konci toho článku o socializmu, škodu způsobenou každému občanovi naší republiky včetně kojenců tím vyvoláním nedůvěry vládě v současné situaci, řekl jsem 30000 Kč, tj. víc, než vším 'tunelováním' dohromady. A kdybych tak měl ocenit škodu vzniklou ve stejném duchu tím odborářským pučem po Vánocích r. 2000, eufemisticky nazývaným "televizní krize" (viz v úvodní poznámce v 2/ a v 3/), řekl bych 60000 Kč. (Opravdu puč: ti revolucionáři porazili Parlament. Tak já dobrou 'občanskou společnost' nevnímám. Ostatně se takoví teď slovu 'revoluce' nevyhýbají.) Ten svůj dávný odhad jsem zveřejnil pro upozornění, pod dojmem, že šlo zase o takovou levičáckou manipulaci. Původně byl 150000 Kč; ale nad Kalouskovou "volební složenkou" jsem si uvědomil, že to bylo méně, ne však o řády. Od levicového ekonoma (contradictio in adjecto obdobně jako 'ledová výheň'?) ani od bojovnice za mír z Vysoké školy ekonomické přesnější odhad pochopitelně pořád nemohu dostat.

     Po vysvětlení, které pak teprve naplno vyšlo najevo, bych ten odhad ceny za pád vlády přirovnal k odhadu ceny naprostého uměleckého unikátu, řekněme svatováclavské královské koruny (ceny dělené počtem obyvatel): takový odhad v číslech nikdo zodpovědný nedělá, ale každému je jasné, o jakou hodnotu šlo.

 

     Na otázku, je-li lepší, aby rozumní politici a národohospodáři byli při špatném stavu poznání věci českou veřejností trvale v opozici, nebo se snažili udělat aspoň něco, nejsem kompetentní odpovědět. Můj životní přístup spíš odpovídá tomu 'zkusit udělat aspoň něco'; to ovšem dost nahrávalo levičácké propagandě a hrozilo tedy nesmírnými škodami už v nejbližší budoucnosti. Na prosperitu a bohatství, které nám všem takovým stavem uniká, myslím moc smutně, do jisté míry je to pokračování celoživotního osudu nás starých. Psal jsem tu, že na to by měla opravdu, ale opravdu myslet ta česká a ovšem i evropská a vlastně už i americká veřejnost; a že u Američanů mne teď dost uklidňují jejich veřejné protesty proti socializační Obamově zdravotnické reformě, která podle mne může jen přinést zhoršení, a to i celosvětově, jak jsem o tom psal v komentářích textů o socializmu u jmen Rath a Clinton. Výsledky voleb 29.5.10 nám dávají v Česku lepší naději, dokáží-li je pravicové strany dobře využít, ale viz i dále.

     Kamarád, který žije v zahraničí, mi po tom pádu vlády napsal 'napřed si Češi dělají z Evropy srandu (Bulhaři čurající do moře) a pak nechají padnout vládu, zrovna když předsedají Evropě. Já to chápu jako recesi, ale některé státy v Evropě v okamžiku moc smyslu pro humor nemají. Jak to vypadá, nezadržitelně se blíží státní bankrot.'. Odepsal jsem mu, že to podle mne vidí hodně černě; a že pořád jsem optimista. I s tou možností nepřipustit příliš velké poškozování demokracie v náš i obecný neprospěch v evropském společenství, jehož jsme členy. Ani ten astronomicky nákladný a předem ztracený "boj" proti astronomickým jevům.

 

     Ten můj optimismus byl několik týdnů hodně ztuhlý, s pocity typu "Byli jsme před EU a budeme i po ní; a i proto bylo potřebí, že jsme v r. 1938 vojensky nebojovali (viz u slova 'ozbrojeným' toho předchozího článku o socializmu  ) a i proto tu už měl být ten radar a u něj ruští pozorovatelé (viz u slov 'lajdáckou' a 'radar' toho článku, na konci jeho komentářů a v 6/ u slova 'zlajdačila') nebo to velení protiraketové obrany NATO. Uvědomuji si, že ten výrok by v tomto okamžiku mohl ještě zhoršit naši pozici, ale lhát bychom si neměli ani teď; to už bychom v tom nebyli po pás, ale nad hlavu."

