nebarevně
barevně, s mým "barevným výkladem"
politických
souvislostí, viz v seznamu textů.
Tímhle konglomerátem textů se snažím, v rámci svých
možností, naplnit výzvu S nevyvážeností BL mohou něco udělat jen zastánci pravice.
Obrazně řečeno, jde mi o "prezentaci mého vědeckého světového názoru",
který doufám nemá ty hrubé chyby toho komunistického, na nichž je založena
jejich PRopaganda vůči
přemýšlivým lidem.
Ukázalo se, že
byl i odpovědí na články Zdrojem moci jsou občané. Ale česká vláda na to kašle
a Tak to si Obama za rámeček nedá…
komunisty Neorala (*/
**/)
a na článek Důchodce píše mladým.
A na redakční(?) článek Když ne Klaus, tak Masaryk?
a (spolu s mým k demokracii v EU)
na články ekologisty Dolejšího
z té redakce. A na redakční článek Nesmíme se přizpůsobovat, ani mlčet.
A na článek Odluka
státu od občana, viz i korespondence s Dr.
Čulíkem . A spolu s komentářem k mému pokusu
o korespondenci s V. Havlem i na hanopisy o prezidentu Havlovi
Svazu mladých komunistů
a Čulíkových Britských listů. A spolu s články o trhu a o propagandě v České televizi a
s komentářem prof.
Bělohradskému i na populizmus o
odměnách. Ukazuje, jak je to ve skutečnosti s rozlišováním pravice
a levice (levice,levice,levice) a spolu
s korespondencí
i jak mnozí vzdělaní lidé svou inteligenci na politiku
Neuskutečnitelnost prospěšného socializmu. Král demagogů a
princové – pohled na jedna jejich díla. Česká republika a Evropa.
Levičáckou "píár" PRopagandu nemůžeme podceňovat:
je to jediné, co těm režimům jde.
Socializmem tu
nazývám ty režimy, v nichž jsem žil 1939 -
(Obrázky
vytištěných textů v následujících odkazech se dají nastavit do čitelné velikosti v Internet
Explorer 7.0 volbou procentního zvětšení vpravo dole. Při stisknuté klávese
Ctrl se tam klepnutím vytvoří pro odkaz vždy další karta, takže se mezi těmi
odkazy dá pak přepínat, měnit jejich pořadí tažením myší za titulek karty,
vybírat je v rozbalovacím seznamu vlevo od titulků a zavírat je podle
potřeby. V předchozí verzi Internet Explorer se mi nepodařilo nastavit
správnou velikost jinak, než změnou rozlišení celého displeje; odkazy v ní
šly vyvolávat do zvláštních oken pravým tlačítkem myši na odkaz a volbou
z místní nabídky. O zobrazení počitadel přístupu v IE8 viz */.)
Ty odkazy berte prosím jako poznámky pod čarou, i vnořené
k popisu jejich souvislostí, které mají umožnit, abych tu nejednoduchou
problematiku mohl popsat a v množství textu nezaniklo to podstatné;
některé ty odkazy mají spíš charakter samostatných článků nebo takovými články
jsou, jiné jsou přímo dokumenty nebo naopak "odlehčující" ilustrace.
Překlad cizích výrazů, které jsem
Použité termíny: 'levicovou' tu rozumím politiku,
spoléhající hlavně na řízení a regulaci zejména hospodářské a odborné činnosti
institucemi nadřazenými jednotlivým lidem, zejména státem, tedy řídící se
představami někoho jiného, než lidí samých, co je (i pro ně) dobré; 'pravicovou' tu, která co nejvíc
spoléhá na hospodářské a odborné rozhodování jednotlivých lidí a tedy na jejich
odpovědnost (hodnocenou spíš dodatečně); 'levičáckou' tu, která
fundamentalisticky dotahuje levicový postoj až do totalitních důsledků. Ta terminologie nemusí přesně souhlasit s významem, který těm
termínům dávají někteří jiní autoři. V tom bývá pramen nedorozumění, i
záměrně vyvolávaných, viz dále. Pokud
vám ty pravo-levé termíny vadí, upravte si prosím celý text i text odkazů
záměnami
'pravicový' ->'preferující ekonomickou svobodu a do značné míry i nezávislé
odborné rozhodování' či snad 'individualistický' (ale viz dále u slova
'kolektivistický'),
'levicový' ->'preferující regulaci' či snad 'paternalistický' ('vejtahovský' by bylo moc subjektivní a je
to možná jen můj dojem;
'kolektivistický' je
jen jedno hledisko, navíc zneužívané PRopagandou k maskování podstaty té věci; výraz
z konce poznámky zbytečné regulace
se k veřejným projevům nehodí),
'levičácký' ->'totálně regulovaný' resp. 'prosazující totální regulaci' ('móc vejtahovský' atd. viz předchozí
stupeň).
Pokud vám vadí termín nácek nebo sudeťák, upravte si tak
prosím ty texty záměnou podle souvislosti buď
nácek ->'agresivní mizera', nebo
nácek ->'německý nacionální socialista, příslušník NSDAP',
óbr-nácek ->'vysoký činitel NSDAP' a
sudeťák ->'vyznavač představ Henleinovy
náckovské Sudetendeutsche Partei'; ten termín zmizí ze všech
mých stránek rychle po tom, co se ze spolehlivého pramene spolehlivým
způsobem dozvím, že definitivně přestal platit program 20
Punkte, o kterém je můj pokus korespondence se Sudetendeutsche
Landsmannschaft; nebo až mi český politik,
kterému po všech podstatných stránkách věřím i vysoký český duchovní hodnostář, kterému důvěřuji, sdělejí
způsobem, kterému důvěřuji, že ten
program je přes všechnu podporu významnými EUropskými/německými politiky a
frenetickými projevy současných sudeťáků na jejich shromážděních pro český národ a Českou republiku
neškodný.
Těm termínům budu rozumět a
Od
spolupracovníka jsem dostal odkaz na článek
s projevem Goebbels , Goebbels2,
Goebbels3 z Völkischer Beobachter 21.ledna 1939 (pramen)
.
Přepis toho projevu do
současného tvaru písma je Was
will eigentlich Amerika a český překlad Co vlastně chce Amerika . Prosím všimněte si dobře data
toho projevu óbr-nácka Goebbelse ve vztahu k obsahu. Bylo to
- několik let potom, co
Německo porušilo mezinárodní locarnskou smlouvu a vojensky obsadilo
demilitarizované pásmo v Porýní (nevím, jestli přitom Hitler tu smlouvu
opravdu demonstrativně roztrhal a mezinárodní smlouvy výslovně označoval za
'cáry papíru'; v těch termínech o tom tehdejší prameny referují). A
- několik týdnů potom, co mnichovský
diktát dal mimo jiné de facto zelenou Henleinovi (co o něm vědí
mladí lidé?) a Hitlerovi uskutečnit důkladně připravené zničení našeho
národa (literaturu jsem zmínil v článku Bohumil Doležal, extremismus a petice, další v úvodním
komentáři k pokusu o korespondenci se Sudetendeutsche
Landsmannschaft; nejrychlejší varianta harmonogramu toho 'Endlösung'
'české otázky' počítala s českým ozbrojeným odporem; sjednané záruky okleštěných hranic
nácky ani nenapadlo uvažovat) a jejich síly začaly obsazením československého
pohraničí ten záměr uskutečňovat. A
- několik týdnů předtím,
než potom už snadno obsadili i ten zbytek našeho státu a mohli v něm plně
řádit a pak se vrhli na ostatní svět.
