nebarevně
barevně
, s mým "barevným výkladem                              

politických souvislostí, viz v seznamu textů.


   Podrobněji k pokusu o jednoznačnější rozlišování 'pravicovosti' a 'levicovosti'  v hlavním textu o socializmu:

    Ukazuje se, že sama terminologie je pro takové sdělení vlastních zkušeností problém v míře, kterou jsem nečekal: Viz korespondence s prof. Dvořákovou a s dalším vědcem politologem, který ostře kritizuje nejen použití pravo-levého názvosloví pro to třídění, ale i ty náhradní termíny, navržené jiným významným vědcem, sociologem.

     Vycházel jsem původně z  toho, že pojmy 'pravicový' a 'levicový' jsou běžné a pod nimi jsem rozuměl to, co v úvodní definici toho hlavního článku o socializmu píšu. Plně mi to souhlasí s tím, že se politici i strany samy tak označují a přitom ti levicoví také sami zdůrazňují potřebu regulací a ti pravicoví spíš výslednou škodlivost regulací.

     Jak píšu v té korespondenci i v tom hlavním článku a v jeho odkazu slovníček newspeaku, je zneužívání terminologie ke kličkování významná metoda současné de facto komunistické i sudeťácké propagandy. PRopagandističtí následovatelé komunistů tak využívají i nepříjemnou konotaci z období první ČSR, kdy se označení 'pravicový' používalo pro hodně nacionalistická uskupení, např. móc vlastenecké Gajdovo, koketující s Mussoliniho korporativismem vylučujícím politické strany.

     Ten politolog má samozřejmě pravdu v tom, že obvyklé používání těch termínů  'pravicovost' a 'levicovost' není v pořádku, viz i */ , komentář 12.2.13; ale vymizí ta dvojice z jazyka? Nebo se jí přece jen dostane nějakého jednoznačnějšího významu, o jaký se tu pokouším? Podobnou snahu o definování jsem viděl u strany Svobodných. Jejich definice, založená na vztahu k přerozdělování majetku, je za předpokladu jasné definice majetku ekvivalentní tomu, co mám na mysli: Někdo jiný než člověk sám musí o tom přerozdělení do jeho majetku rozhodnout. Tím se poškozuje trh, takže i podle té definice Svobodných se moje otázka všem levicovým obrací k těm, kterým patří a kterým jsem ji položil intuitivně. Patří k ní i otázka 'Co je to 'státem regulovaný trh', jak může být (co do obsahu, nikoliv o dodržování pravidel rovné soutěže) současně spontánní a regulovaný?'. Dobrovolné přerozdělování (charita a opravdové sponzorování) je podle obou těch skoro definic ovšem něco jiného než levicovost.. S tím souvisí i výrok „Kdo tvrdí, že není ani pravičák ani levičák, je levičák", který přisuzují Britům, a výroky typu 'Moderní společnost se nepolarizuje podle nějaké ideologie a rozlišování mezi pravicí a levicí se stírá; my jsme ti, kdo se na takovou zastaralou šablonu neohlížíme'. Podle mého názoru má v demokracii otázka, jestli 'regulovat v příslušné etapě obecně více či méně?' být jednou ze zásadních, řešených v každých volbách a je tedy potřebí ji formulovat.

     Pravicové řešení (v té mé terminologii) spoléhá tedy i na spontánní trh ('regulovaný trh' je podle mne protimluv, srozumitelněji řečeno blbost), levicové charakterizuje právě snaha obsah toho trhu nějak omezovat.

 

     Proto prosím berte ty termíny 'pravicový', 'levicový (levicový)' a 'levičácký', respektive ty jejich náhradní termíny, jako zavedené s těmi popsanými významy pro potřeby mého vyjadřování v článcích na mé stránce. Týká se jich zejména i korespondence s eurokomisařem Špidlou.  Pro jednotlivé politiky, kteří se hlásí k levicovosti, také souhlasí s jejich vyhlašovaným programem i s jejich argumentací: vezměme třeba, jak právník Bohuslav Sobotka pořád zdůrazňuje, že jejich (ČSSD) program, hodně regulující vztahy podnikatelů a zaměstnanců, je 'spravedlivý'; tedy zřejmě spravedlivý ve smyslu, který si určil sám.

 

     Při komunikaci s odpůrci dostávám v stále rostoucí míře pocit, že ta 'levicovost' je i psychologická charakteristika, 'vytahování na druhé domnělou morální či intelektuální převahou'. Prosím podívejte se do toho Goebbelsova projevu, do odkazu Cibulka, do korespondence s p. Janýrem (i u té jeho reakce na můj pokus o vtip), s tím vědcem a se sekretariátem prezidenta Havla, do okolí sousloví 'demokratické diskusi' v tom hlavním článku o socializmu, do odkazu inženýr a do článku o korespondenci s B. Doležalem (i u slov 'když přijde někdo jako Vy,') a do článku o přístupu ekologistů i na postoj Dr. Čulíka a Mgr. Dolejšího citovaný v 1/ a v 2/ i do 3/ u slova 'fízl' a do článků Kotrbových. Nemáte také ten dojem?

     Ta věc má i svou logiku: Ten, kdo chce jiné regulovat, tedy nutit je, aby postupovali podle jeho představ, nejspíš aspoň podvědomě vychází z představy, že je jim nadřazen (morálně či intelektuálně). Tu věc vyčítal Ing. Hošek i mně; já si o sobě myslím, že ten můj přístup je bližší přístupu, který někdo vtipně o prezidentu Klausovi označil paradoxem "fundamentalizmus svobody".

     A nejspíš souvisí i s PRopagandou 'demokratická politika je svinstvo', viz tu v odkazu výsledek referenda: totiž tak, že to "vytahování" od řadových lidí může být i obrana proti domnělému psychologickému útoku vnucováním nepatřičně složitého výkladu. (Děkuji dvěma odborníkům, s nimiž jsem ty souvislosti s psychologií konzultoval.)

     Prosím pozor na to, že taková PRopaganda je na lidi, kteří to dění moc nesledují (takových je většina), kupodivu účinná; to ten Goebbels, Hitler a Henlein a jejich následovníci vědí dobře: i s příbuznou jsem měl před časem tento rozhovor:

       'Ty Topolánkovy výroky o Židech a křesťanech, které vysílaly i "seriozní" televize, byl sestříhaný falzifikát; on řekl něco úplně jiného, plně korektního!'

       ...

       ...

       'Ale jak můžeš věřit politikovi, který říká takové věci!' .

Prosím dávejte si na to pozor.

 

     K textu u slova nelogický v mém dopisu pro ředitele Ladwiga: Ono to tak nelogické není, pokud zůstaneme u dobrovolnosti a nebude ta výchova brána jako 'regulace'. To si přemýšlející lidé uvědomují, viz ta korespondence s ing. Hoškem.