nebarevně
barevně, s mým "barevným výkladem"                               

politických souvislostí, viz v seznamu textů.

'veřejný nepřítel číslo 1' (ten výraz jsem v textu německy dosadil podle slovníku, s pomocí té paní, které dále v článku děkuji za překlad; táta, kterého jsem se na takové věci ptal, už nežije a nenašel jsem nikoho, kdo by si pamatoval originál).

Viz i  Reportéři ČT, diskuse k pořadu . Tu kritizovanou terminologii, označující nacisty za pravicové, mi pak hájil i akademický odborník z oboru (viz úvod hlavního článku), ale nemohu si pomoci: je matoucí a komunistům se hodí, protože zamlžuje fakt, že jejich organizace a významná část ideologie se od té náckovské liší prakticky jen jazykem vyjádření, pro který existuje docela výstižný slovníček; proto komunisti tu terminologii ve své propagandě pořád používají.

     Je trapné, že ta (i neo)komunistická PRopaganda ostouzením pravicovosti je v českých médiích pořád skoro pravidlem ( */), viz i moje korespondence pro politologa blízko slova 'rejdům'. I on ví, že ta 'pravicovost' takových 'extremistů' či 'radikálů' je PR termín, který si dokázala prosadit komunistická propaganda a zná kořeny, kterými ta propaganda prorostla do "našich" médií, i té České televize. Ví také o interních organizačních důvodech, proč se někteří jiní politologové proti tomu zneužití termínů neangažují.

     Termíny jsou pro PRolhanou PR PRropagandu neocenitelné.

     Mohutné ostouzení pojmu 'pravicový' zařizují i takoví, jako Cibulka, už tím, že se pravicové prohlašují. (Neprávem.) Slabý odvar té úrovně předvedl Slačálek .

 

     Nezapomínejme, že hnědí i rudí zařizují ráj na Zemi pro ty, kteří jsou toho hodni; o těch ostatních je jasné, že tu nebudou zaclánět. Třeba marxista Pol Pot měl v té věci zcela jasno a tu vizi šťastné budoucnosti celostátně uskutečňovali jeho stoupenci, rázně a s konečnou platností na místě: Máš brýle? Tak to jsi byl inteligent, tedy třídní nepřítel. Budiž po pravdě řečeno, že u těch rudých je takový přístup spíš výstřelek, normální komunisti nebyli žádní vrazi, ale lidé podvedení právě poukazováním na sociální a humánní stránku. I když jáchymovský a pokud vím i příbramský koncentrák srovnání s těmi náckovskými snese; a viz o MOSTu INTELIGENCE v Praze Braníku.

Ty hnědé máme s takovým přístupem zafixované. [Tady poruším to nepřipomínání minulosti, lidi slabší nátury prosím aby tu závorku dál nečetli: o tom je nesmírná spousta svědectví koncentráčníků, šlo i o "vědecké práce na dostatečně velkých statistických souborech" odnímáním životně důležitých orgánů vivisekcí, injekcí fenolu do žil a zkoumáním, jak dlouho vydrží homo sapiens plavat v ledové vodě; smrtících injekcí dětem do srdce "odůvodněných" oběti ochranou proti tuberkulóze; vrstvení nemocných vězňů při "mezinárodní inspekci" aj., viz B. Hrabal, Pábitelé, povídka Jarmilka; Židů v rámci 'Endlösung' 'židovské otázky' povraždili miliony, většinou udušením spousty nahých maminek s jejich dětmi společně s mnoha dalšími nahými muži kyanovodíkem.] Ten můj táta i můj starší spolupracovník z TESLA dostali od gestapáků na úvod orientačního výslechu, bez nějakého obvinění, aspoň nafackováno. Ti, kdo koncentrák přežili, se po osvobození vraceli jako kostry potažené kůží. Někdo vyčítá našim lidem ponižování a nekřesťanské surovosti na okupantech pak při osvobozování, dříve než se československý stát mohl chopit ztracené vlády. Ale kdyby on sám předtím dostal na ulici od kluka Hitlerjugend facku, když nesmekl před hákenkrajcem a kdyby se jemu právě vraceli v takovém stavu jeho rodiče, bratři a sestry, ukázalo by se, jak by se choval on. I tak to byl v souhrnu jen nepatrný zlomek toho, co museli vytrpět naši lidi od okupantů.