Československo bylo
mnichovským diktátem přinuceno odevzdat náckům i své pohraniční pevnosti, na
nichž důkladně, technicky dokonale a hospodářsky únosně, i když tím tehdy
vojensky už trochu nemoderně, založilo svou obranu (doporučuji návštěvu v Dobrošově,
USA jako jediná velmoc
(kromě Číny už napadené Japonskem) se na tom mnichovském komplotu
nepodílely, ani se jiného paktování s Hitlerem nedopustily a jak vidno,
přistupovaly k Hitlerovu socialismu od počátku tak, jak
bylo zapotřebí.
Podívejme se v té
souvislosti, jak si doopravdy počínali "naši"
komunisti: tohle je část usnesení
ústředního vedení KSČ z 15.12.1940; to bylo rok po
- vraždách
českých studentů (Opletal podlehl střelnému zranění při té manifestaci,
devět dalších bylo toho původního 17. listopadu 1939 popraveno)
- a deportaci
tisíce našich studentů do koncentráku
- a
zavření českých vysokých škol.
Skoro všechny samochvalné žvásty KSČ o jejich úloze při záchraně
našeho národa jsou jen jejich PRolhaná
PRopaganda (také jsem se tomu kdysi divil), zneucťující
památku těch, i komunistů, kteří v tom boji vedeném prezidentem Benešem i na východní frontě
proti nacistům padli.
Sovětské impérium se snažilo, i tím
paktem Molotov-Ribbentrop, co možná válku pro
sebe odložit a vstoupit do ní až bude vhodný okamžik pro ovládnutí dalších
států "socialistickou revolucí"; zatím se na to ve spolupráci
s Hitlerem připravovalo válečným obsazováním dalších území, mj. polských a
pobaltských; k tomu mají ti "naši" soudruzi v tom svém usnesení
moc krásnou pasáž o 'teritoriálním mohutnění' SSSR. Když se pak náckové vrhli i
na něj, ukázalo se, že byl moc špatně připraven i na svou vlastní obranu (přestože
mu předtím i Československo dodávalo v rámci domlouvané vojenské
spolupráce potřebné zbraně) a obstát po počátečním debaklu mohl jen díky
strašlivým lidským obětem (i o jejich dobrovolnosti víme své). A ještě moc rád
se pak zachránil tím, že se sám s USA i Velkou Britanií a Francií spojil
(viz tu na konci 'duch Jalty a Postupimi') a přijímal od USA mohutnou
vojensko-technickou pomoc; americká byla mj. většina nákladních aut sovětské
armády. Nedávno jsem viděl i zprávu o tom, jak "dobrým" spojencem byl
pro USA SSSR ve válce proti náckovskému spojenci Japonsku, když už mu bylo
jasné, že vyvázl: Sověti internovali v r. 1945 (aby si
"nerozházeli" Japonce) posádky a americká
letadla, která nouzově přistávala ve Vladivostoku po bojovém poškození. A hned ta
letadla okopírovali (Boeing B29 Superfortress).
Francie ovšem také hrála
v postoji proti náckovské totalitě moc ostudnou roli svými ústupky
(připuštění té demonstrace síly v Porýní), lajdáckou a nemorální
nepřipraveností, naprosto neodpovídající jejím hospodářským zdrojům, a
v důsledku se pak vykroutila ze závazně sjednané vojenské součinnosti
s Československem a podpořila tak i počáteční politiku britskou
('appeasement'). Ukazuje se (pramen),
že podle instrukcí, které dostal francouzský vyslanec Noël v r. 1932,
připravovala Francie tu zradu už tehdy. Francie s neutrální Belgií
byly také nejslabším článkem v řetězu napadených států, když se pak
náckové vrhli i na ně. V pozdějších obdobích jsem sledoval (možná
přecitlivěle), že z evropských nebo velkých netotalitních států je Francie
vždy nejochotnější k bezzásadové "naivní" podpoře neřádstva
v mezinárodních vztazích. Na ten můj postoj má asi vliv i buranská forma,
kterou ta "velmoc kultury" pro to odmítnutí součinnosti
K našemu tématu
propagandy se ta věc váže i:
- "Zdůvodněním"
toho francouzského vypovězení vojenské spolupráce s námi: ta mazaná prolhaná goebbelsovská propaganda líčila situaci
německé menšiny v našem pohraničí v takových barvách, že si to
Francouzi mohli vzít za záminku. Henlein se pak veřejně vychloubal, jak pěkně to pro Hitlera zařídil, když odmítl
i plný Benešův ústupek svým požadavkům.
Mladší čtenáři (než já, tedy skoro všichni), prosím vás, přečtěte si dobře tu
literaturu, kterou o tom období doporučuji, viz i dále. Je to moc zajímavé
čtení.
- Tím, že komunistická PRopaganda nezapomíná "Mnichov" patřičně využívat; jen teď, kdy se té trochu přebarvené lépe hodí
zdůrazňovat svou 'proevropskost' (čtěte 'podporu poškozování trhu a vrstev
obyvatelstva, které nevolí levicově; tak jak to dělají levicové vlády
v EU'), už to není její nosné téma.
Vraťme
se k tomu náckovou projevu a k té ukázce
komunistického usnesení; v nich jsou podstatné
- historické souvislosti
s datem vydání, které ukazují, jak "pravdivá" ta levičácká
PRopaganda je a jak "prozíravé" a "bojově spolupracující
s jinými částmi národa" je "myšlení" komunistů ('nahánění
českých lidí do anglické imperialistické armády'…'činí z Beneše a jím vedené emigrace zájmům českého
národně osvobozovacího boje svrchovaně nepřátelskou a krajně nebezpečnou
agenturu'…'hrozí českému národu osudné zneužití, jež by český národ zavedlo do
tragické srážky s německým revolučním dělnictvem', 'Zásluhou KSČ roste
odolnost českého pracujícího lidu vůči protiněmecké šovinistické agitaci
benešovských stoupenců') ,
- ostré socialistické
odsudky demokracie, trhu a jejich institucí,
- obviňování USA
z toho, že jejich postoj proti totalitě je jen snaha nahnat si kšefty
zbrojními zakázkami resp. válečné štváčství proti Japonsku (rok před Pearl
Harbor !); víme, že právě USA to byly, kdo prosadily svůj morální ideál během
první světové války a staly se v očích Evropanů předními nositeli ideje
demokratického soužití národů,
Nojo, dva socialističtí kohouti, hnědý a rudý – jeden druhému
podsouvá imperialistické choutky, ale v hodnocení demokracie a jejích
institucí i úlohy USA se móc shodují.
A také v názoru
na méněcennou českou rasu (o těch goebbelsovských názorech
víme odjinud) a její reprezentaci, zejména prezidenta
Beneše, jen terminologie je jiná: u komunistů to pro naše řadové
lidi byl ten 'šovinizmus proti německým pracujícím'. Známe i jiné termíny pro
tu věc, viz ten můj předchozí článek; např. ta 'chybná a nemravná' 'česká
státní doktrina' o naší reprezentaci. Viz i 'Podiven' dále v odkazu výsledek referenda a výrok z článečku Vládla nám.