 

     K tomu mému optimismu: teď vidím, že ta kombinace našich politiků různé mentality a různého zaměření nachází řešení, na kterém přechodná vláda premiéra Fischera dobře spolupracuje: premiér Topolánek nás uchránil před drahým nesmyslem v energetice, který k nám procpávají z EU Zelení; a hlavně prezident Klaus svou prozíravostí a důsledností uspěl při ochraně životně důležité části naší suverenity. (A zase vidíme, jak k té záležitosti, krajně důležité pro naši republiku a tím zase i pro život nás všech, přistupují představitelé levičáků Paroubek a Liška; pozor na ně! A také na soudruha Dr. Zaorálka, filozofa vystudovaného za totáče; ten pořád projevuje svou selektivní paměť tvrzením, že za nepříznivý pohled druhých Evropanů na nás může prezident tím bojem o naši ochranu; nějak přitom zapomíná, jak sami shodili vládu během našeho předsednictví. Předseda Topolánek ovšem zaplatil za sestavení vlády příliš vysokou cenu i tím, že přijal na místo ministra zahraničí cizího státního příslušníka Schwarzenberga, dosazeného tam zelenými levičáky; vidíme, jak i on "hájí" naše zájmy a na tom nic nemění, že teď reprezentuje "super pravicovou" lidoveckou partaj (bylo by zajímavé slyšet i, jak hodnotí novinářskou činnost Karla Havlíčka Borovského). Ten by mohl zničit tu naději, kterou vkládám do výsledku voleb 29.5.10 tím, že by nadále ohrožoval naše zájmy a postavení v EU. Předseda Topolánek ovšem také neměl přeceňovat výsledky jednání své vlády o ochraně poválečných náhrad (a tím nepřímo podceňovat pojistku tou výjimkou, o kterou se zasloužil prezident). A měl by si také dát pozor (diplomacie opravdu není jeho silná stránka), aby už veřejně neopakoval propagandu přepisovatelů naší historie cílenou na tu ochranu, tak jako ji zopakoval ve svém projevu k 28. říjnu ve věci popsané v komentářích toho mého článku o socializmu blízko slova 'Beran'.) Jeho způsobu vyjadřování, ale zejména podrazů sprostých médií proti němu se týká i moje poznámka o kulturnosti.

    K těm vazbám na ekonomické subjekty, které byly Topolánkově vládě vyčítány (tím nemám na mysli Vondrovo ministerstvo a výběrové řízení pro zajištění podpory předsednictví EU): Opravdu jsou v tom lepší další vlády, které zahrnují i nové politické strany? Pořád jsem přesvědčen, že pro zlepšování úrovně politiky u nás je lepší se zaměřit na systém dvou stran a slušnost těch dvou velkých, než se znovu a znovu pokoušet spoléhat na ty nově vznikající a tím "zcela čisté a lepší", jak jsem o tom psal paní Dr. Šiklové. Tento odstavec jsem připsal v souvislosti s vládní krizí v dubnu 2011; do tématu tohoto textu patří jen volně, mj. svou souvislostí s hájením zájmů České republiky i proti propagandě, která v posledních letech hodně užívá obviňování celé naší republiky z korupce. Už dávno jsem si myslel, že je potřebí financování stran zákonně upravit. Informace p. Hvížďaly, kterou slyším 15.4.11 o tom, že i v Rakousku je právě řešen ten problém, mi tu věc připomněla. Zásady, které v tom rakouském návrhu jsou, že totiž sponzor nesmí být ze zahraničí a že každý sponzorský dar politické straně, větší než stanovená mez, musí být zveřejněn i s identifikací dárce, se mi velice zalíbily a hned jsem si začal vymýšlet podrobnosti té regulace. (O té mezi stanovené s ohledem na možnosti průměrného občana, výslovném zákazu příjmu darů v hotovosti i více darů z jednoho účtu v jednom volebním období, uzávěrce po dobu volebního období a povinností auditu a jeho zveřejnění vždy po začátku té uzávěrky. A o tom, že i strop výdajů stran na volební kampaň může zvětšit poměrný význam státního příspěvku stranám a omezit tak potřebu sponzorování. A že původ a výše těch sponzorských darů by se tím vším staly i relevantními argumenty ve volební soutěži.) Jenže pak mi konzultace s dalším člověkem ukázala, že by to všechno mohla být jen obdoba prohibice a nejspíš by to situaci jen ještě zhoršilo přesunem těch věcí do černé ekonomiky. A že tedy cesta je jen v důkladném zprůhledňování všech státních výdajů, dnes tedy, podle toho konzultujícího, jejich průběžným zveřejňováním na Internetu, a v dozoru zase spoustou řadových lidí. Tu věc navrhoval už za první ČSR spisovatel Karel Čapek, dokonce detailně s tím, že každý člověk by se měl dozvědět, na co a komu byly právě jeho daně vyplaceny, i když s tím by byla asi potíž i při dnešních technických možnostech. Po té konzultaci jsem neviděl, proč by dnes všechny státní a komunální výdaje neměly být trvale přístupné na Internetu. Ale pak jsem si uvědomil, že ani ten konzultující, dobře znalý praktické situace ve financích a podnikání, neví o žádném státě, kde by takové průběžné zveřejňování už bylo zavedeno, a ověřil jsem, že o něm neví ani Euroskop. Takže jde zase jen o ideovou představu, která by se musela ověřit prakticky, přičemž to ověřování je pro ověřující stát destruktivní - může vést k odrazení klíčových investorů (i když jejich rétorika ho požaduje) a tedy zhroucení jeho ekonomiky a také je sotva myslitelné pro vojenské zakázky. A že současný stav u nás, kdy kdokoliv může získat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím oficielní údaj o jednotlivosti, kterou potřebuje vědět, je asi největší účelný stupeň otevřenosti a že tedy záleží jen na aktivitě mnoha lidí, jak si ty informace potřebné pro volební rozhodování opatřují. A že je přitom ovšem nezbytné, aby ti lidé nebyli při výběru těch jednotlivostí odkázáni na informace z médií, která prosazují zájem někoho jiného, viz v tom textu u slova 'mediokracii' a odkazy odtamtud, hlouběji zejména o tisku s cizími vlastníky. Byl by vlastně ten Čapkův námět dnes tak obtížně realizovatelný? Viz 4/; byl by čistě administrativní, takže by se v něm žádný cizí zájem výběrem informace nemohl objevit a přitom by se týkal každého a byl každému srozumitelný. A takový systém informování každého člověka už ve zdravotnictví u nás běží, i s vracením poplatků převyšujích zákonnou mez.

