nebarevně
barevně, s mým "barevným výkladem"
politických
souvislostí, viz v seznamu textů.
'veřejný
nepřítel číslo 1' (ten výraz jsem v textu německy dosadil podle slovníku,
s pomocí té paní, které dále v článku děkuji za překlad; táta,
kterého jsem se na takové věci ptal, už nežije a nenašel jsem nikoho, kdo by si
pamatoval originál).
Viz
i Reportéři
ČT, diskuse k pořadu . Tu kritizovanou terminologii, označující nacisty za pravicové, mi pak hájil i
akademický odborník z oboru (viz úvod hlavního článku),
ale nemohu si pomoci: je matoucí a
komunistům se hodí, protože zamlžuje fakt, že jejich organizace a významná část
ideologie se od té náckovské liší prakticky jen jazykem vyjádření, pro který
existuje docela výstižný slovníček; proto komunisti tu terminologii ve své
propagandě pořád
Je trapné, že ta (i neo)komunistická PRopaganda ostouzením pravicovosti
je v českých médiích pořád skoro pravidlem ( */),
viz i moje korespondence pro politologa
blízko slova 'rejdům'. I on ví, že ta 'pravicovost' takových 'extremistů' či
'radikálů' je PR termín, který si dokázala prosadit komunistická propaganda a zná kořeny, kterými ta propaganda prorostla do
"našich" médií, i té České televize. Ví také o interních organizačních
důvodech, proč se někteří jiní politologové proti tomu zneužití termínů
neangažují.
Termíny jsou pro
PRolhanou PR PRropagandu neocenitelné.
Mohutné ostouzení pojmu 'pravicový'
zařizují i takoví, jako Cibulka, už tím, že se
pravicové prohlašují. (Neprávem.) Slabý odvar té úrovně předvedl Slačálek .
Nezapomínejme, že hnědí i rudí zařizují ráj na Zemi
pro ty, kteří jsou toho hodni; o těch ostatních je jasné, že tu nebudou
zaclánět. Třeba marxista Pol Pot měl v té věci zcela jasno a tu vizi
šťastné budoucnosti celostátně uskutečňovali jeho stoupenci, rázně a
s konečnou platností na místě: Máš brýle? Tak to jsi byl inteligent, tedy
třídní nepřítel. Budiž po pravdě řečeno, že u těch rudých je takový přístup
spíš výstřelek, normální komunisti nebyli žádní vrazi, ale lidé podvedení právě
Ty hnědé máme s takovým
přístupem zafixované. [Tady poruším to nepřipomínání minulosti, lidi slabší
nátury prosím aby tu závorku dál nečetli: o tom je nesmírná spousta svědectví
koncentráčníků, šlo i o "vědecké práce na dostatečně velkých statistických
souborech" odnímáním životně důležitých orgánů vivisekcí, injekcí fenolu
do žil a zkoumáním, jak dlouho vydrží homo sapiens plavat v ledové vodě;
smrtících injekcí dětem do srdce "odůvodněných" oběti ochranou proti
tuberkulóze; vrstvení nemocných vězňů při "mezinárodní inspekci" aj.,
viz B. Hrabal, Pábitelé, povídka Jarmilka; Židů v rámci 'Endlösung' 'židovské otázky' povraždili miliony, většinou udušením s
Ale
pozor: v šedesátých letech nám říkali moji tehdy mladí vrstevníci Němci ve
Weimaru o Buchenwaldu (to pokud vím nebyl vyhlazovací tábor) : 'Tady
"nikdo nic nevěděl", to víte, měšťáci!'. Propaganda koncentráky
označovala jako převýchovu k práci ('Arbeit macht frei'; dozorkyně
v nich také převychovávaly naše lékařky a vědecké pracovnice a asi i
studentky k hygieně na tom snad 1 m2, který měl vězeň průměrně
k dispozici, 'Reinigkeit halb Gesundheit') a ti, kdo museli v Německu
vyjadřovat náckům podporu (tj. všichni) zřejmě opravdu raději nic nevěděli.
Holt totalita; to by si potřebovali levičáci z britských a amerických
univerzit jednou zkusit, ona by je ta levicovost přešla; i když při pohledu na
ty naše a francouzské akademické si tím nejsem tak docela jist.