Vidíme
také, že "naši" komunisti měli velké pochopení i pro tu náckovskou "internacionální pomoc", a to i potom, co Sovětský svaz proti ní zdvořile zaprotestoval.
K tomu prezidentovi: znovu
se obracím na čtenáře, zejména mladší, aby si dobře přečetli zdůvodnění
verdiktu našeho Ústavního soudu z devadesátých let i literaturu týkající
se náckovské okupace, vše citované v tom mém článku blízko řetězců
"Ústavního soudu", "Přečtěte si práce" a "kde je
najít".
Prezident Beneš, jako dobrý politik-sociolog věděl, co znamená
občanská válka (to ví i většina jiných rozumných lidí, K. Čapek to uměl krásně
formulovat). Proto se snažil občanské válce zabránit
i za cenu "osobního selhání", o němž jistě věděl, že mu ho budou
poražení pravicoví politici vyčítat: Gottwaldovi v únoru 1948 ustoupil,
protože věděl, že komunisti jsou schopni tady občanskou válku roz
Proto smutně koukám na
"znalce", kteří rozebírají prezidentovu povahu a naznačují jiné
motivy. A hlavně na politiky zneužívající ty přemístěné transferem (odsun, die
Vertreibung) a na 'politology' a "historika" ve službách česky
píšícího tisku vlastněného někým jiným, kteří jim v tom nahrávali a klidně by nám tu udělali Sarajevo, Srebrenicu,
Prištinu, působiště ETA, Abcházii, pásmo Gazy, Belfast nebo Kijev/Majdan a také
Krym. Vzpomeňte si, jak hrůzám občanské války
v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech předcházely
"bilance" křivd způsobených druhou stranou za dávno minulé druhé
světové války. A podívejte se prosím do dopisu pro vědce
ke slovu 'rozběsněných'.
Žijme s Němci, kteří
pocházejí z našeho pohraničí, jako dobří sousedé, poznávejme se vzájemně,
využívejme možnost, aby naše děti (kde to jde, spíš v pohraničí)
navštěvovaly německé školy a německé děti české školy, aby si nacházely
kamarády i u sousedů. Ale vycházejme důsledně z česko-německé deklarace
devadesátých let, o kterou se zasloužil dnešní prezident Klaus i kancléř Kohl:
oni bydlejí tam a my tady, oni nám nejsou nic dlužni a my jim také ne. Vlastní
zkušenost moje a mého rodu je, že s těmi Němci se, třeba v kempu, i o
té věci domluvíme daleko lépe, než s Čechy, zaslepenými nějakou ideologií.
(Ještě se mi nepodařilo někoho z Němců zeptat, jak se správně německy
řekne 'bordel jako na českém dvorku'; takové rčení, volná obdoba našeho termínu
'turecké hospodářství' [viz harmonizace hospodářství EU a Turecka] prý existuje
a moc bych se tomu nedivil; ale jak vidno, nepodařilo se mi to
"ověřit".) Rakušana pocházejícího z našeho pohraničí jsem ještě
nepotkal; tam mi ta věc připadá ještě naléhavější, i když tradicí a vzdálenými
příbuzenskými svazky jsou nám asi bližší než Němci z Německa. Při případné
řeči o té věci s Němci a Rakušany je dobře vědět, že mohou být skresleně
informováni, viz úvodní komentář k tomu Sudetendeutsche
Landsmannschaft.
Nácek Goebbels má v tom svém
projevu také, pro nás moc zajímavé (protože je známe i z jiných
souvislostí)
- ostrý
odsudek amerického vměšování do evropských věcí.
-
požadování výhod mezinárodního práva a zvyků pro sebe, když předtím to právo i
zvyky sami bezprecedentně ostentativně porušovali.
Nezapomínejme, co taková propaganda dokázala
v třicátých letech udělat s jinak hodnými, inteligentními a kulturně
vyspělými lidmi, jako jsou i Němci. Stačilo zbrojením "vyřešit"
tehdejší výjimečné dno hospodářského cyklu a důsledky reparací za předchozí
válku; k agitaci
Náramně se na to hodil:
znal význam opakování stejného tvrzení; přesně vystihl, na co naletí průměrný
člověk ['Ich meine es ehrlich',
'Sozialist', 'Volks (Wagen)',
'Verrat an dem deutschen Volke', 'der öffentliche Feind Nummer Eins' (viz slovníček newspeaku), 'Ich - oder Herr Benesch!' ]; i své
okolí schopných organizátorů oslňoval fotografickou pamětí a patologickým
charismatem, které zejména potřebně účinkovalo na dav.
Jako klukovi mi naskočila
husí kůže, když jsem ve škole slyšel jeho projev, přestože jsem mu vůbec
nerozuměl. Stejně jako mi ještě dnes pozorovatelně naskočí, když i sám řeknu,
pokud možno s původní výslovností, 'SS Obergruppenführer Karl Hermann
Frank'. To byl za ČSR náš německý spoluobčan z pohraničí, poslanec; pak
člen hitlerovské říšské vlády, státní ministr pro Čechy a Moravu. Na atmosféru
nacistické okupace, kterou tehdy náckové – Hitlerovi a Henleinovi soudruzi (die
Parteigenossen) a zejména příslušníci stranických ozbrojených jednotek (SS)
vytvořili plánovitě mj. akcemi typu Lidic a Ležáků a dlouhými vyhláškami jmenných
seznamů dalších popravovaných Čechů (abychom jim ještě posloužili
k válečné výrobě), se nezapomene; i když v té době mi bylo šest let a
nikdo z mé rodiny nebyl zabit. (Ty vyhlášky nových pánů Evropy byly psány
češtinou zkomolenou německými zlozvyky, možná záměrně, abychom viděli, jaké
perspektivy má i náš jazyk.) V povědomí je mám spojeny právě se jménem K.
H. Franka, snad pod nimi byl jeho podpis.
Také Hitlerův a Goebbelsův
současník, český táborový demagog Gottwald, udělal (zase pro tu rudou revoluci)
"pořádný kus práce". (Tu jeho charakteristiku mám ještě od táty,
jejich věkového vrstevníka.)
Proto bych vždycky nejradši
praštil vejcem právníky Haška a Sobotku z ČSSD a agitátorku proti naší obraně Dr. Švihlíkovou, když je vidím v televizi licoměrně litovat "chudáky",
např. nás důchodce, kteří potřebujeme víc zdravotní péče. Když si ve
skutečnosti žijeme tak, jak se mně nikdy natož za socializmu ani nesnilo. A ti "naši zastánci" nás ještě ke všemu "litují, že" jsme prý ztratili důvěru
v současný systém u nás. Doprčic!!
Levičácká PRopaganda ovšem
zdaleka nemusí mít jen tu uvedenou dryáčnickou podobu, určenou pro
"lid": na krasoduchy působí více třeba "korektní rozbor"
toho, jak svoboda je vlastně škodlivá. Viz ty komunisticko-propagandistické žvásty, začínající jako obvykle ještě rozumně tím, že 'svoboda jednoho
končí tam, kde začíná svoboda toho druhého', pokračující "shrnutím"
'svoboda je poznaná nutnost' a jako obvykle demagogicky vyúsťující ve výklad,
který hlavně znamenal 'krásně svobodní jsme tím, že posloucháme ÚVKSČ'.