 

     Neuvěřitelné neznalosti naší historie prokazují ty citované články z Britských listů, i ten Potměšilův. Viz jeho věta 'Klaus se drží linie svých ideových souputníků z izolacionistické a xenofobní části konzervativní pravice, která se vždy vzpouzela jakémukoliv přezkumu domácích – možná špatných, ale „našich“ – praktik a zvyklostí zvenčí'; slyšel někdy jméno Runciman?  A zejména Dr. Čulík by si měl zkusit doložit z poctivého vědeckého pramene, ne z těch učebnic pro střední školy (zřejmě ve "vyspělé zemi"), že v jeho nezodpovědném tvrzení 'v meziválečné ČSR byla sice demokracie, ale jen pro tzv. Čechoslováky (=Čechy), nikoliv pro příslušníky menšin jako etnických skupin', obsaženém v jeho levičácky nadutém "ponaučení", je vůbec něco jiného než nacistická propaganda; viz odkazy na literaturu z toho mého článku 7/ v Britských listech. Těch věcí se také v článku o socializmu týká text u slov 'vychloubal', 'proevropskost' a 'bulvár'. Čulíkův postoj k vlastnímu národu jsem komentoval v článečku Vládla nám.

     V těch souvislostech byla pochopitelná i další část mediální kampaně proti prezidentu Klausovi zase v levičáckých Britských listech. Termín 'vyprázdněnost'  v článku Dr. Čulíka a bulvární posměšky zeleného Mgr. Dolejšího k prezidentovu novoročnímu projevu 2010 o nejvýznamnějších událostech následujícího roku pro demokratické ovlivňování politiky občany naší republiky ('Pokusme se přispět k tomu, aby volby otevřely cestu k vytvoření silné a akceschopné vlády, kterou naše země tolik potřebuje.'), vypovídá podle mne zejména o autorech těch článků a o redakci toho média. Právě tak jako výroky z článku p. Čiháka. Ke vztahu lidského a politického přístupu těch autorů viz v odkazu termíny článku o socializmu. Jim ten projev nevyhovoval zřejmě právě proto, že neobsahoval výzvy k revoluci a naopak varoval před přenášením našich potíží na potomky a před zaplevelením našich myslí a mařením našeho úsilí chimérami o budoucnosti.

 

 

Počet přístupů na tuto stránku od 9.5.09: