(nejen) piráti a Internet

reakce na články  Strana pro pirátství na internetu zřejmě vyhraje křesla v Evropském parlamentu a Zásadní změna ve vydávání knih?

Tomáš Pečený

 

   Ten článek ukazuje na další problém, který s postupující technikou bude lidstvo mít.

 

    Mladší příbuzný mne opakovaně upozorňuje na to, že v digitálním věku je stávající koncept autorských práv neudržitelný současně se svobodou projevu. A já s ním souhlasím, že je neudržitelný technicky. To už dávno věděli lidé v zábavním průmyslu a té digitalizaci bránili; jenže její přínos ke kvalitě reprodukce je takový, že ji trh prosadil. Ani o té svobodě (na Internetu) mu neumím nic účinného namítnout.  Vrtá mi ale hlavou, z čeho by jinak měli autoři žít a proč pracovat; to byl totiž můj profesní zájem. Že by bylo možné spolehnout jen na dobrovolné příspěvky, tak, jak to mají z valné části zavedeny Britské listy a někteří autoři software?

    Ta autorská práva se už dnes mohou "vykládat" jako absurdní: Ten popularizátor vědy, jehož politický postup jsem na téhle své stránce tak zkritizoval, byl schopen číst text rychleji než stránku za vteřinu a pak správně odpovědět na cokoliv, co se obsahu těch desítek přečtených stránek týká a přesně ten text reprodukovat. O něm mi ten příbuzný "tvrdí na důkaz té své téze", že 'tím, jak se dívá, se soustavně dopouští porušování autorských práv, protože kopíruje bez předchozího písemného souhlasu...'.

    A bude hůř: už dnes (podle televizního pořadu i podle jiných mých informací) existují přístroje, které nasazeny na hlavu umějí hýbat s věcmi podle toho, jak na ně ten dotyčný pomýšlí. Podle kvalifikovaných odhadů prý je také už jen několik let vzdálena doba, kdy lidé nebudou vůbec schopni při elektronické komunikaci (hlas a video) rozeznat, jednají-li s živým člověkem nebo s automatem. Radši nemyslet na to, co to přinese propagandě.

    Takže se také rychle blíží doba, kdy při stávající legislativě budeme moci dostávat obsílky typu:

"Dostavte se, případně patřičně se svým zákonným zástupcem (osobou odpovědnou), na služebnu ... ve věci Vašeho porušování autorských práv. Včera dne 7.4.2012 v 10:47 jste si při průchodu kolem domu  Praha1 Karlova 27q v duchu prozpěvoval(a, o) melodii..., na kterou podle databáze autorské organizace ... nemáte dosud zaplaceny autorské poplatky."

    Tomu konkrétně by snad ještě mohla bránit ochrana osobních údajů. (Ale co s těmi zatracenými teroristy? Oni dobře vědí, jak proti svobodě, viz 1/ a v 2/ u slova 'kufru'. )

    K té propagandě: Lidi si budou muset opravdu, ale opravdu zvyknout ještě daleko víc analyzovat, než je podle těch mých výzev nezbytné už teď.

 

    Jsou i významní lidé, kterým přicházejí na mysl tak odtažité problémy. Podívejte se třeba na úvodník I.M. Havla Budeme nesmrtelní? z časopisu Vesmír 82,363(2003/7). (Doufám, že právě k němu mne můj počítač nepouští na internetovou stránku Vesmíru bez přihlášení jen proto, že jsem předplatitel; to byste si ho potřebovali opatřit jinak.)

 