Ke zošklivování svobody se
před časem hodily i osobní útoky na premiéra, který se ohradil proti demagogii
Mnoho lidí stále
překvapuje, že prvotní na rudém socializmu není jeho zločinnost
či (majetková) nemorálnost, ale jeho
neuskutečnitelnost tak, aby byl lidem ku prospěchu; řečeno jasně: jeho pitomost; důvody viz zejména Otázka všem
levicovým, založená na vysvětlivkách [1], [2], [4], [5] na konci mého
článku Pekárek
byl obecně považován ... . Levičácký systém nemůže trvale fungovat,
pro jeho udržení aspoň nějaký čas se teprve opravdu musí násilí (i válečné)
S tohoto hlediska jsou
dějiny dvacátého století dějinami příkladného selhání intelektu, a to nejen těch, kdo by ho měli
v zájmu svých spoluobčanů nejvíc
Ta věc má totiž ještě jednu
významnou souvislost: je známo, že při přerozdělování státním nebo obdobným aparátem se na vlastní ten aparát spotřebuje
významný podíl, snad dokonce většina toho přerozdělovaného. To je ta část,
kterou "projedí" úředníci a zejména aparátčíci státostrany. Někde
jsem viděl takovou analýzu, šlo o třetiny toho přerozdělovaného; nevzpomínám
si, jestli ti aparátčíci spotřebují jednu nebo dokonce dvě třetiny. To se jim
ovšem líbí – to je vlastně úplatek za to, že takový systém podporují. (Hlavně,
že přitom mají vždycky plno řečí o korupci těch druhých, viz i ten náckovský projev.) A to se najde i dost truhlíků, kteří 'ztratili veškerý smysl pro pravdu,
kritiku a pro svobodu myšlení' (formulace Dr. E. Beneše) a mj. považují tu zbylou
almužnu, kterou vlastně ze svého, zejména budoucího, majetku dostanou, za
významný výdobytek režimu – to jim prý "zaplatil stát", který na ně
myslí. To bylo známo dávno před "únorovým
vítězstvím pracujícího lidu" 1948; o naplnění zájmů
dělnictva po revoluci ve srovnání s úrovní po několika desetiletích
měšťanské společnosti psal už ten prezident
Beneš v knize Demokracie dnes a zítra (české vydání 1946, str. 84);
dobře také věděl, že i veřejné a státní podnikání musí hospodařit tržně (smysl str. 339 v kapitolce
'Poválečná demokracie a problém demokratické byrokracie'); následující
desetiletí potvrdila ty Benešovy názory
dokonale.
K té korupci levicovostí, přesněji
formulované v dopisu pro 9/
u slova 'ukradl' a ve zveřejněném textu 10/
u slov 'levicoví politici', viz i */: její
významná část v demokratických poměrech je uplácení voličů, průhledně
směrované na určité vrstvy obyvatel (viz i pokus o 'mobilovné' pro bezdomovce).
Totalitní státy tu politiku hrají ovšem totálně. V Mussoliniho Itálii to
bylo všude na
Ve svém záměru zničit střední
třídu (živnostníci atd., která je nevolí) už levicoví bossové ani nemohou dost skrývat svůj záměr
za socialistickou terminologii, viz PROČ LEVICE
KAMARÁDÍ S MILIARDÁŘI (
Když jsem procházel
literaturu o únoru 1948, napadalo mne: Měli jsme se pustit aspoň v únoru do ozbrojeného boje?
Na to bylo už našich
zpitoměných spoluobčanů moc. A měli by se ti zpitomění zabíjet, i kdyby to šlo?
Ušetřily by se tím životy? Těch, které pak měl komunistický režim na svědomí
(viz tu Jáchymov, dříve v odkazu slovníček newspeaku) jistě, ale kolik by to stálo životů
hned při tom boji? Ten počet by ovšem vyšel, s velikánskou rezervou,
kdybychom počítali dvě půlky zmrvených životů (např. i toho mého, a to jsem byl
"na svobodě") za jednu vraždu.
Demokratické síly to de
facto vzdaly předem. Poslední to vzdal prezident
Beneš (on věděl i o možném opakování koncentráků a politických procesů;
je pro něj charakteristické, že přitom své jednání řídil ústavou i vůči
Gottwaldovi; to ovšem nehrálo ve skutečném významu těch událostí žádnou roli,
vládní krize byla
Komunisti stejně jako náckové se musejí napřed
vypořádat s inteligentní elitou, viz předtím např. dirigent Talich. A pak
třeba práce na pražském MOSTu
INTELIGENCE (o něm byl před časem dobrý pořad v České televizi). A
také ovšem s tradičními obecně prospěšnými občanskými sdruženími, např. Sokolem; to jsem si teď uvědomil znova při
Všesokolském sletu. Komunisti se v souladu s tou jejich popsanou zrádnou rolí dokonce nestyděli
pronásledovat ani bojovníky proti náckům. I předtím Stalin po paktu Molotov-Ribbentrop předal Hitlerovi řadu německých komunistů, které předtím držel v gulagu.
Také
studenti to pořádně odskákali, už si nevzpomínám, kde jsem se dozvěděl, jak zpitomění mladí esenbáci 25.
února 1948 nenávistně surově napadli své vrstevníky studenty jako 'třídní nepřátele' při
manifestaci; možná mi o tom vyprávěl starší bratranec (už nežije); měl potom
'polepený kádrový posudek', nemohl studovat a pořádnou práci mohl dělat až po
sametové revoluci 1989.
Z toho mi vychází
jasně: měli jsme bojovat všichni, celý
národ, od r. 1945. Ale ne flintami, ručními granáty nebo
"dlouhými noži", nýbrž hlavou a
zákony, a nepustit
si, každý ve svém nejbližším okolí, pod žádnou
záminkou komunisty k tomu kousku moci.
Pak by to ta sovětská armáda neměla tak snadné, kdyby zasáhla; těžko vědět co
by, kdyby; třeba by si to proti naší armádě v té době ani nedovolila.
Takových zásahů si ani velmoc nemůže dovolit moc (viz tu dříve konec odkazu slovníček newspeaku); a kdyby: bylo by to něco mezi horšími
"maďarskými událostmi" padesátých let (viz dále v odkazu poválečná
situace) a sovětskou okupací 1968. Koho by zabíjeli, kdyby všichni ukázali
'holé ruce' a skoro nikdo by jim neprásknul 'třídní nepřátele'?
V té literatuře se
také najde názor prezidentova kancléře Smutného, že i Gottwald byl vlastně
řízen nejen ze Sovětského svazu, ale i v Čechách; že totiž skutečným
organizátorem toho únorového převratu byl Gottwaldův soudruh a spolubojovník
Rudolf Slánský. Toho pak nechal Gottwald justičně pověsit; víme, že také Hitler
nechal zavraždit i Roehma, jediného člověka, s nímž si tykal. Podobně
dopadli u Fidela Castra prý Cienfuegos a jistě Guevara.
O vládcích SSSR si iluze nedělám.