Ten slovníček překladu z jednoho
'newspeak'u do druhého si dost považuji, z velké části jako rodinné
dědictví; tak o věci rudo-hnědé podobnosti mluvíval
ten můj táta, žádný velký politik, účetní elektrárenského podniku:
'soudruh Heydrich', 'soudruh Goebbels',
'milicionáři z SS', fýrer (Vůdce) Brežněv.
(Snadno si dnes vytvoříte i rozšíření toho
slovníčku o další aktuální "jazyky"; některé pojmy, třeba 'gestapo',
v nich ovšem ještě nemají
ekvivalent.)
To vyjadřování se
Vzpomínám si také, jak náš "odborový
důvěrník", když musel vybírat na 'Fond solidarity' (to byla nějaká
ptákovina snad s "bojem za mír"),
žádal všechny o příspěvek 'na Solidarność'.
Takových případů bylo moc. Ze
společenských důvodů bych asi neměl zevrubně popisovat, co na mnoha záchodech
znamenal nápis SRPM ("obdoba" VŘSR; to měli komunisti všude; konec té
zkratky znamenal 'rychle, posílíš mír').
Další asociace: 'Velká Říjnová
Socialistická Revoluce byla v listopadu; a tak je to se vším.' Ten vtip
upozorňoval na to, jak i komunistická propaganda je propracovaným systémem lží.
Viz i tehdejší oblíbená "úprava" úsloví ('Televize') ' lže, jako když
Rudé právo tiskne.'
V mém rodě byl také strýc, který (chudák,
dost postižený z první války) se špatně orientoval v politické
situaci po 'Únoru':
Způsobil
si řadu nepříjemností "omylem" při vyplňování 'kádrového dotazníku'
(vědí ještě vůbec dnešní mladí lidé, co to bylo?):
Co jste dělal v květnu 1945: souhlasil jsem
Co jste dělal v únoru 1948: stavěl jsem barikády.
Znáte ten slovenský:
Starý bača si sťažoval, že "mal
tridsať oviec, ale všetkých mu ich zožral jaguár".
"Jaguár??"
"Alebo to bol Február?"?
Nebyli to jen řadoví
lidé, od nichž pocházely takové podněty. Mnohdy s tím – statečností a
šikovností tvůrců – byl spojen velmi silný kulturní zážitek. Vzpomínám na
koncerty skupiny 'Spirituál kvintet'. V jejich nádherné písni 'Žízeň' jsem snad
právem slyšel 'freedom'. A nezůstávali jen u takových náznaků, o tom výmluvně
svědčí i text té písně; vzpomínám si, že jsem jejich koncert slyšel
v malém sálku těsně před sametovou revolucí, možná 16.11.89 večer; a že i
tehdy jsem ještě uvažoval o tom, zajít za účinkujícími a upozornit je, aby si
dávali větší pozor co říkají, že by bylo škoda nechat se od režimu umlčet,
kdyby ještě nepraskl. (Tu ukázku písně z r. 1985 jsem převzal s laskavým
svolením Spirituál kvintetu, z jeho 'Antologie 1960-1995'.)