    Ta věc s autorskými právy má principielní hospodářské souvislosti 3/. Výrobní podklady průmyslových výrobků a vynálezy se ovšem prostřednictvím Internetu a veřejných publikací nabízet nemusejí, s duševním vlastnictvím na pomezí aplikované vědy a technického výzkumu je to ale známý problém. Software je někde mezi. O souvislosti s dobrovolností v jiných oborech hospodářství píšu tady dále. Příklady amerického snu pro autory software (Microsoft, viz i u jména Gates v 5/) i techniky (Hewlett-Packard) na dobrovolnosti založeny jak víme nejsou. Dobrovolný Linux sám teprve začínám používat a vypadá to, že účast ve společenství jeho uživatelů je tak inspirující, jak píšu o jiných věcech dále; překvapilo mne, jak důkladně je ten systém už prakticky propracovaný. Řekl bych, že se proti průmyslově organizovanému vývoji software prosadí; zatím nevím o ničem, v čem by neuměl produkty Microsoft plně nahradit. (Po stránce bezpečnosti se mi moc nelíbí, že směřuje k umísťování všeho možného na veřejné servery, ale k tomu směřují zejména mobilní produkty Microsoft také.) Předvojem pokud vím nebyl. Nevzpomínám si na žádný obor, v němž by ta dobrovolnost opravdu zpřístupnila takový "nový kontinent na mapě hospodářského pokroku a životní úrovně". Přitom sám dávám na těchto svých stránkách volně k dispozici šachový program, který jsem si napsal pro vlastní potěšení a mám k tomu připraveny jiné užitečné programy; musel bych zjistit, jestli jejich zveřejněním sám ta autorská práva neporuším, protože některé vznikly v souvislosti s mou prací. U základní vědy je situace dávno jasná: právě její nezávislost na hospodářských podnětech (penězích) dává možnost publikovat všechny nové myšlenky, která je pro lidi tak inspirující a ten vědecký pokrok přímo umožňuje; ochrana takového duševního vlastnictví (autorství) je současnými mechanizmy publikování zajištěna dostatečně, protože není příliš napadána z hospodářských ("zištných") důvodů a slušnost vědců je dostatečná (to souvisí; kéž by to tak mohlo být i v politice 6/). Proto také jsou vědci nedůvěřiví k užitečnosti "moci peněz". Někdy může být ten jejich postoj brzdou i jejich vlastní práce, totiž tam, kde jde už spíš o výzkum aplikovaný, ale oni pro svou inspiraci potřebují tu svobodu/nezávislost publikování a považují se (proto) za vědce základního výzkumu a zanedbávají (proto) možnost získat pro svou práci podporu z průmyslu.

   

    Následující úvaha se týká jen kultury a berte ji prosím zplna jen jako fantazii laika. Živobytí autorů by opravdu bylo možno založit na dobrovolnosti a jejich platbu autorským organizacím definovat výslovně za propagaci (i debutantů) a řídit konkurencí těch organizací, tedy tržně? Tady někde může být psychologický kořen příchylnosti umělců k levici, spojený (jako vždy) s osobním zájmem. Byl bych rád, kdyby se někdo z umělců  o tom vyjádřil sem pro rubriku Názory jiných lidí, zatím se mi nepodařilo někoho k tomu přesvědčit. Podobný problém jsme se domnívali vidět se vztahem peněz ke zdravotnictví 7/, než nám vyžírkové z Lékařské komory a jejich odborů ukázali něco jiného.

    Politici - zákonodárci to ve spolupráci s odborníky nějak budou muset vyřešit; to nebude jednoduché. (Tak zásadní změny se snad po technické stránce obvykle dělají postupnou deregulací.)

    V článečku výchova, vzdělání a propaganda uvažuji o tom, kdy je správná doba pro řešení nějakého společenského problému. Je s těmi autorskými právy v kultuře ta situace zralá už teď; když připadá ten problém tomu mému příbuznému tak naléhavý? Nejsou (vždycky) naléhavější problémy, třeba ty sociální, nebo teď globální změny klimatu či docházející nafta? Podle mj. téhle mé stránky je na ty sociální už jasný recept ' Více kapitalizmu, trhu a svobody a méně levicovosti!' a ty druhé dva nejsou teď pro hromadné řešení důsledků zralé.

    S těmi autorskými právy v kultuře zřejmě souvisí úsilí té politické strany z toho článku. Třeba ta dobrovolnost prospěje i úrovni; na nervy mi lezou právě násilnické "akční" pořady typu "my na to máme", u nichž se primitivové vyžívají pohledem na ničení cenných věcí, aut a letadel. (To ovšem "virtuální realita" hodně zlevňuje.) S druhé strany zase známe postoj, že kulturní lidi se bez regulované a dotované výroby pořadů neobejdou; to je ovšem až moc v souladu s finančními zájmy těch výrobců. – A jsme u problematiky lobbingu, jako při hmotných, třeba dopravních, zájmech územních celků.

    Pro příspěvek (prostřednictvím umělecké školy nebo grantové komise) debutantům bych v případě té plné dobrovolnosti byl i já. Ale ráj to zase nebude a mladé opravdové talenty to budou mít někdy těžké jako to měly vždycky. Slyšel jsem o úspěchu českého studentského filmu v Cannes. Kdoví, možná právě jeho téma by přitahovalo dobrovolné dárce, kteří přispívají na charitu; a sám ten film je vlastně dobrou propagací takových projevů lidskosti; takže by se ty zvyky slušné dobrovolnosti mohly vzájemně podporovat.