I s vědomím těch
zločinů musím trvat na tom, že nejvýraznější charakteristikou toho režimu je
jeho pitomost. Přitom její ideologický základ vyznává pozoruhodný počet akademických a
špičkových inženýrských pracovníků. Takové znám osobně, významného vědce
(ten by si uměl analýzu udělat, kdyby se té věci nezaujatě věnoval; ty své
skoro komunistické názory si přihříval na americké univerzitě, viz i podčárník v 6/) a skvělého inženýra
(nesmírně logicky a technicky inteligentního a sečtělého i humanitně; ten
emigroval, protože tu pro něj bylo nesnesitelně, teď je mimo jiné ve styku
s vysokou školou v jiné vyspělé zemi). O dalších vím mj.
prostřednictvím Britských listů. Výborný rozbor té věci má na svých stránkách prezident Klaus, The Intellectuals and
Socialism; na těch stránkách je i česká verze Intelektuálové a
socialismus . Mám dojem, jako by snad prezident ty jmenované lidi znal
osobně z rozhovorů s nimi. Sám jsem se také přesvědčil, že
přírodovědci, nezvyklí na podvádění, podceňují vliv propagandy na sebe (ten
konkrétní vědec výslovně) a neuvědomují si dost důsledek toho, že zároveň
s poctivou vědou, kterou se učili při univerzitních studiích, se museli
učit i tu marxistickou pavědu (komunisty ovšem vydávanou za základ všeho vědění a pokroku). Svou roli přitom může
hrát i "přízemní" hmotná stránka platů vědců ve srovnání
s ostatní populací, viz tu i podčárník v odkazu úspěchy vlády a článečky */
a **/.
Přístup těch uvedených,
vědce i inženýra, i dalšího akademického pracovníka (ta nezveřejněná
korespondence), k demokratické diskusi je shodný: vždycky na mne vychrlí
dlouhou komunisticky-propagandistickou řeč složenou z těch polopravd tak, jak jsem je celý život slýchal
v rozhlase, televizi, při hodinách toho marxáku a jak byly jistě i
v Rudém právu; a pak, když se je pokusím přimět k poctivému
zdůvodnění některé z nich, nasadí postoj obtěžované
slečinky; stejně jako nezakrytý komunista Neoral
a někteří další z té korespondence. Tu výzvu k odpovědi posílám vždy
i těm, jejichž názory a postupy na své stránce kritizuji; nikdo z nich
nedokázal proti té argumentaci položit nějakou jasnou námitku.
Prosím také pozor, ty dvě
podoby levičácké pitomosti (rudá a hnědá) nejsou jediné, které teď aspoň lidem otravují život i práci PRopagandou přehnaně
zdůrazňující potřebu ochrany něčeho či někoho; ty "argumenty" už tak
dobře známe z rétoriky těch dvou totalit., viz v mé poznámce k demokracii
v EU a k obhajobě našich státních a národních zájmů ekologisty.
Levičácká PRopaganda má dvojí tvář:
využívá současně mučedníky i diktátory, často tak, že pro tu propagandu jedné
barvy jsou ty role opačné než pro jinou barvu; někdy vystupuje táž osoba i
v obou rolích té jedné barvy, viz i ta poznámka. Takovými modely jsou Karl
Liebknecht a Rosa Luxemburgová i Hitler, Horst Wessel a jeho
komunističtí vrahové i Tiso a Saddám. Jsou
I
levičácké činy a osobní postupy té kombinaci mučedník/revolucionář <-> diktátor odpovídají: uvažte, jaký
motiv mohou mít (nejdřív jen podvědomě) ti
Na té PRopagandě se za
komunistického totáče významně podílela televize, řízená od Vůdců
prostřednictvím ÚVKSČ, která např. pohádkami,
výtvarně i jinak podle mého pocitu profesionálně bezvadnými, vychovává mládež
v duchu, že každý příslušník nesocialistické elity je směšný a neschopný
blbec a mizera. V jejích pořadech byl T.G.Masaryk ten, kdo dával střílet
do dělníků (tohle jsem slyšel ještě loni od šedesátiletého bývalého horníka;
když viděl, jak jsem ztuhnul, nabádal mne 'Neřešte to, jsou důležitější
věci'!).
V jednom ze svých
minulých článků jsem prosil jiné médium, aby se zamyslelo nad tím, jestli
nepomáhá svým zaměřením něčemu špatnému. Podobnou prosbu mám teď k České
televizi i dalším, totiž aby nevyráběly "blbou náladu"; její
důsledky nás všechny přicházejí hrozně draho. Já vím, že dobré zprávy snižují
účinnost reklamy, ale…; viz také např. odkaz v odkazu slovníček newspeaku. Také termín 'podnikatel' teď snad už
v televizi není vyhrazen jen pro toho, kdo balí mrtvoly svých kompliců do
drátěného pletiva a hází je do přehrady. Ale v souvislosti se
zpochybněním naší protiraketové obrany využívající ten radar si snad mohli
v ČT odpustit poznámku o 'konci snů o našich nadstandardních vztazích
s USA', která zase tím známým způsobem přihřála levičáckou polívčičku.
V té České televizi
jsem dělal a vím, jak jsou její lidé hrdí na svou profesní zdatnost, i na
výkony, které spolu s výzkumníky dokázali svým vysíláním při nástupu
sovětské okupace 1968. I sám moc oceňuji její vzdělávací přístup těsně potom:
zase jsem si
Ta
levicovost z České televize vyzařuje pořád a mohutně a soustavně tak
formuje názory a volbu našich občanů. Ti by si ovšem měli rozmyslet, jestli i
ten socialismus s lidskou tváří by mohl fungovat, viz ta otázka všem
levicovým, ten můj minulý článek */ v BL a
v korespondenci **/.
(Teď sice existuje velikánská země, která pod komunistickou vládou funguje
technicky znamenitě a rychle zvyšuje životní úroveň svých lidí, ale pojímat
její hospodářský systém jako komunistický vyžaduje snad opravdu jinou
mentalitu; v mé terminologii jde o nepochybný kapitalizmus. Viz tu začátek
poznámky Benešovy názory.) O
té České televizi jsem psal výše i v souvislosti se zošklivováním svobody
v očích lidí. I 15.1.2010 ve zdánlivě nepolitickém pořadu 'domácí štěstí'
moderátorka nezapomněla citovat Havlíčkovu básničku
'Nechoď Vašku s pány na led,
mnohý příklad známe,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.'
bez zmínky o tom, že tenkrát nešlo o naše pány,
které si sami vybíráme v demokratické republice 1/,
2/,
3/.