 Ale pozor: v šedesátých letech nám říkali moji tehdy mladí vrstevníci Němci ve Weimaru o Buchenwaldu (to pokud vím nebyl vyhlazovací tábor) : 'Tady "nikdo nic nevěděl", to víte, měšťáci!'. Propaganda koncentráky označovala jako převýchovu k práci ('Arbeit macht frei'; dozorkyně v nich také převychovávaly naše lékařky a vědecké pracovnice a asi i studentky k hygieně na tom snad 1 m2, který měl vězeň průměrně k dispozici, 'Reinigkeit halb Gesundheit') a ti, kdo museli v Německu vyjadřovat náckům podporu (tj. všichni) zřejmě opravdu raději nic nevěděli. Holt totalita; to by si potřebovali levičáci z britských a amerických univerzit jednou zkusit, ona by je ta levicovost přešla; i když při pohledu na ty naše a francouzské akademické si tím nejsem tak docela jist.

 

     Ten slovníček překladu z jednoho 'newspeak'u do druhého si dost považuji, z velké části jako rodinné dědictví; tak o věci rudo-hnědé podobnosti mluvíval ten můj táta, žádný velký politik, účetní elektrárenského podniku:

 'soudruh Heydrich', 'soudruh Goebbels', 'milicionáři z SS', fýrer (Vůdce) Brežněv.

     (Snadno si dnes vytvoříte i rozšíření toho slovníčku o další aktuální "jazyky"; některé pojmy, třeba 'gestapo', v nich ovšem ještě nemají ekvivalent.)

 

     To vyjadřování se používalo pro rozšťourávání totáče hodně. Terminologii toho slovníčku mám tak zažitou, ty výrazy jsme tak běžně "omylem" zaměňovali na mém pracovišti zejména v TESLA Vakuové technice na Jenerálce v sedmdesátých a osmdesátých letech, že jsem nedávno ani nemohl uvěřit, když se ukázalo, že se je někdo relevantní neodvažuje použít.

     Vzpomínám si také, jak náš "odborový důvěrník", když musel vybírat na 'Fond solidarity' (to byla nějaká ptákovina snad s "bojem za mír"), žádal všechny o příspěvek 'na Solidarność'.

 

     Takových případů bylo moc. Ze společenských důvodů bych asi neměl zevrubně popisovat, co na mnoha záchodech znamenal nápis SRPM ("obdoba" VŘSR; to měli komunisti všude; konec té zkratky znamenal 'rychle, posílíš mír').

     Další asociace: 'Velká Říjnová Socialistická Revoluce byla v listopadu; a tak je to se vším.' Ten vtip upozorňoval na to, jak i komunistická propaganda je propracovaným systémem lží. Viz i tehdejší oblíbená "úprava" úsloví ('Televize') ' lže, jako když Rudé právo tiskne.'

 

   V mém rodě byl také strýc, který (chudák, dost postižený z první války) se špatně orientoval v politické situaci po 'Únoru':

Způsobil si řadu nepříjemností "omylem" při vyplňování 'kádrového dotazníku' (vědí ještě vůbec dnešní mladí lidé, co to bylo?):

    Co jste dělal v květnu 1945: souhlasil jsem

    Co jste dělal v únoru 1948: stavěl jsem barikády.

 

   Znáte ten slovenský:

Starý bača si sťažoval, že "mal  tridsať oviec, ale všetkých mu ich zožral jaguár".

"Jaguár??"

"Alebo to bol Február?"?

 

   Nebyli to jen řadoví lidé, od nichž pocházely takové podněty. Mnohdy s tím – statečností a šikovností tvůrců – byl spojen velmi silný kulturní zážitek. Vzpomínám na koncerty skupiny 'Spirituál kvintet'. V jejich nádherné písni 'Žízeň' jsem snad právem slyšel 'freedom'. A nezůstávali jen u takových náznaků, o tom výmluvně svědčí i text té písně; vzpomínám si, že jsem jejich koncert slyšel v malém sálku těsně před sametovou revolucí, možná 16.11.89 večer; a že i tehdy jsem ještě uvažoval o tom, zajít za účinkujícími a upozornit je, aby si dávali větší pozor co říkají, že by bylo škoda nechat se od režimu umlčet, kdyby ještě nepraskl. (Tu ukázku písně z r. 1985 jsem převzal s laskavým svolením Spirituál kvintetu, z jeho 'Antologie 1960-1995'.)