    Situace kolem protestů např. 2.2.12 proti zákonům ohrožujícím svobodu na Internetu i osobní svobodu mi není příjemná, protože v takových veřejných protestech cítím i duch ohrožení systému, v kterém se nám všem tak dobře žije a na který jsem se celý život těšil. Ale plíživé omezování svobody je nebezpečná hrozba. Doufejme se ty protesty uplatní hlavně jako informace o přístupu jednotlivých stran pro další volby, v tom smyslu bych vítal i je a podle těch informací se řídil. Ten mladší příbuzný mi jako ukázku výsledku dobrovolné práce se zásadním významem uvádí Wikipedii, v tom s ním souhlasím. Snad by bylo dobře využívat techniku Internetu důsledněji 'clusterově' aspoň pro software, tak, že jádra nových programů budou na Internetu a k jejich používání budou mít přístup jen legální uživatelé (kteří si je koupili). Tu věc ale nedovedu domyslet do důsledků ochrany ani pro ten software, natož pro kulturní pořady. Přitom dobrovolnost podporovaná malými cenami a dobrou dostupností a možností vyhledávání by se mohla stát vnitřní samozřejmostí každého; autoři přínosných děl by si vydělali, nebránilo by to ani vzniku těch zásadních inovací, o které jsem se bál, naopak by situace byla tak inspirující jako při vzniku těch mých šachových programů a astronomické "Verneovky", nebo té Wikipedie, a přitom by se svoboda ani na Internetu omezovat nemusela. Ten článek o vydávání knih z podtitulu je o těch technických, obchodních a kulturních možnostech. Ta internetová vydavatelství plnějí tu úlohu, o které jsem uvažoval pro tržní autorské organizace. Všechno záleží na tom, jestli se ta tržní slušnost s patřičnou ukázněností/dobrovolností placení udrží, nebude ta regulace a represe na řadové uživatele zapotřebí a státům se podaří v součinnosti s občany dostatečně bránit hromadnému nelegálnímu šíření i bez těch omezení svobody. Pak budou současné autorské a další zákony tvůrcům i uživatelům stačit a budou v pohodě.

    S tím vším souvisí i otázka vztahu svobody a anonymity. Na těchto svých stránkách považuji za samozřejmé, že každý může vyjádřit svůj názor, ale musí se k němu hlásit. Podstatu demokracie vidím v tom, že za takový názor nesmí být nikdo postihován, zejména ani v případě, že ho uplatní ve volbách. Proto je k volbám specifické technické opatření: výjimka z té zásady, že každý se má hlásit k svému názoru, aby volič nemohl být postihován pod jinou záminkou. I z jiných důvodů jsou pro ochranu lidí potřebí další opatření, považují se za samozřejmá a jsou uzákoněna jako ochrana osobních údajů. Ale pro činytaková ochrana platit nemůže a neplatí. Za své činy musí každý být odpovědný, to je přece elementární podmínka svobody! A ovšem i fungování státu, který lidi potřebují mj. k ochraně své základní bezpečnosti. Má být pro konkrétní činy na Internetu, např. pro to stahování kulturních výtvorů, Internet zcela výjimečný a tu odpovědnost znemožňovat!? Pokud ne, jsou ovšem praktická opatření pro identifikaci aktérů na místě. To je jiná situace než s odposlechy pro vyšetřování trestných činů jiných - při nich je ten odposlech nástroj vyšetřování a i jeho užívání je omezováno příslušnými zákony; ale při činech na Internetu je ten Internet přímo prostředím těch činů, tedy např. obdobou místa, kde došlo k vloupání. Takové místo přece musí být vyšetřovatelům přístupné i podle služebního příkazu vydaného příslušnou institucí na základě trestního oznámení, tedy "jen" na základě podezření ze spáchání trestného činu. Podobně např. hackerský program je obdobou autogenu použitého pro vyloupení trezoru. Takové nástroje je také potřebí při vyšetřování nacházet a předkládat soudu jako důkazy; a pro jejich hledání musejí mít vyšetřovatelé příslušné možnosti; pro vstup do soukromého objektu tedy soudní příkaz. V těch zákonech, proti kterým jsou ty protesty, musejí podle mne být zachována obdobná pravidla jako pro jiná informační média. I o nich ukazuji v tom článku u slova 'mediokracii', že by je bylo potřebí u nás kontrolovat spíš víc, hlavně po stránce, odkud pocházejí peníze na jejich činnost. Ovšem pozor na to, že ochrana vlastnictví nesmí překročit dosavadní zvyklosti pro ta jiná média a platné zásady dodržování lidských práv. Teď se na našich hranicích neprohlížejí zavazadla, jestli neobsahují protirežimní letáky, jako to bylo za totáče. Ani mne na ulici nezastavuje policista s příkazem ukázat, co si nesu ke čtení a (v rozporu s presumpcí neviny!) muset prokázat, že na to mám zaplacena autorská práva. Nevidím tedy žádný slušný důvod, proč by se měla taková kontrola zavádět pro elektronická média. V tom smyslu s těmi protesty plně souhlasím; jestli si taková pravidla chce zavádět EU, braňme se jejich uzákonění u nás tak, jako bychom se měli ubránit těm jiným pitomostem či lumpárnám, např. kažení trhu s potravinami a energií, klamání s homeopatiky, viz o výchově u slova 'legislativy', a poškozování funkcí naší republiky i v našem pohraničí. Ovšem pozor, že ten odpor proti kontrole Internetu zároveň zahrnuje i odpor proti vlastnictví jako takovému a tedy předpokládá a vyžaduje tu všeobecnou dobrovolnou zákonnost a trhu ekvivalentní slušnost, nemá-li se všechno zhroutit! Jsou opravdu všichni ti protestující toho přesvědčení, nebo mají připraveno jiné konkrétní řešení, slíbějí veřejně, že aspoň oni sami ho budou dodržovat a určejí dobu zkoušky, do kdy ta celosvětová všeobecná dobrovolná zákonnost a tržní slušnost nebo to jejich řešení začne fungovat natolik, aby ho bylo možno prakticky využívat a nebylo to zrušení anonymity Internetu zapotřebí?