Při práci na 7/
vidím, že ten časový údaj se nápadně shoduje s tím, co popisuji v tom
článku u slova 'kolaborujícím'; že by i v tomto případě šlo o
synchronizaci, jak jsem o tom psal mj. v kritice opravdu Česká
televize i hnědá? ! Taková PR PRopaganda (že 'demokratická politika je svinstvo a naši čelní představitelé jeho
kápa') je bohužel účinná; prosím všímejte si toho a snažte se jí podléhat co
nejméně. V poslední době se mi zdá, že přibývá i pořadů, které jednají o
zločinnosti socializmu ve smyslu Havlovy
levice; agitace pro
současný status EU trvá. Nezapomínejme, ta zločinnost je aspoň u rudého jen důsledek,
příčina je ta pitomost socializmu; ty pořady lze chápat i jako PR pro (další pokus o?!) (snový
"měkký"?) socializmus (a ovšem naplňují nadále tu
potřebu médií vydávat nepříjemné zprávy, nekonkurující reklamě). Další taková
ukázka levicové PRopagandy byla v Moravcově nedělním diskusním pořadu
11.4.10 : k souboji lídrů dvou hlavních stran měla Česká televize
připraven šot na dřívějšího ministra Langra, s nepokrytými náznaky že jeho
nepopulární opatření mají poškodit ODS ve volbách; ten pořad podle mne
podstatně přispěl k jeho jmenovitému vyřazení při volbách 29.5.10.
Tomu rozumím moc dobře, MUDr. Langr je ten 'ostřílený bojovník mj. proti
korupci v mocné mediální instituci', o němž píšu v odkazu skandál ODS a u
slov 'televizní krize' v 4/.
Také Moravcův díl 2.5.10 z Aghánistánu 5/
byl volební agitací ČSSD: své politické názory pro ten pořad mohl zeširoka
vykládat jen soudruh Zaorálek. Ta PR
manipulace proti pravici
trvá i po těch volbách, které nám daly šanci na vytvoření zodpovědné většinové
vlády. Pořad ČT24 s členy
vyjednávacích týmů ODS, Top09 a V V
31.5.10 večer byl jasně směřován na veřejné (veřejnoprávní?!)
popichování jedněch proti druhým, daleko přes míru únosného "zvyšování
sledovanosti", a poškozoval tím možnosti dohody na té pravicové
koalici.Znovu se mi připomněla poznámka k poměrům v televizích
s "dopisem pro Sally" z podčárníku článečku 6/ .
V červnu 2010 mám pocit, že přece jen ta Česká televize vzala na milost i strany
vznikající vládní koalice, nominálně pravicové. Ale s tím přílišným
zdůrazňováním rozdílných názorů mezi nimi, disproporčně k jejich volebním
výsledkům, což škodí při vytváření dobře fungující vlády s dostatečnou
podporou v parlamentu a propaguje tak i do budoucna konzervaci nežádoucího
stavu s patovými nebo neprůhlednými výsledky voleb, jak o tom píši
v odkazu výsledek referenda a v korespondenci zejména
s paní Dr.
Šiklovou. To rozeštvávání pravicové koalice, PRopagandu směrem
k občanům a poškozování věci České republiky v EU vidím i ve
slavnostní den 28.října 2010, kdy Česká televize nápadně během oslav i
následujícího rozhovoru s Madeleine Albrightovou zdůrazňovala nápisem
nahoře na obrazovce, jak tvrdě se vyjádřil premiér Nečas k ministru
Schwarzenbergovi. Pak, při skutečném vysílání příslušného interview, který premiér
poskytl cestou v letadle, byl ten výrok úplně jinak a byl daleko
kooperativnější. I potom ČT ve zprávách tu (záměrně?) zkreslenou
"informaci" s urážlivou formulací vysílala. Někdy mám pocit, že
bych měl psát o 'dezinformačních (i
veřejnoprávních) médiích'. Ve vztahu k českému státu a národu ("boření mýtů", viz tam blízko slova 'kolaborujícím') jsem takový pocit měl i o
časopisu Respekt, viz i dříve 8/ u jména
'Tabery'. 29.10.10 jsem viděl interview se slovenskou poslankyní Vašáryovou. Ta
při zmínce o problémech se zadluženou slovenskou veřejnoprávní televizí řekla,
že EU trvá na tom, aby členské státy měly veřejnoprávní televizi. Tím se mi
vysvětluje všechno, co jsem o PRopagandě EU a levicové hnědé sudeťácké agitaci v České
televizi napsal. Staré návyky se nesnadno zapomínají. Na to má profesor
Parkinson známé řešení: založit jinou organizaci s jiným názvem a jinými
lidmi, protože kontinuita je právě to, čemu je potřebí zabránit. Aspoň těch,
kdo rozhodují o programové skladbě (technici za to nemohou a bylo by jich
škoda). Začátkem prosince 2010 mám dojem, že je to s tou objetivností ČT
ve vnitrostátní politice daleko lepší. Viděl jsem i Moravcův pořad a zase se mi
tak líbil, jak jsem dříve psal Dr. Jírovcovi
a p. Michálkovi.
Viz také i o kulturních a zábavných programech v podčárníku článku u sv. Václava
17. listopadu 2010. 25.9.11 jsem zase viděl ten Moravcův pořad a
líbil se mi ještě víc, protože nerozeštvával politiky a naše lidi tak, jak jsem
to pořadům České televize vyčítal dřív. Ale další zkušenosti mi ukazují, že
taková příznivá období nemívají dlouhé trvání.
Matení lidí levicovostí je propagandisticky účinné i proto, že něco
podobného může dobře fungovat v rodině, kde jsou lidé v neustálém
kontaktu a tím mají o sobě soustavně dost informací (a mj. i z toho
vyplývající důvěru).
Na tu rodinu (původně malou tlupu) jsme vyvinuti (viz poznámka o psychologii
v odkazu termíny),
proto právě ta překvapující svůdnost levicové propagandy, přestože rozumové
argumenty hovoří jasně: ta propaganda zneužívá právě ty mechanizmy vytvořené
evolucí k fungování té malé skupiny; to jsou i city. Ty se dají
v daleko větším celku, jímž je třeba stát, profesionálně snadno zneužívat.
Výsledek s levičáctvím jsme už zažili dvakrát. Výsledek 'přímé demokracie', které se levicoví politikové
tolik dožadují, zatím naštěstí ještě ne. Podle mého názoru je výsledek referenda mj. plně určen (i jen logicky) formou
otázky, takže ten, kdo tu otázku formuluje, už rozhoduje o výsledku. Není
vlastně právě to příčinou (aspoň podvědomou) obliby přímé demokracie u těch
dnešních narudlých? (Předváleční levicoví se ještě nemuseli distancovat od důsledků
"moderní" totality; ty důsledky si tenkrát málokdo uměl představit;
skutečné poznatky ze Sovětského svazu nebyly 'in' a bylo sporné, nejde-li o
podvrh; hodně se na tom podíleli umělci, jak jsem psal v tom minulém
článku.)
Zajímalo mne, co může vést
inteligentního člověka, jako byl Goebbels, k tomu, že se dá na tu socialistickou pitomost do té míry, že účinně oblbuje i své spoluobčany a přispívá k jejich
hromadnému vraždění. Půjčil jsem si (ze studijní knihovny
České televize na Kavčích horách) knihu Rogera Manvella a Heinricha Fraenkela
'Doktor Goebbels, jeho život a smrt' a dokázal jsem jí asi půlku přečíst.
Výsledek se dal očekávat: mindrák zneuznaného spisovatele (Hitler byl zase zneuznaný
malíř), který si namluvil, že může nejlépe vědět, co je dobré pro ostatní lidi,
nutil je k tomu a do toho vnášel osobní pocity (viz poznámka o psychologii
v odkazu termíny).