Naučení, které z toho pro mne plyne:
takovýhle způsob řešení rudé totalitní okupace byl bezkonkurenčně
nejúčinnější a vyčítat Čechům v té situaci nedostatek bojovného hrdinství
je jen příznak hlouposti kritizujícího a šovinizmu,
pocházejícího odjinud. Opravdoví
bojovníci se zbraní, např. naši bratři Mašínové, totiž musejí zabíjet i lidi,
kteří by rádi skončili tu totalitu také. Viz i kamarád funkcionář. Ty totalitní režimy
kromě toho mají tak dokonalý systém provokatérů, že i samo zapojení do
kolektivu uvažujícího o odbojové akci je málo účelný hazard s osudem
celého rodu. Otec mého kamaráda byl za pokus o protikomunistický odpor (*/)
po únoru 1948 vězněn na 25 let v Leopoldově (pak ho pustili dřív amnestií
asi 1963). Jeho příběh byl charakteristický: pokusil se, jako skaut, o kontakt
s někým, kdo by s ním v té věci spolupracoval; ovšem hned ten
první, s nímž to zkusil, byl provokatér. Někdy se v noci budím hrůzou
z toho, co bych jako dospělý za nácků udělal, kdyby mne někdo neznámý
oslovil s tím, že je parašutista a potřebuje pomoc. Za komunistů se mi to
nestalo, snad bych byl tu věc odmítl jako špatný vtip a možná se tak i dokázal
obhájit za neoznámení. Na takový výklad by mi ovšem gestapo neskočilo. Teď je
těžko se vžít do pocitů dospělých Čechů při naléhavosti té potřeby aktivního
odporu; možná v té mezní válečné situaci člověk jedná jinak, než by si
uměl v míru představit. Vzpomínám si, jak při sovětské vojenské okupaci
v r. 1968 jsem šel v sadu po Letné a slyšel jsem střelbu ze
samopalu; a samotného mne překvapil můj pocit 'tak ať si do mne střelejí'; to
byl ovšem důsledek emocí toho okamžiku. Tím víc oceňuji hrdinství chladnokrevnou
rozvahou, jaké prokázal generál Eliáš a mnoho
dalších. A skláním se před těmi, kdo i po cestě na popraviště dokázali,
že své činy pořád považují za správné; takových Čechů
bylo za Protektorátu hodně; tak
přistoupila k svému osudu za komunismu pokud vím i Dr. Horáková.
Náckové měli také ze svých
zpravodajských služeb informaci, že Češi jsou 'smějící se bestie'. Na
'šeptandu' se trochu pamatuji, ta nebyla tak rozumová, snad proto, že poměr
krutosti k absurditě režimu byl za nácků podstatně větší. (I ta věc je
zneužívána k mnohočetně PRolhané levičácko-nacionalistické protičeské PRopagandě, jak je vidět z výroku 'Starší generace Sudetoněmců má na Čechy vzpomínku jako na „smějící se
bestie“, což vzniklo z toho, že se při mučení a vraždění Němců po druhé
světové válce smáli.' převzatého z Beerovy
stránky, který je v naprostém rozporu s tím, co o té věci
z vlastní zkušenosti vím. Češi se okupantům ovšem vysmívali pak i
poraženým někdy veřejně, zejména tím, že teď konečně jdou 'Heim ins Reich!',
jak se toho za Hitlera tolik domáhali; viz i */
u slov 'o povinném chování'.)
Kamarád byl asi v r.1969 na stáži snad
v Kanadě a viděl tam výstavu světového humoru nebo reportáž o ní. Dobrá polovina té výstavy byla česká tvorba
ze srpna 1968 a její zahraniční obdoba na to téma. A jsem přesvědčen (mám i
důkazy), že poznatek těch lidí ze Sovětského svazu a Bulharska (s nimiž tu naši lidé
v r. 1968 na ulici v tom duchu diskutovali), že byli režimem
obelháni a zbytečně vystaveni obtížím a nebezpečí, zřetelně přispěl ke vzniku
'perestrojky' a rozumného řešení krachu komunizmu; tak, jako u nás i
v SSSR úsilí výslovných disidentů.
Užijeme si vůbec ještě někdy tolik srandy,
jako za rudého socializmu? Projevy 'prvního tajemníka ÚVKSČ a prezidenta
republiky' o tom, že 'toaletní papír bude' a mnoho
podobných. V srpnu 1968 jeden z mých hlavních pocitů, že Jarryho 'král
UBU' je co do absurdity slabý odvar skutečnosti: "bratrská pomoc", "obrana míru";
k tomu plakáty s malůvkou – vyděšená dívka v posteli a vojenský
parašutista si tam vtahuje do okna padák 'Nebojte se slečno, já teď budu
chránit vaši nevinnost.', zpráva z novin a televize: 'Do ... přijela
kolona nákladních aut Rudé armády. Za hodinu byl v tom ... objeven důkaz
připravované kruté kontrarevoluce – sklad zbraní.' atd. atd. Pak že se nám za
socializmu nežilo lépe a radostněji! Ještě že nám to teď "vlastní vůle
mas", protestujících proti kapitalizmu, kterou za ně vyjadřuje zhrzená Dr. Švihlíková,
a také odpor proti našemu prezidentovi, vyjadřovaný "za nás" českým tiskem s německými vlastníky, p. Vieweghem
a spol. i "zdvořilou" doc. Cvrčkovou
a jejími souputníky, hodně vynahrazuje.