    Z technických důvodů ta anonymita pro Internet zapotřebí není. Při dnešní technice digitálních podpisů lze naopak každému uživateli přiřadit a udržovat velice spolehlivou identifikaci. Že ji hackeři umějí poškozovat a ochrany prolomit, je jen obdoba těch, kdo prijedou do banky s obrněným vozem, skupinou samopalníků a se svářečem nebo s trhavinou. Že se ta anonymita hodí podnikům provozujícím Internet, nestraší uživatele nějakým dozorem a přispívá tak k příjemnému používání nabízené služby, není také podle mne relevantní argument; zejména od těch, kdo protestují proti uplatnění skupinových (hospodářských jiných) zájmů právě při tom rušení anonymity.

    Ty úvahy jsem založil na té uklidňující domněnce, že jde o dobrou vůli a tu demokratickou svobodu zveřejnit názor. Ale je to tak opravdu? Hackerský (=internetově gangsterský) útok na server poměrně pravicové vládní strany (zrovna v den, kdy levice - právník p. Sobotka z ČSSD - zahájila další vlnu mediálních útoků na tu vládu pro nedostatečné uplatňování blaha z EU ve prospěch těch, od kterých může očekávat další "kulturní frontu") spíš ukazuje na demonstraci síly a boj jednoho údu společnosti proti jejím jiným částem, jako při té vyžírkovské akci lékařských odborů nebo při tom finančním puči České televize. Situace mi trochu připomínala únor 1948, s mocí "informační služby" společnosti jako obdobou moci tehdejší její "bezpečnostní služby". Víme, že revolucionáři nemívají daleko ke 'gangsterům', viz např. u toho slova na stránce pro přírodovědce. Uvažme, kdo má vlastně takový zájem na tom, aby činy prostřednictvím Internetu zůstaly anonymní i před soudem?! Ale nejsou to i velcí provozovatelé Internetu, kteří si shromažďují spoustu dat o každém a mohou tedy snadno sehrát komerčního "Velkého bratra", i ti internetoví gangsteři - hackeři a provozovatelé "služeb" typu dětské pornografie? Výkřiky o svobodě slova a cenzuře mohou snadno být PR mlhou, tak jako v tom únoru výkřiky o té pravé, protože 'lidové' demokracii.