Přestože svého židovského učitele původně obdivoval, odmítání židovského
nakladatele vydat jeho dílo v něm vzbudilo takovou nenávist k Židům, jaká
je vidět z toho jeho projevu i z toho, jak s nimi němečtí
socialisté zacházeli.
V terminologii rudých
socialistů je ten nezbytný univerzální nepřítel pojmenován jako 'třídní
nepřítel'. Levičáci ovšem potřebují, aby se nedomluvili
ti (= všichni), kdo jsou jejich počínáním poškozováni. Proto jejich
PRopaganda vždycky pracuje na rozeštvávání lidí; v tom komunistickém usnesení
jsme viděli, jak i v době, kritické pro existenci národa, ten národ
rozeštvává. V tom se cyničtí (hnědí)
levičáci nijak neliší od těch pokryteckých ostatních. Ta PRopaganda to ovšem nedělá
vždycky výslovně, pro PRopagandu jsou nejúčinnější právě postupy, kdy se lidem zdá, že jde o něco jiného.
Proto ta rudá mj. tolik zdůrazňuje internacionalizmus (bratrství lidí různých národů,
viz "bratrská pomoc") a ta hnědá nacionalizmus. V komentářích tu
píšu o tom, jak i po krachu socializmu se udržuje to vštípené povědomí.
V tom smyslu udělali vlastně i disidenti medvědí službu naší současné
demokratické republice, když za totáče parodovali skvěle vtipně socialistické
zákony poznámkami o "pozvracení republiky". Když vidíme, jak
levičácká PRopaganda rudá se sudeťáckou tu naši republiku i teď pro své potřeby rozvracejí poškozováním důvěry a vytvářením atmosféry podezřívání a vzájemného ostouzení. K tomu se jim hodí i zneužívání skutečného průběhu demokratických procedur
(třeba
Při svém koumání nad
(společenskými) zákonitostmi světa jsem narazil na to, že chování dost
složitých systémů nelze předpovědět z principiálních důvodů, a to nikoliv
jen pro potíže s technikou výpočtu (chaos).
Je známo z praxe, že takové předpovědi, jako jsou předpovědi počasí na
delší dobu, jsou zatíženy "motýlím efektem" - nepatrné změny
výchozích parametrů působí zcela zásadně rozdílné výsledky. Na těch praktických
poznatcích zakládám své přesvědčení, že prorokovat a do detailů úspěšně
projektovat vývoj společnosti je nemožné a že ti, kdo to dělají, jen klamou, ať
už vědomě nebo nevědomě. Oba důsledné takové socialistické pokusy dvacátého
století také skončily horami mrtvol a zničením hospodářství celých kontinentů;
ekonomové nás učejí, že takové 'sociální inženýrství' škodí hospodářství i při
mírnějším uplatňování.
Příroda se s tou
nemožností předpovědi v průběhu věků vyrovnává dobře evolucí, metodou
drobných úprav ("pokus - omyl?") a vyhodnocováním odezvy velkých
částí systému na ty úpravy. To je pro lidstvo, jako součást přírody, dobrý
návod; a lidstvo na něj přišlo: jde o demokracii (pro niž je svoboda
lidí nepostradatelná) a trh jako demokracii ekonomickou a zároveň informační
systém ekonomiky. (Když systém tu svobodu opravdu využívá i hospodářsky, je
podle té definice pravicový.) Všimněte si, proč takoví Goebbelsové demokracii a
trh nenávidějí – demokracie a trh
zařizuje nejlépe (pozor, nikoliv absolutně dokonale, to nejde!) to, na co oni
se pasují jako nepostradatelní experti absolutní dokonalosti.
V tom citovaném článku
mám zmínku i o naší vojenské a zahraniční politice, totiž o potřebě vojensky
spolupracovat s velmocemi, zejména i s USA; tady to uvádím proto,
že právě čeští levicoví politikové se všemožně snaží tu spolupráci zničit
(přestože radar vlastně původně sami sjednali) a že i z toho náckovského
projevu je vidět, kdo měl dost rozumu i síly se náckům postavit. To podle mne
platí i o dnešních pokračovatelích náckovsky zločinných přístupů.
Tady je podle mne
potřebí se zmínit nejen o hmotné stránce pramenů terorizmu, viz v tom mém
článku Pekárek byl obecně
považován ..., ale i o duševní. Před časem jsem slyšel o demonstraci sdružení,
které se až moc hlásí k národní tématice; demonstrovali pod hesly 'Smrt
islamizmu!' a dokonce 'Smrt islámu!". To mi připomnělo 'třídní
nenávist'.
Podle mne není nenávist řešením čehokoliv, viz
i postoj V. Havla, z toho důvodu
nemám rád ani tak projevovaný antikomunizmus. K tomu islámu: pokud vím,
termín 'Alláh' je arabským termínem pro Boha, který má víc společného s křesťanským, než bohové úplně jiné kultury,
např. bůh Slunce. K tomu
Bohu se váží také v islámu ty známé příběhy; uvádím ukázku zpěvu
o příběhu Panny Marie v Koránu, s textem v angličtině. Já
tomu zpěvu, zřejmě v arabštině, ovšem nerozumím, ale je doprovázen videem
o tom příběhu tak, jak mi ho doporučilo nějaké informační středisko islámu;
z toho zpěvu je znát, že ti lidé ten příběh silně prociťují (připomíná mi
to, co jsme slyšeli v Tunisu). Je to Ukázka z islámu . Přitom pozor na
to, kolik společného měli třeba Mengele a Henlein s křesťanstvím,
nebo prof. Zd. Nejedlý, K.H. Frank, Berija či
Urválek s humanistickými snahami utopických socialistů! K tomu se
vztahovala moje poznámka z toho článku, že je potřeba se pokoušet i
tamějším lidem vysvětlit o co jde.
(Bylo by krásné, kdyby všichni lidé na
Zemi považovali za svou nejvyšší morální autoritu tu jedinou a tak jednoznačně
určenou, jak se o to zřejmě snažili ti arabští myslitelé, kteří pro Boha a
Alláha zavedli jediný symbol. A kdyby pro tu nejvyšší autoritu byla také tak
jednoznačně formulována pravidla chování lidí, zejména týkající se násilí.)
Propagandě se někdy podaří, spolu se státně donucovacím aparátem, dohnat věc až
k otevřenému vraždění, např. válečnému. Pak, když už nezbývá pro vlastní
záchranu nic jiného, je třeba bojovat, tedy v nejhorším zabíjet také.
Ještě poměrně dobrý je stav, dokud stačí prostředky, z definice obranné,
které zabijí co nejméně lidí; tak by se snad mělo pokud možno vždycky začínat,
i když racionální vojenská nauka říká něco jiného. V té souvislosti jsem
nesmírně ocenil vojenskou politiku USA, že se tím útokem na Obchodní centrum
v New Yorku nenechala vyprovokovat k jadernému úderu na Irák ani když
se jim Saddám vysmíval; viz dále.
Nezapomínejme, že Američani
vlastně napravili i Japonsko (užitím svých metod boje
a metod nápravy)
tak jako Německo a zaplatili také většinu 'studené války', která, když
se ukázalo, že Sověti de facto neustupují od své dobyvačné "revoluční
"politiky, urychlila krach sovětského impéria. (Moji známí, kteří se
vraceli ze stáží v USA, vyprávěli, jak si jim tam lidi stěžují, že je
v tom Evropa nechává samotné a vylepšuje si životní úroveň, zatímco oni
chudnou.) Proto je nesmysl vyčítat Američanům (podle té Goebbelsovy i rudé
propagandy) např. v souvislosti s Irákem, že se tam angažují jen pro
své kořistnické zájmy.