Naučení, které z toho pro mne plyne: takovýhle způsob řešení rudé totalitní okupace byl bezkonkurenčně nejúčinnější a vyčítat Čechům v té situaci nedostatek bojovného hrdinství je jen příznak hlouposti kritizujícího a šovinizmu, pocházejícího odjinud. Opravdoví bojovníci se zbraní, např. naši bratři Mašínové, totiž musejí zabíjet i lidi, kteří by rádi skončili tu totalitu také. Viz i kamarád funkcionář. Ty totalitní režimy kromě toho mají tak dokonalý systém provokatérů, že i samo zapojení do kolektivu uvažujícího o odbojové akci je málo účelný hazard s osudem celého rodu. Otec mého kamaráda byl za pokus o protikomunistický odpor (*/) po únoru 1948 vězněn na 25 let v Leopoldově (pak ho pustili dřív amnestií asi 1963). Jeho příběh byl charakteristický: pokusil se, jako skaut, o kontakt s někým, kdo by s ním v té věci spolupracoval; ovšem hned ten první, s nímž to zkusil, byl provokatér. Někdy se v noci budím hrůzou z toho, co bych jako dospělý za nácků udělal, kdyby mne někdo neznámý oslovil s tím, že je parašutista a potřebuje pomoc. Za komunistů se mi to nestalo, snad bych byl tu věc odmítl jako špatný vtip a možná se tak i dokázal obhájit za neoznámení. Na takový výklad by mi ovšem gestapo neskočilo. Teď je těžko se vžít do pocitů dospělých Čechů při naléhavosti té potřeby aktivního odporu; možná v té mezní válečné situaci člověk jedná jinak, než by si uměl v míru představit. Vzpomínám si, jak při sovětské vojenské okupaci v r. 1968 jsem šel v sadu po Letné a slyšel jsem střelbu ze samopalu; a samotného mne překvapil můj pocit 'tak ať si do mne střelejí'; to byl ovšem důsledek emocí toho okamžiku. Tím víc oceňuji hrdinství chladnokrevnou rozvahou, jaké prokázal generál Eliáš a mnoho dalších. A skláním se před těmi, kdo i po cestě na popraviště dokázali, že své činy pořád považují za správné; takových Čechů bylo za Protektorátu hodně; tak přistoupila k svému osudu za komunismu pokud vím i Dr. Horáková.

 

Náckové měli také ze svých zpravodajských služeb informaci, že Češi jsou 'smějící se bestie'. Na 'šeptandu' se trochu pamatuji, ta nebyla tak rozumová, snad proto, že poměr krutosti k absurditě režimu byl za nácků podstatně větší. (I ta věc je zneužívána k mnohočetně PRolhané levičácko-nacionalistické protičeské PRopagandě, jak je vidět z výroku 'Starší generace Sudetoněmců má na Čechy vzpomínku jako na „smějící se bestie“, což vzniklo z toho, že se při mučení a vraždění Němců po druhé světové válce smáli.' převzatého z Beerovy stránky, který je v naprostém rozporu s tím, co o té věci z vlastní zkušenosti vím. Češi se okupantům ovšem vysmívali pak i poraženým někdy veřejně, zejména tím, že teď konečně jdou 'Heim ins Reich!', jak se toho za Hitlera tolik domáhali; viz i */ u slov 'o povinném chování'.)

 

Kamarád byl asi v r.1969 na stáži snad v Kanadě a viděl tam výstavu světového humoru nebo reportáž o ní.  Dobrá polovina té výstavy byla česká tvorba ze srpna 1968 a její zahraniční obdoba na to téma. A jsem přesvědčen (mám i důkazy), že poznatek těch lidí ze Sovětského svazu a Bulharska  (s nimiž tu naši lidé v r. 1968 na ulici v tom duchu diskutovali), že byli režimem obelháni a zbytečně vystaveni obtížím a nebezpečí, zřetelně přispěl ke vzniku 'perestrojky' a rozumného řešení krachu komunizmu; tak, jako u nás i v SSSR úsilí výslovných disidentů.

Užijeme si vůbec ještě někdy tolik srandy, jako za rudého socializmu? Projevy 'prvního tajemníka ÚVKSČ a prezidenta republiky' o tom, že 'toaletní papír bude' a mnoho podobných. V srpnu 1968 jeden z mých hlavních pocitů, že Jarryho 'král UBU' je co do absurdity slabý odvar skutečnosti: "bratrská pomoc", "obrana míru"; k tomu plakáty s malůvkou – vyděšená dívka v posteli a vojenský parašutista si tam vtahuje do okna padák 'Nebojte se slečno, já teď budu chránit vaši nevinnost.', zpráva z novin a televize: 'Do ... přijela kolona nákladních aut Rudé armády. Za hodinu byl v tom ... objeven důkaz připravované kruté kontrarevoluce – sklad zbraní.' atd. atd. Pak že se nám za socializmu nežilo lépe a radostněji! Ještě že nám to teď "vlastní vůle mas", protestujících proti kapitalizmu, kterou za ně vyjadřuje zhrzená Dr. Švihlíková, a také odpor proti našemu prezidentovi, vyjadřovaný "za nás" českým tiskem s německými vlastníky, p. Vieweghem a spol. i "zdvořilou" doc. Cvrčkovou a jejími souputníky, hodně vynahrazuje.