    Kdyby opravdu šlo o demokratický loyální politický program, byl by jeho hodně vyšším stadiem 'tržní komunizmus' i pro jiné věci než pro kulturu a software. Ten 'tržní komunizmus' (není to skoro totéž jako 'ultraimperialismus'?) by neměl tu zásadní chybu, o které je otázka všem levicovým a podrobný text 4/, ale asi se většinou shodneme, že při jeho zavádění by byla potřebí kontrola aspoň těch 'sociálně nepřizpůsobivých', tedy centrální evidence právě ve stylu "Velkého bratra". Ta evidence by nejspíš používala karty s osobními identifikačními údaji, opravňující k dobrovolnosti placení. Sociálně potřební - ti, kteří by neměli trvale platnou tu opravňující kartu - by nakupovali v součinnosti se sociálním pracovištěm, kterému by přibyla přiměřená starost kontroly obsahu té karty a povolování dalšího období platnosti a/nebo meze součtu cen, aby moc nedocházelo ke zneužití. Té výchově by pomáhali duchovní, v drobném by se dočasně(?) kontrolovalo časovou mezí součtu cen (stanovenou zákonem, možná i pro vybrané položky sortimentu, třeba alkohol) a "sousedsky" přes drby a udávání a ve velkém policií jako dosud na základě trestních oznámení. Představte si tu situaci na začátku, třeba reklamní kampaň obchodního řetězce 'U nás je placení dobrovolné!' - ovšem na tu opravňující kartu. A s tím, že 'V zájmu zvyšování kvality služeb mohou být Vaše nákupy monitorovány'. To je skoro totalitní přístup (na jiný aspekt komunisti ordinovali dočasnou 'diktaturu proletariátu') a totalitou mi zase zavání i ta dobrovolně povinná 'korektnost', byť v podmínkách parlamentní demokracie. Tohle "sociální inženýrování" je i pro mne také hodně inspirativní, ale ty konce, když se takové projekty velkých skoků uskuteční! Viz o socializmu mj. u slova 'projektovat'. Kdysi jsem vkládal naděje do izraelských kibuců, ale ty se nakonec pokud vím také neudržely. Vzpomínám si na řeči protivného učitele na devítiletce v r. asi 1949, kovaného soudruha, o tom, že pokusy o rozdávání chleba zadarmo v Sovětském svazu vedly k velkému zneužívání - lidi jím vykrmovali zvířata. A že celospolečenská dobrovolnost fungovala zatím vždycky jen v době ohrožení nebo jinak krátkodobě (viz i vznik města Tábora s válečným komunizmem husitů a další osud toho města jako jiných s peněžním hospodářstvím). To jsem slyšel brzy po válce, i tenkrát jsem tomu rozuměl dobře; a pak jsem smutně koukal s ostatními na to, jak bylo poválečné budovatelské nadšení jen zneužito. Radši ani nemluvme o opravdu předvídatelných důsledcích toho, že levičáčtí politici soustavně sugerují lidem, že náš stát a současný systém je jejich nepřítel; totiž jak právě ti lidé, pro které jsou ty projevy určeny, pak přistoupějí k dobrovolné spolupráci s ostatními a tím státem (viz i články o propagandě u slov 'okamžitému osobnímu prospěchu' a o trhu u slova 'Dobrovolné') i při placení (=ignorování lacinějších nelegálních možností) pro tu kulturu z Internetu, natož pro věci běžné potřeby?! S tím pokusem "velkého skoku" opravdu, ale opravdu počkejme, až kdyby se to případně osvědčilo na tom Internetu. Vzpomeňme třeba na společenské potíže a obviňování z korupce při zavádění IZIP u nás, i když ekonomický zájem podniků informačních technologií by ten 'tržně komunistický' projekt asi podporoval a umožnil. Ten omezený pokus s Internetem (asi umožňujícím potřebné snížení cen širokým i globalizovaným odbytem) tak, jak probíhá s těmi knihami, vítám jako jeden z těch malých kroků k demokratickému ověření funkčnosti velkou částí systému, o jakých píšu v tom textu o socializmu a jako součást té potřebné výchovy poháněné zájmem "vychovávaných" a patřičně hodnocené. I když jeho význam pro zobecňování ani na jiná kulturní díla nemůžeme přeceňovat, papírové knihy se půjčují skoro bezplatně už teď. Přesto by k tomu teď bylo asi vhodné odložit to zrušení anonymity Internetu na tu určitou dobu a pak tu výslednou dobrovolnost dodržování zákonů a slušnost/dobrovolnost placení (hlavně pro jiná kulturní díla, taková která chtějí mít skoro všichni) nebo výsledek toho jiného řešení vyhodnotit a politicky rozhodnout, jestli stačí aspoň pro ten Internet. Aby byla dosažena co možná nejlepší vyváženost mezi zájmy jeho poctivých uživatelů a co nejsnadnější postihování těch internetových gangsterů, tak jak je to potřebí vždy a všude.

    Vidím, že při tom posuzování nebezpečnosti činů na Internetu jsem neuvedl nebezpečí od internetových agresorů, obdobné ozbrojenému napadení celého státu. Tím víc vítám připravovanou možnost vlády vyhlásit stav kybernetického ohrožení; i to, že naše republika bude mít kvalifikovanou instituci, která se bude o spolehlivost a bezpečnost Internetu starat. Jen doufám, se PRopagandě "České" televize spolučinné s novinami cizích vlastníků nepodaří ji zničit tak, jak teď vypadá, že dopadne ten IZIP; který i já tak potřebuji a který by dobře šetřil tolik potřebnou spoustu peněz zdravotnictví a zlepšoval jeho možnosti.