Také obviňování vrcholných
státníků NATO ze lži o zbraních hromadného ničení v Saddámově Iráku mi
připadalo jako typická PRopagandistická finta "bojovníků
za mír". Chemické zbraně (tj. zbraně hromadného ničení, které si mohou
opatřit i chudé státy) průkazně v Iráku byly: ty přece nechal Saddám
[Někteří autoři přeceňují
význam EU pro to, že už další válka v Evropě mimo Balkán nevznikla. Válka
přece vzniká agresivní politikou jednoho státu proti druhému (rozbor
politických a sociologických příčin války je v té citované Benešově knize důkladný). Němci, díky hrozným
válečným zkušenostem a denacifikaci, kterou rozumně zařídily hlavně USA
(mimochodem řečeno: metodami odpovídajícími té poválečné
situaci), i díky hospodářské pomoci USA (Marshallův plán) už přišli na to,
že dobrý ekonomický a politický systém a poctivá práce, kterou tak dobře umějí,
jim přináší všechno, co mohou chtít a o žádnou další agresivní válku nemají
zájem (do té míry, že se vtipkovalo o tom, jak 'je svět naruby: Němci obchodují
a Židi válčejí'). Sovětské impérium už neexistuje. A žádný jiný významný takový
agresivní přístup k stabilním sousedním státům za mého života
v Evropě nebyl; v bývalé Jugoslávii šlo o nestability související
s jejím rozpadem, které by další nadnárodní vrstva vlády nemohla tlumit
lépe, než jak to zčásti dokázalo mezistátní společenství.
K našemu hodnocení
perspektiv nějakého samostatného obranného projektu EU bez USA má co říci i
další ukázka buranského přístupu Francie k nám: výrok prezidenta Chiraka,
jenž označil i naši zemi za "...nepříliš dobře vychovanou..", která
"... promeškala dobrou příležitost k tomu, aby mlčela." (18.9.11
vidím, že p. Zieleniec už ten citát ze své stránky odstranil, v různých
překladech se ještě na Google najít dá.) To se bude špatně vytvářet naše
'evropská identita', když si představíme, že bychom museli vylizovat důsledky
takových přístupů k jiným zemím.]
Nezanedbatelným naším
přínosem do té spolupráce s velmocemi byl ten tolik diskutovaný radar. I
významní představitelé států EU přínos té věci pro bezpečnost evropských států
oceňovali a usvědčovali tak ty, kdo vykládali, že jde o snahu poškodit EU,
přinejmenším z omylu. V té věci jsem viděl jako velký náš zájem
dokázat Rusku, že radar v Brdech není namířen proti Rusku; jsem
přesvědčen, že to šlo nejlépe přítomností ruských pozorovatelů na té
základně; taková součinnost mezi USA a dokonce ještě Sovětským svazem se už
osvědčila v projektu Sojuz-Apollo. Významný mi v té souvislosti
připadá fakt, že protiraketové rakety toho systému s naším radarem Brdech
ze základen asi v Polsku nenesly žádnou nálož a nebyly tedy přímo
Mám obavy z volby
amerického prezidenta Obamy ,
který, místo aby dokázal Rusům, že ten systém není namířen proti nim, ho
s náramnou Putinovou chválou odkládá a radikálně obměňuje s tím, že
ten radar nejspíš v České republice nebude; o budoucí úloze toho systému
při obraně České republiky nic nevím a obávám se naplnění těch nejčernějších
představ o zlajdačení obrany Evropskou unií, obdobně situaci Francie před
druhou světovou válkou. Ty obavy teď hodně mírní zpráva, že v ČR by mohlo
být velitelství pro nový protiraketový štít. A viděl jsem zprávu, že ty rakety
v Polsku budou. Takže je pořád otázka, jak moc jsme tím váháním nad
radarem poškodili svou pozici člena NATO, tak nezbytnou pro naši obranu.
Američani budou na takové věci jistě opatrní, když si vzpomenou na spojeneckou
"kvalitu" SSSR ve válce proti Japonsku.
Prosím nepřehlédněte, že právě
proti té ruské přítomnosti na radarové základně v Brdech se zvedl hlas
soudruha Dr. Zaorálka, který zřejmě právě při té příležitosti objevil své
"vlastenectví" a že v celé té věci měla "naše" levice
zase významné slovo. Bonbónek s odvezením ruských jaderných raket,
namířených na nás, o kus dál je nevýznamný; jejich útok bychom nepřežili ani
s tím radarem, jak jsem psal. Rusko má medvědí sílu a nedávno si přiživilo
nedobrou pověst způsobem zásahu v Gruzii. Jméno jeho prezidenta zní pro
nás nikoliv nevýznamně svou souvislostí s tím, že jde o stát, který (či
jehož předchůdce) nám v r. 1968 i teď nedávno vyhrožoval jaderným
útokem a který na to má dostatečné prostředky; i proto musíme co nejpozorněji
respektovat, že ten ruský postoj má nesmírně hluboké kořeny v jejich obavě
z opakování hrůz, které zažili, snad ještě víc než my, Hitlerovým
přepadením; a že s EU, NATO a Ruskem jsme v jistém smyslu 'na
jedné lodi', '9/11 a naše neodpovědná odpovědnost' (Američani si zřejmě
dobře uvědomili nutnost té spolupráce; ale konkrétní jejich postup budí
rozpaky. My tu bohužel máme ještě pořád autora takových projevů, jako je '9/11 a bilance sedmileté asymetrické války proti terorismu'
). Nezapomínejme, že tomu vyhubení i nás Čechů, 'Endlösung' 'české
otázky', o němž jsem tu psal, zabránilo jen to, čemu dnes PRopaganda říká 'duch Jalty a
Postupimi', tedy porážka nacistického Německa spojeneckými
vojsky a kompromisní dohody, které tu porážku umožnily a řešily. O nich se
Německo pokud vím opakovaně zavázalo (spojencům proti hitlerovskému,
původně německo-(rakousko)-maďarsko-italsko-japonskému, paktu; tedy i
Francii), že je nikdy nebude zpochybňovat.
Toho z čtenářů, kdo by
pocítil potřebu mi sdělit, že si nějak moc troufám na obecné závěry, že nemám
nahrávat buržoazním zlodějům, prosím, aby si dobře přečetl ten Goebbelsův
projev i to komunistické usnesení a rozmyslel si všechny souvislosti. Aby ne
Během přípravy tohoto
článku k uveřejnění mne napadaly další komentáře .
Původně
jsem tu psal i v nadpisu rovnou o 'pitomosti socializmu'; proto ty omluvy za formu v řadě odkazů. Ale mnoho lidí
mi to vyčítalo a na ty vzdělané, které jsem tím chtěl hodně ponouknout k přemýšlení,
to stejně nestačilo.
Za opravu přepisu a
překladu toho projevu děkuji paní, jejíž maminka byla Němka.
Počet přístupů na tuto
stránku: